Anglická reformace: Porovnání verzí

'''Anglická reformace''' byla série událostí v [[Anglie|Anglii]] [[16. století]], díky které Anglie přestala uznávat autoritu římského [[Papež|papeže]] a [[Katolická církev|katolické církve]]. Tyto události byly částečně spojeny s širším procesem evropské [[Protestantismus|protestantské]] [[reformace]], tedy náboženským a politickým hnutím, které proměnilo praktikování [[křesťanství]] v západní a střední Evropě (zejm. v [[Německo|Německu]], [[Švýcarsko|Švýcarsku]] a později v [[Nizozemsko|Nizozemsku]] a ve [[Skandinávie|Skandinávii]]). K obecnějším příčinám patří koroze [[Feudalismus|feudalismu]] a vzestup [[Nacionalismus|nacionalismu]]. Také vynález [[Knihtisk|knihtisku]], a s ním spjatá větší dostupnost a čtenost [[Bible]] (a dalších knih), sehrály svou roli. Přestože je anglická reformace spojena s konkrétními, především politickými peripetiemi 16. století, myšlenkově má hlubší kořeny, ty jsou hledány ponejvíce u myslitele 14. století [[Jan Viklef|Johna Wycliffa]], který vystupoval proti moci církve, [[Odpustek|odpustkům]] a důsledně vycházel z Bible, jež pro něj byla jedinou autoritou. Odmítal rovněž hospodářskou a vůbec světskou moc církve, přemíru a pompéznost obřadů apod.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = John Wycliffe condemned as a heretic {{!}} History Today
| periodikum = www.historytoday.com
| url = https://www.historytoday.com/archive/john-wycliffe-condemned-heretic
| datum přístupu = 2019-12-17
}}</ref> Někdy se kořeny protestantské tradice v Anglii hledají již u Wycliffova předchůdce, [[Františkáni|františkána]] [[William Ockham|Williama Ockhama]], který kritizoval bohatství a moc církve a přiklonil se ke stanovisku císaře, že papež mu má být podřízen. Politickou realitou se však anglická reformace začala stávat až díky krokům anglického krále [[Jindřich VIII. Tudor|Jindřicha VIII.]] Ten žádal papeže o zrušení svého manželství (prvně roku 1527) a nebylo mu vyhověno. Jindřich následně začal pracovat na tom, aby moc papeže v Anglii zlomil. Klíčovou byla série aktů anglického parlamentu mezi lety 1532 a 1534. Mezi nimi byl i Zákon o nadřazenosti z roku 1534, který prohlásil, že král Jindřich je „nejvyšší hlavou anglické církve na zemi“. Tento titul odvrhla [[Marie I. Tudorovna|Marie I.]] v roce 1553, která chtěla autoritu papežství v Anglii obnovit, avšak [[Alžběta I.]] znovu potvrdila královskou nadvládu nad církví v roce 1559, byť přijala titul nový - "nejvyšší guvernér anglické církve". Král se stal konečnou autoritou v [[Teologie|teologických]] i právních otázkách, papežství bylo zbaveno vlivu na jmenování [[Biskup|biskupů]] a církevní daň přestala být placena do [[Řím|Říma]], ale náležela nově anglické koruně. Teologie a [[liturgie]] anglické církve se za vlády Jindřichova syna [[Eduard VI.|Eduarda VI.]] stala značně protestantskou, z velké části podle linie stanovené arcibiskupem [[Thomas Cranmer|Thomasem Cranmerem]]. Alžběta později protestantskou linii zmírnila. O tyto otázky se pak vedly tvrdé spory, nezřídka krvavé. Do jisté míry stály i za [[Anglická občanská válka|anglickou občanskou válkou]], v níž byl sesazen poslední katolický monarcha Anglie [[Jakub II. Stuart]]. Církevní spory stály i za [[Slavná revoluce|slavnou revolucí]] z roku 1688. Po ní se ustavila [[anglikánská církev]] jako [[Státní náboženství|státní církev]], a tou je do značné míry dosud. Od slavné revoluce bylo praktikování [[Katolicismus|katolictví]] v Anglii nezákonné, a to až do roku 1829, do přijetí tzv. ''Roman Catholic Relief Act''. Jiné protestantské skupiny neuznávající autoritu anglikánské církve byly legální, těmto protestantům se říkalo ''Nonconformists''. Anglická reformace mj. zabránila integraci historických zemí na Britských ostrovech, neboť [[Irsko]] zůstalo katolické a ve [[Skotsko|Skotsku]] se prosadila [[Kalvinismus|kalvinistická]] [[Skotská církev]]. Tyto rozdíly věroučné se v moderní éře přetavily v separátní [[Nacionalismus|nacionalismy]]. V Irsku to nakonec vedlo k plnému odtržení od [[Spojené království|Británie]].

<brreferences />