Boček z Jaroslavic a ze Zbraslavi: Porovnání verzí

m
typo, styl
m (typo, styl)
'''Boček z Jaroslavic a ze Zbraslavi''', někdy také '''Boček z Obřan''', (těsně před [[1210]] − prosinec [[1255]]) byl významný moravský šlechtic z rodu [[Páni z Kunštátu a Poděbrad|pánů ze Zbraslavi]].
 
Narodil se jako nejstarší syn [[Gerhard ze Zbraslavi|Gerharda ze Zbraslavi]] zřejmě těsně před rokem [[1210]]. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1232. V roce 1233 se účastnil bojů mezi [[Václav I.|Václavem I.]] a babenberskými vojsky. Král Václav I. se mu odvděčil tím, že mu ještě téhož roku udělil titul [[Dvorský maršálek|maršálka]]. V roce 1238 byl jmenován znojemským purkrabím. SvojeSvé postavení zdůraznilzužitkoval při sňatku s [[Eufémie z Křižanova|Eufémií]], dcerou velmože [[Přibyslav z Křižanova|Přibyslava z Křižanova]], po němž později zdědil rozsáhlé statky. Roku 1252 Boček získal titul hraběte z [[Pernegg]]u. Téhož roku založil [[Žďár nad Sázavou (klášter)|cisterciácký klášter ve Žďáru]]. V roce 1254 se účastnil křížové výpravy do Pruska. Angažoval se ve vysoké politice a významnou měrou přispěl k proslulosti svého rodu,. veVe starší literatuře byl dokonce považován za zakladatele rodu [[Páni z Kunštátu a Poděbrad|pánů z Kunštátu]]. Zemřel v prosinci roku [[1255]].
 
== Život ==
=== Počátek kariéry ===
[[Soubor:Premysl markrabe.jpg|náhled|Pečeť moravského markraběte Přemysla]]
Boček se zřejmě narodil těsně před rokem [[1210]] jako nejstarší syn moravského šlechtice [[Gerhard ze Zbraslavi|Gerharda ze Zbraslavi]]. V pramenech seje poprvé objevil užuváděn v listopadu 1232, kdy jako ''filius Gerardi'' (syn Gerhardův) svědčil na darovací listině moravského markraběte [[Přemysl (moravský markrabě)|Přemysla]] určené pro jeho kaplana Řehoře. V listině byl zařazen na konec horní poloviny, což dokládá, že již v této době patřil k významným moravským šlechticům. Svou kariéru Boček podobně jako jeho otec zahájil právě u markraběte Přemysla, jenž byl bratrem krále [[Václav I.|Václava I.]] SPřemysl níma Václav však neudržovalneměli příliš přátelské vztahy a to pro Bočka i Gerharda znamenalo neustálé manévrování mezi oběma bratry.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Plaček
| jméno = Miroslav
| isbn = 80-7106-683-4
| poznámka = [dále jen Páni z Kunštátu]
}}</ref> V červenci 1233 vpadlo na Moravu vojsko rakouského a štýrského vévody [[Fridrich II. Babenberský|Fridricha II. Bojovného]] a podpořil ho o i markrabě Přemysl. Boček se v tento okamžik musel poprvé rozhodnout, na jakou stranu se přidá. Nakonec podpořil krále Václava. [[Přibík Pulkava z Radenína]] ve své kronice mluví o tom, jak dal Boček za svítání zvonit všemi zvony, které měli Češi k dispozici. Fridrichovo vojsko se intenzivního vyzvánění údajně tak zaleklo, že se vzápětí obrátilo na útěk.<ref>Páni z Kunštátu, s. 38−40</ref><ref name=ČD651>{{Citace monografie | příjmení = Novotný | jméno = Václav | odkaz na autora = Václav Novotný (historik) | titul = České dějiny I./III. Čechy královské za Přemysla I. a Václava I | url = http://kramerius5.nkp.cz/view/uuid:a2e77260-1008-11e8-8485-5ef3fc9ae867?page=uuid:9ebd9bb0-2efd-11e8-b257-005056825209 | vydavatel = Jan Laichter | místo = Praha | rok = 1928 | strany = 651 | počet stran = 1085 | isbn = | poznámka = [dále jen České dějiny]}}</ref> Podle [[Miroslav Plaček|Miroslava Plačka]] je však pravdivost tohoto vyprávění pochybná. Intenzivní vyzvánění v kraji s řídkou sítí kostelů je podle něj nemožné a ani vojska v poli nepoužívala zvony. Plaček však zároveň Bočkovy zásluhy na českém vítězství nevylučuje.<ref>Páni z Kunštátu, s. 40−41</ref> Václav I. následně dobyl [[Brno]] a Přemysla donutil, k tomu abypodřídit se podřídil jeho moci.<ref name="ČD651" /><ref>Páni z Kunštátu, s. 40</ref>
 
{{Citát|Rakouský vévoda Fridrich chtěl pomstít křivdy, které král Václav kdysi způsobil jeho otci a spojil se proto proti témuž králi s moravským markrabím Přemyslem, vlastním bratrem Václava. … I táhli ke královskému hradu Bítov. … Když ho dobyli, předstírali, že je rakouský vévoda vážně nemocen, a vrátili se utíkajíce jenom za jediný den o vzdálenost, kterou pochodem šli tři dny. Zatím jakýsi urozený rytíř jménem Boček dal za svítání zvonit po horách a lesích blízko vojsk řečeného vévody a markrabího na mnoho zvonů, jako by vyzýval vojsko k boji. Vévoda a jeho lidé se polekali toho hluku a aby nebyli potom poraženi, utíkali rychlými kroky.|''Nová kronika česká''<ref>Páni z Kunštátu, s. 40</ref>|200}}
 
OdDíky tétoprokázané dobyoddanosti začalčeskému Bočkůvkráli rychlýzačal vzestup.v Možnátéto takédobě proto,Bočkův žerychlý sepolitický projevilavzestup. jehoProradný oddanostmarkrabě českémuPřemysl králi.dostal Sod Přemyslemsvého tokrálovského Bočekbratra buď diplomaticky uhráldohled, nebojímž sebyl přiřadilmimo kjiné dohledu,zřejmě kterýpověřen proradnýi markrabě dostal od staršího bratraBoček. Již v prosinci roku 1233 Boček vystupoval v prestižním úřadu moravského [[Dvorský maršálek|maršálka]] odvozeného od dohlížitele nad královskými konírnami. Jako takový byl Boček zmíněn ještě v březnu 1235, ačkoli už rok předtím působil v hodnosti [[Nejvyšší zemský podkomoří|podkomořího]], který měl za úkol manažovat příjmy z měst a klášterů. Tuto funkci Boček vykonával ještě v květnu 1240.<ref>Páni z Kunštátu, s. 41</ref> [[Libor Jan]] se domnívá, že Boček nezastával úřad podkomořího, nýbrž zástupce komorníka brněnského, jímž bybyl v té době jistý Budislav.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Jan
| jméno = Libor
}}</ref>
 
Na počátku roku 1237 markrabě Přemysl znovu svedl odboj proti českému králi. Podle Přibíka Pulkavy z Radenína vsadil do hradů silné posádky a uchýlil se pod ochranu uherského krále. Boček v tomto konfliktu opět zůstal věrný Václavovi, který se nejprve pokoušel o likvidaci Přemyslových pevností, ale nakonec se nav koncizávěru téhož roku s bratrem prostřednictvím [[Béla IV.|Bély IV. Uherského]] smířil. Většina hodnostářů, včetně Bočka a Gerharda, se na Přemyslův dvůr nevrátila. K dalším rozbrojům mezi bratry již nedošlo, částečnětaké kvůli Přemyslově brzké smrti.<ref>České dějiny, s. 668−671</ref><ref>Páni z Kunštátu, s. 41−42</ref>
 
=== Znojemský purkrabí ===
[[Soubor:Václav I..jpg|náhled|Václav I.]]
V roce 1238 získal Boček od Václava I. úřad znojemského purkrabího., Znojemsképřičemž purkrabstvítuto získávalifunkci zastávali pouze nejspolehlivější a nejschopnější královi přívrženci. KS tétotímto funkciúřadem sebyla vázalaspojená nejen prestiž, ale i velkáznačná moc.<ref name=Boček>{{Citace periodika
| příjmení = Tenora
| jméno = Jan
| issn = 1803-4233
| poznámky = [dále jen Boček]
}}</ref><ref>Páni z Kunštátu, s. 42</ref> Boček se následně oženil s [[Eufémie z Křižanova|Eufémií z Křižanova]], dcerou moravského velmože [[Přibyslav z Křižanova|Přibyslava z Křižanova]]. Tento sňatek je důkazem pozice, jakou Boček v tehdejší hiearchiihierarchii zaujímal. Svazkem s Eufémií se ocitl ve vybrané společnosti. Jeho tchyně [[Sibyla z Křižanova|Sibyla]] byla vysoce urozená dáma z daleké [[Sicílie (ostrov)|Siciílie]] a oba Bočkovi švagři, [[Havel z Lemberka]] a [[Smil z Lichtenburka]], patřili mezi nejmocnější muže v Čechách. Odmlku ve zprávách o Bočkovi meziv letyletech 1241 a 1242 si lze podle Miroslava Plačka vysvětlit bouřlivou dobou. Plaček uvádí, že Boček v roce 1241 zřejmě působil jako vojenský velitel moravských oddílů, které měly bránit mongolským nájezdníkům proniknout do nitra země. Na jaře následujícího roku Boček hájil jižní Moravu před opětovným vpádem Fridricha II. Bojovného. V roce 1243 vydal král Václav I. listinu práv a svobod určenou pro město Brno, kterou osvědčil i Boček. Brzy poté byl spolu s purkrabím na [[Děvičky|Děvičkách]] [[Crha z Ceblovic|Crhou z Ceblovic]] a s [[Markvard z Týnce|Markvardem z Týnce]] jedním z delegátů orodujících na [[Křivoklát|Křivoklátě]] u krále Václava za [[Maltézský řád|johanity]] z [[Mailberg]]u, aby dostali mlýn u [[Hrádek nad Dyjí|Hrádku nad Dyjí]].<ref>Páni z Kunštátu, s. 43−46</ref>
 
Při lednovém nájezdu Čechů na Rakousy v roce 1246 byl Boček i s bratrem [[Kuna ze Zbraslavi a Kunštátu|Kunou z Kunštátu]] zajat a na časnačas držen jako rukojmí. Ještě téhož roku padl Fridrich II. v [[Bitva na Litavě|bitvě na Litavě]] a Rakous se zmocnil starší syn Václava I. [[Vladislav Český|Vladislav]]. Na převzetí Rakous se možná podílel i Boček. O půl roku později však zemřel i Vladislav, což pro Přemyslovce znamenalo dočasnou ztrátu Rakous.<ref>Páni z Kunštátu, s. 46−47</ref> O Bočkově úloze v občanské válce mezi mladým moravským markrabětem [[Přemysl Otakar II.|Přemyslem Otakarem II.]] a jeho otcem králem Václavem I. meziv letyletech 1248 a 1249 neexistují žádné prameny. V období Přemyslovy revolty proti otci Boček nefiguruje na listinách ani jednoho z obou Přemyslovců.,<ref name=Boček /><ref name=PK48>Páni z Kunštátu, s. 48</ref> avšak protože Bočkovi švagři Havel z Lemberka a Smil z Lichtenburka byli předními straníkypodporovateli Václava I., a proto lze stejný postoj očekávat i od Bočka. Na druhou stranu Přemysl Bočka později zahrnoval stálou přízní, což mluví spíše pro Bočkův nestranný postoj během konfliktu.<ref name=PK48 /><ref>{{Citace sborníku
| příjmení = Plaček
| jméno = Miroslav
=== Ve službách Přemysla Otakara II. ===
[[Soubor:Premysl2Gelnhausen.jpg|náhled|upright|vlevo|Přemysl Otakar II. na miniatuře z [[Gelnhausenův kodex|Gelnhausenova kodexu]]]]
Když Přemysl Otakar II. roku 1251 nastoupil na rakouský vévodský stolec, Boček jej následoval. Co v Rakousích vykonával, se přesně neví, ale nejspíše plnil natolik podstatné vojenské a správní úlohy, že se brzy dočkal odměny. V roce 1252 Přemysl Bočka na zakládací listině žďárského kláštera poprvé nazval hrabětem z [[Pernegg]]u. Tento titul Bočkovi nový rakouský vévoda propůjčil společně s hradem Perneggem a přilehlým územím.{{#tag:ref|Podle zjištění německého historika [[Max Weltin|Maxe Weltina]] se nejednalo o klasické říšské hrabství, nýbrž o jednu z provinciiprovincií rakouského vévodství.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Weltin
| jméno = Maxmilian