Podle svého charakteru mohou být fyzikální veličiny extenzivní, intenzivní či protenzivní.
Veličiny '''extenzivní''' vznikly atjako doplnění pouhého množství (vyjádřeného číselným počtem) o vyjádření kvality dané vlastnosti pomocí jednotky. Patří k historicky nejdříve používaným veličinám. Aby se s nimi mohlo počítat jako s číselným počtem, musí být ''aditivní''. To znamená, že celková hodnota dané extenzivní veličiny určitého systému je rovna součtu hodnot této veličiny myšlených nebo skutečných částí tohoto systému. Typickými zástupci extenzivních veličin jsou geometrické charakteristiky ([[Teorie míry|míry]]) [[fyzikální prostor|prostoru]] ([[délka]], [[obsah|obsah plochy]], [[objem]]), [[Čas#Čas a doba jako veličiny|času]] (doba trvání, perioda apod.) a veličiny vyjadřující množství určité látky ([[hmotnost]], [[látkové množství]], [[elektrický náboj]]). Patří sem i energetické charakteristiky systému ([[vnitřní energie]] a jiné [[Termodynamický potenciál|termodynamické potenciály]]) a další veličiny, pro které se formulují zákony zachování.
Díky aditivnosti lze zpravidla extenzivní veličiny měřit přímo, tedy zjišťovat, kolikrát se určitý [[etalon]] měření vejde do měřené vlastnosti systému. Podobně lze i vzájemně srovnávat dvě extenzivní veličiny stejného charakteru.
