Homosexualita a katolická církev: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Robot: Opravuji 1 zdrojů and označuji 0 zdrojů jako nefunkční #IABot (v2.0beta15)
Doplnění o pododstavec "Teologie" - nestranné zveřejnění teologických názor na homosexualitu (použity z části odborné zdroje: viz. citace) + argumentace a přehled Bible + teologická argumentace papeže Františka
Řádek 35:
}}</ref></blockquote>
 
Hojně citované slovní spojení „vnitřně nezřízený homosexuální úkon“ bývá často chybně chápáno jako podněcující diskriminaci.<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=Teologické gloys ke gay-les orientaci|periodikum=ktf.cuni.cz|url=http://ktf.cuni.cz/~skoblik/gay_les/gay_les.htm|datum přístupu=2017-03-26}}</ref> Toto slovní spojení znamená, že sklon k hříšnému chování nemůže být z hlediska morálky označen za neutrální. Zmatení tužeb a nezřízenost, která vznikla [[Prvotní hřích|prvotním hříchem]], se však v katolické teologii netýká pouze homosexuálních osob, ale každý člověk má určité sklony k nezřízenému chování v jakékoliv oblasti. Jedna z eucharistických modliteb během mše svaté zní „…ať žijeme v bezpečí před každým zmatkem“ a vztahuje se k celé církvi. <ref>{{Citace monografie|příjmení=LifeNews Slovensko|titul=Tretia cesta: Homosexualita a Katolícka Cirkev|url=https://www.youtube.com/watch?v=YA-bOKGJghU}}</ref> K některým otázkám sexuální etiky, včetně homosexuálního jednání, se vyjadřuje dokument [[Kongregace pro nauku víry]] ''Persona Humana'' z 29. prosince 1975. Dokument se staví kladně k podpůrné pastoraci homosexuálních osob a zdůrazňuje stanovisko katechismu.<ref>{{Citace elektronického periodika|příjmení=www.Webdesignum.cz|jméno=Robert Krejčí;|titul=Persona humana (dokument)|periodikum=teologietela.paulinky.cz|url=http://teologietela.paulinky.cz/dokumenty/dokument/Persona-humana.html|jazyk=cs|datum přístupu=2017-03-15}}</ref>
 
=== Persona HumanaTeologie ===
Z hlediska církve je [[Bible]] základním neměnným textem, který má křesťany formovat. Je to text inspirovaný Bohem. Církev sice uznává autorstvím různým osobám, které text sepsaly nebo sesbíraly (například apoštolové nebo jejich učedníci atd.), ovšem vždy za pomoci a skrz působení Ducha svatého.<ref name=":0">{{Citace monografie
K některým otázkám sexuální etiky, včetně homosexuálního jednání, se vyjadřuje dokument [[Kongregace pro nauku víry]] ''Persona Humana'' z 29. prosince 1975. Dokument se staví kladně k podpůrné pastoraci homosexuálních osob a zdůrazňuje stanovisko katechismu.<ref>{{Citace elektronického periodika|příjmení=www.Webdesignum.cz|jméno=Robert Krejčí;|titul=Persona humana (dokument)|periodikum=teologietela.paulinky.cz|url=http://teologietela.paulinky.cz/dokumenty/dokument/Persona-humana.html|jazyk=cs|datum přístupu=2017-03-15}}</ref>
| příjmení = Vlková, Gabriela Ivana, 1964-
| titul = Slovo Boží a slovo lidské : všeobecný úvod do Písma svatého
| url = https://www.worldcat.org/oclc/137330931
| vydání = 2., upr. vyd
| vydavatel = Univerzita Palackého v Olomouci
| místo = Olomouc
| počet stran = 173 s.
| isbn = 978-80-244-1587-1
| isbn2 = 80-244-1587-9
| oclc = 137330931
}}</ref> [[Starý zákon|Starý]] i [[Nový zákon]] Bible vznikal v širokém časovém období, proto je rozličný v jednotlivých literárních druzích i svém obsahu. Bibli tak můžeme číst a interpretovat různými způsoby. To značně souvisí s tématem homosexuality v prostředí jednotlivých církví. Biblická [[exegeze]] (četba a výklad biblického textu) tak může být ''ortodoxní'' (tj. konzervativní, doslovná) nebo může být pojímána volněji (tzv. ''liberálně''). Protože je církev předobrazem společnosti, logicky i v církvi dochází k rozličným názorům. Klérus (kněží a církevní představitelé) a teologové opírají svůj názor na homosexualitu o text Bible, popřípadě o další obecně závazné texty (v případě [[Římskokatolická církev|římskokatolické církve]] je to [[Katechismus katolické církve]] atd.). To je základní interpretační praxe homosexuality.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Helminiak, Daniel A., 1942-
| titul = Co vlastně Bible říká o homosexualitě?
| url = https://www.worldcat.org/oclc/190416384
| vydání = 1. vyd
| vydavatel = Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK)
| místo = Brno
| počet stran = 131 s.
| isbn = 978-80-7325-122-2
| isbn2 = 80-7325-122-1
| oclc = 190416384
}}</ref> Zároveň je kladen důraz na dlouhodobou tradici. Tradice je v římskokatolické církvi základní teologickou kategorii ospravedlnění.<ref name=":0" />
 
Ačkoliv některé církevní ortodoxní kruhy používají pro obhajobu odmítavého názoru na homosexualitu dotčené biblickém texty, jejich praktická platnost je dnes značně odlišná než v době vzniku. Patriarchální společnost a role muže a ženy byla v době [[Starověk|starověku]] značně odlišná než dnes. Aplikace biblického textu má dvojí rovinu: praktickou a morální. Znovu zde platí, že církev je předobrazem společnosti a stejně jako společnosti se vyvíjí. Z teologického hlediska zde hraje důležitou roli tradice, v tomto případě tradiční pohled na muže a ženu. Základní textové nálezy, vyjadřující se k homosexuální tématice jsou především [[Genesis|Gen]] 19, 1-13; [[Kniha Soudců|Soud]] 19; 1-30; [[List Římanům|Řím]] 1,22-27; 1[[První list Korintským|Kor]] 6,9; 1[[První list Timoteovi|Tim]] 1,10; [[Kniha Júdit|Jud]] 7, jako nepřímé [[Genesis|Gen 1 a 2]]. Při výběru míst v Bibli, které se výslovně vyjadřují k homosexualitě, se exegeté jednoznačně shodují. Zároveň upozorňují, že je nutné zachovávat si širší pohled, především za pomoci Gen 1 a 2, respektovat výsledky humanitních oborů a revidovat dobově podmíněné úsudky. Z teologického hlediska jsou křesťané služebníci pravdy, nikoliv jejímu vlastníky. Římskokatolická církev rozlišuje u fenoménu homosexuality na sklon, čin a vinu, kterou člověk může takovým činem na sebe uvalit. Podle učení církve není homosexuální sklon vinou, ale není objektivně správný. Dále rozlišuje mezi homosexuální náklonností a chováním. Zatímco homosexuální náklonnost je podle ní neovlivnitelná, a tudíž není sama o sobě hříšná, hříšné je naopak praktikování homosexuálního styku. Po homosexuálech je tedy požadováno žít v celibátu. Zároveň nejsou gayové přijímání mezi kandidáty na kněžství a nemohou být připuštěni k vysvěcení.<ref name=":1">{{Citace elektronického periodika
== Papež František ==
| titul = TEOLOGICK� GLOSY KE GAY-LES ORIENTACI
| periodikum = ktf.cuni.cz
| url = http://ktf.cuni.cz/~skoblik/gay_les/gay_les.htm#dokumenty
| datum přístupu = 2019-12-15
}}</ref> Zbavení kněžského úřadu lze učinit i zpětně.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = televize
| jméno = Česká
| titul = Kněz-gay dostal po Vatikánu trest i od polské církve
| periodikum = ČT24 - Nejdůvěryhodnější zpravodajský web v ČR - Česká televize
| url = https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/1605807-knez-gay-dostal-po-vatikanu-trest-i-od-polske-cirkve
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2019-12-15
}}</ref> Mezi základní argumenty proti homosexuální praxi patří často fyziologie a anatomie obou pohlaví a ontologické potissimum sexuality, jehož cílem je vznik nového života. Nejčastějším argumentem pro homosexuální akceptaci je chápání této sexuální orientace jako vrozené dispozice, kterou nelze nikterak ovlivnit. Nelze ji sexuálně a sociálně ignorovat. [[Katechismus katolické církve]] (čl. 2357)<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Katechismus - ŠESTÉ PŘIKÁZÁNÍ
| periodikum = www.katechismus.cz
| url = http://www.katechismus.cz/paragraf.php?sel_paragraf=2357
| datum přístupu = 2019-12-15
}}</ref> uvádí, že tradice vždy prohlašovala, že homosexuální úkony jsou vnitřně nezřízené (jsou mimo patřičný řád stvoření). Znovu se zde uplatňuje pravidlo, že homosexuální styk se jako úkon odlučuje od principu předání života a že tyto styky nejsou plodem lásky a pravého citového (a pohlavního) doplňování mezi mužem a ženou. V [[Druhý vatikánský koncil|pokoncilní době]] generovalo magisterium církve několik dokumentů, vyjadřující se k homosexualitě (např. ''O některých otázkách pohlavní etiky, Pastorace homosexuálních osob, Rodina, manželství a fakticky existující soužití'' atd.)
 
Značnou pozornost vzbudila exhortace [[František (papež)|papeže Františka]] [[Amoris laetitia|Amoris leatitia]] (Radost z lásky)<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Papež František
| jméno =
| titul = Amoris laetitia
| periodikum =
| vydavatel =
| url = http://www.farnostsusice.cz/doc/amoris-laetitia-o-lasce-v-rodine.pdf
| datum vydání = 2016
| url archivu =
| datum přístupu = 2019-12-15
}}</ref>, která nikterak nemění zavedená pravidla církve vůči homosexuálním, avšak lze z ní vnímat smířlivější pohled než v předchozích dokumentech. Dokument vyzývá k respektu homosexuality.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = ČTK
| titul = Papež vydal nový dokument Radost lásky. Vyzývá k většímu pochopení pro rozvedené a homosexuály
| periodikum = Hospodářské noviny (IHNED.cz)
| url = https://zahranicni.ihned.cz/evropa-slovensko/c1-65241080-papez-predstavil-novy-dokument-radost-lasky-vyzyva-k-vetsimu-pochopeni-pro-rozvedene-a-homosexualy
| datum vydání = 2016-04-08
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2019-12-15
}}</ref> Papež František se vyjadřuje k homosexuálům značně smířlivě<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Papež František se nezvykle vstřícně vyjádřil na adresu homosexuálů
| periodikum = iROZHLAS
| url = https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/papez-frantisek-se-nezvykle-vstricne-vyjadril-na-adresu-homosexualu_201307291633_tjelinkova
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2019-12-15
}}</ref>, což koresponduje s jeho silným pojetím důstojnosti člověka. Zároveň ale zachovává tradiční učení církve, co se týče dílčích i kompexních témat homosexuality a působení homosexuálů v rámci církve.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Homosexualita je móda, myslí si papež František. Gaye si mezi kněžími nepřeje
| periodikum = iROZHLAS
| url = https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/homosexualita-papez-frantisek-katolicka-cirkev-gayove-lesby-manzelstvi_1812021247_ado
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2019-12-15
}}</ref> Dochází tak k přepracování některých pojetí sexuálních otázek, což je jedna z velkých výzev dnešní církve. Ta musí nadále zachovávat tradici, avšak akcentovat postavení křesťana v 21. století jako osoby značně individualistické. Nicméně s tématikou [[Homosexualita|homosexuality]] se pracuje v rámci praktické [[pastorace]]. V některých katolických farnostech jsou k dispozici kněží, kteří poskytují pastorační a psychologické aktivity pro osoby ze sexuálních menšin (například v Ostravě<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Správce
| titul = Služba lidem s homosexuální orientací
| periodikum = www.doo.cz
| url = https://www.doo.cz/pastoracni-aktivity/ostatni-skupiny/sluzba-lidem-s-homosexualni-orientaci.html
| jazyk = cs-cz
| datum přístupu = 2019-12-15
}}</ref>). Tato praxe není plošná a liší se od názorového stanoviska představitele příslušné církevní provenience. Platí tak pravidlo, že v církvi existuje nadále více názorů na homosexualitu, přiklánějící se k dichotomii pohledu ortodoxního a liberálního. Církevní učení ve své komplexnosti však nadále zachovává odmítavé stanovisko.<ref name=":1" /> Součástí sexuality obecně není pouze fyzické vzrušení, ale pojí se ní schopnost lásky, jako intenzivní lidský pocit, blízký každému křesťanovi. Člověk, který má strach projevovat svoji sexualitu, potlačuje schopnost lásky. Láska je potom základní charakteristikou vztahu člověka a Boha.  
 
== Papež František ==
Při návratu z celosvětového setkání mládeže v Brazílii roku 2013 papež [[František (papež)|František]] prohlásil, že nepovažuje za správné soudit homosexuály a to i v případě, že se jedná o [[Kněz|kněze]].Jeho slova vzbudila velký zájem médií, ovšem podle katolických představitelů pouze zdůraznil dosavadní přístup církve. Např. olomoucký arcibiskup [[Jan Graubner]] v souvislosti s papežovým výrokem zdůraznil, že katolíkům nikdy nevadila homosexualita jako taková, ale pouze homosexuální praktiky. Posláním církve je podle něj zastávat se všech lidí na okraji společnosti.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Kalina