Rumunská revoluce: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m →‎Průběh revoluce: Rumunská lidová republika byla v 60.letech změněna na Rumunskou socialistickou republiku
značky: první editace editace z Vizuálního editoru
Řádek 31:
[[Soubor:1989 December 16. sugárút és a Tudor Vladimirescu út kereszteződése. Fortepan 31892.jpg|náhled|vlevo|Demonstrace v [[Temešvár]]u,
16. prosince 1989]]
To se již však fronta Ceaușeskových odpůrců chystala k přímému boji. Lidé jako [[Ion Iliescu]], kteří spolupracovali jak s odpadlíky z [[KGB]], tak s americkou rozvědkou, plánovali převrat za pomoci vojenské síly na přelom roku [[1989]]/[[1990|90]]. Od 16. prosince probíhaly plánované masové demonstrace ve městě [[Temešvár]]u s hlavní zástěrkou na obranu maďarského faráře [[László Tőkés]]e, který otevřeně kritizoval porušování práv maďarské menšiny a chování režimu vůbec. Režim se již dlouho chtěl faráře zbavit a proto mu na začátku prosince soudem nařídil vyklidit farnost na základě obvinění ze spekulace s potravinovými lístky. O několik dní později se však více než stotisícový dav postaral o jeho bezpečnost, a tak uražený Ceausescu pohrozil narychlo svolanému [[Politbyro|politbyru]] demisí, pokud nepomůže. Až když získal ujištění, že ho sovětští komunisté podpoří, demisi stáhl a pustil se do potlačování [[demonstrace (protest)|demonstrací]] po celé zemi všemi možnými prostředky. Ty se však mezitím rozšířily až do hlavního města [[Bukurešť|Bukurešti]], do sedmihradského města [[Brašov]]a a [[Arad (Rumunsko)|Aradu]]. Zatímco opozice se snažila západním pozorovatelům a zpravodajům celou situaci náležitě vybarvit, oficiální rumunská místa mlčela.
 
Prezident Ceaușescu si byl dokonce natolik jist svou pozicí, že 18. prosince odjel na plánovanou zahraniční návštěvu [[Írán]]u. 19. prosince se však rozmohly i dělnické stávky, 20. prosince musely být posíleny vojenské hlídky a 21. prosince prohlásil sovětský ministr zahraničí [[Eduard Ševardnadze|Ševardnadze]], že pád rumunského diktátora uvítá. Ceaușescu se tak vrátil do své země, která se mu mezitím téměř rozpadla pod rukama. Ještě ten den se obrátil k národu, aby ho ujistil, že „cesta rumunského lidu ke komunismu je jistá a neotřesná“, situaci v „rebelských městech“ označil jako chuligánské, teroristické a šovinistické a za práci západních špionážních služeb. Temešvár prohlásil za „líheň vandalismu“ a provolával slávu „geniálnímu vůdci“, sobě. Během projevu však studentské projevy přehlušily jeho projev, začaly provolávat proticeausescovská hesla, skandovat a nabádat k [[Revoluce|revoluci]]. Vyděšený a překvapený [[prezident]] byl evidentně tak šokovaný celou situací, že nebyl ani schopen dokončit svůj projev, a takového ho v celostátní televizi viděl celý národ. To se následně stalo signálem k revoluci a tak celá zem přesunula demonstrace z předměstí do velkých měst, kde se masy přidávaly na stranu demonstrantů a síla výzvy ke svržení diktatury tak rostla exponenciálně.