Typografie: Porovnání verzí

Dějiny typografie ve vlastním slova smyslu začínají na přelomu středověku a novověku kolem poloviny 15. století. Nejčastěji se za vynálezce označuje [[Johannes Gutenberg]], který v [[Mohuč]]i v roce [[1448]] uvedl do provozu [[knihtisk]] z dřevěných matric. V tomto období experimentovali s tiskem také další umělci, například v [[Avignon]]u, [[Benátky|Benátkách]] nebo v Toskánsku. Během velmi krátkého období nástupu [[novověk]]u na konci 15. století a v prvních dvou desetiletích století šestnáctého došlo ke vzniku dvou základních forem [[latinka|latinského písma]], a to písma [[humanistické písmo|humanistického]] a [[Novogotické písmo|novogotického]]. V českých zemích se etablovaly knihtiskárny velmi časně, nejprve roku [[1468]] tiskem [[Trojánská kronika|Trojánské kroniky]] v [[Plzeň|Plzni]] a v dalším desetiletí v [[Praha|Praze]].

V době zrodu humanistického písma považovali humanisté psaní antických děl novogotickým písmem za barbarství. V roce [[1465]] [[Konrad Sweynheim]] a [[Arnold Pannartz]] vydali Ciceronův spis ''De oratore'' antikvou ([[Antikva|Antiqua]], anglicky ''Roman''). Tím začíná v typografii [[renesance (historická epocha)|renesance]] (anglicky ''Old styleStyle''), která vydržela až do počátku [[18. století]].

Antikva nebyla původně používána pro církevní a právnická díla, ale rozšířila se všude, kromě Německa. Od roku [[1501]] [[Aldus Manutius]] produkoval masové a laciné edice knih v kurzívě. Jeho produkce byla čtyřikrát větší, než bylo obvyklé, čímž skončilo období prvotisků. Kolem roku [[1540]] ustalo období experimentů s písmy a kolem roku [[1550]] přestala být kurzíva standardním písmem a začala mít pouze vyznačovací funkci.

Novým obdobím zásadního rozvoje typografie bylo [[baroko]] (anglicky ''Transitional'', [[1722]]–[[1763]]), ''de facto'' tedy [[rokoko]]. Vyznačuje se v písmu větším kontrastem mezi širokými dříky písmen a úzkými liniemi a důsledným oddělováním titulků, odstavců a sloupců textu od marginálií s využitím grafických odrážek a ornamentálních dekorací. Po baroku následoval [[klasicismus]] (anglicky ''Modernmodern types'', [[1788]]–[[1820]]), který pod vlivem objemných tisků encyklopedií ještě zvýšil technický charakter písma a kontrast mezi tenkými a tlustými liniemi. Písmo je užší a sklon přímější. Pak započal úpadek ([[1820]]–[[1888]]), zapříčiněný překotným vývojem průmyslové výroby a novinové produkce.