JHVH: Porovnání verzí

Původ tetragrammatu JHVH (יהוה) se tradičně vykládá z vyprávění obsaženého v biblické knize [[Exodus]]. [[Mojžíš]] se v něm ptá [[Bůh|Boha]] na jeho jméno a Bůh se mu představuje jako '''''Jsem, který jsem''''' ({{vjazyce|he}} אהיה אשר אהיה, ''ehje ašer ehje'').<ref>{{Citace bible|Ex|3|14}}</ref><ref>{{Citace monografie|jméno=Kurt|příjmení=Schubert|odkaz na autora=Kurt Schubert|titul=Židovské náboženství v proměnách věků|místo=Praha|rok=1999|vydavatel=Vyšehrad|isbn=80-7021-303-5|stránky=25}}</ref>

 

 

Z obavy [[magie|magické]] manipulace s Božím jménem a jeho znesvěcení se v židovské náboženské praxi Bůh raději označoval opisnými tituly „Pán“ (אדני, ''Adonaj''), „Bůh Všemohoucí“ (אל שדי, ''El šadaj''), v [[1. století|1.]] a [[2. století]] také jako „Velebený“ (הברוך הוא, ''ha-baruch hu'') nebo „Nebesa“ (שמים, ''Šamajim''), až se nakonec od [[3. století]] prosadil opisný tvar „Svatý, budiž požehnán“ (הקדוש ברוך הוא, ''ha-kadoš baruch hu''). Podle [[Mišna|Mišny]] se Boží jméno vyslovovalo pouze jednou v roce na svátek [[Jom kipur]] v [[Jeruzalémský chrám|chrámové]] velesvatyni ústy [[velekněz]]e.<ref>Schubert (1999), s. 24–26.</ref> Po zániku chrámové bohoslužby byla původní výslovnost čtyř souhlásek JHVH zapomenuta, neboť i při četbě posvátných textů se místo Božího jména vyslovovaly opisné tvary. Při vokalizaci [[hebrejské písmo|hebrejského textu]] Starého zákona [[Masoreti|masorety]] se u slova JHVH nepoužily originální vokály, nýbrž vokály z opisného pojmenování Boha ''Adonaj'', v některých případech ''Elohim''. Nesprávným čtením pak vznikl tvar '''Jehova''' či '''Jahve'''.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Meyer|jméno=Rudolf|odkaz na autora=Rudolf Meyer|titul=Hebräische Grammatik|vydání=|místo=Berlin, New York|vydavatel=Walter de Gruyter|rok=1992|isbn=3-11-013694-5|poznámka=|strany=81|jazyk=německy}}</ref>