Slavkov u Brna (zámek): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Externí odkazy: změna kategorie |
m reference za větu značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 31:
Zásluhy na dokončení celého zámeckého komplexu má až teprve syn Maxmiliána Oldřicha, [[Václav Antonín z Kounic-Rietbergu|Václav Antonín kníže z Kounic a Rietbergu]], nejvýznamnější představitel rodu, od roku 1764 říšský kníže, státní ministr, kancléř [[Marie Terezie]], [[Josef II.|Josefa II.]], [[Leopold II.|Leopolda II.]] a [[František I. Rakouský|Františka II]]. Krátce poté, co se po smrti svého otce ujal rodového majetku, stála již celá hlavní budova včetně jižního křídla. Nejstarší, západní průčelí, vyvrcholilo architektonicky odpovídající kopulí. Zevní úprava nově zbudovaných částí byla přizpůsobena Martinelliho západnímu průčelí. Uvnitř však již dominovaly [[Klasicismus|klasicistní]] prvky. Dřívější bohatost štukové a freskové výzdoby byla nahrazena lineárním členěním velkých ploch s jemným dekorem. Po stránce prostorové byla maximální pozornost věnována centrálnímu oválnému společenskému sálu, kde iluzivní výmalbu provedl vídeňský dvorní freskař Josef Pichler. Poslední práce na zámku byly dokončeny výmalbou zámecké kaple sv. Kříže, provedenou rovněž Pichlerem v roce 1769.
Po smrti posledního mužského potomka rodu [[Kounicové|Kouniců]] hraběte Eugena r. 1919 přechází zámek do vlastnictví rodu [[Pálffyové|Pálffyů]]. Po druhé světové válce se stal zámek majetkem československého státu. Dnes je vlastníkem město [[Slavkov u Brna]] a zámek byl v roce 2008 vyhlášen [[Národní kulturní památka České republiky|národní kulturní památkou]].<ref>{{MonumNet|název=Zámek s předzámčím, parkem a sochařskou výzdobou|ID=152934}}</ref>
== Interiéry ==
| |||