Humanismus a renesance v české literatuře: Porovnání verzí

Období humanismu se překrývá s řadou politických změn v českých zemích. První náznaky humanismu se objevují za vlády Karla IV. V době poděbradské působili již i první autoři, které lze označit za humanistické ([[Šimon ze Slaného]] či [[Jan z Rabštejna]]). Plně se humanismus rozvinul za vlády [[Jagellonci|Jagellonců]] a pokračoval i po jejich vymření roku [[1526]], když české země přešly (zatím nedědičně) do rukou [[Habsburkové|Habsburků]]. Humanismus se v podstatě přerodil v baroko po bitvě na Bílé hoře (1620). Určitá část utrakvistické inteligence odešla do exilu a katoličtí autoři tvořili už v duchu baroka, ačkoli i u nich se projevovaly klasicizující tendence (tzv. barokní humanismus např. u [[Bohuslav Balbín|Bohuslava Balbína]]).

 

První náznaky humanismu lze zaznamenat už v době Karla IV. Tehdy bylo intelektuální prostředí pražského dvora ovlivněno Karlovým hostem a korespondenčním partnerem, italským básníkem [[Francesco Petrarca|Francescem Petrarkou]], případně také jeho současníkem, humanistou a vizionářem [[Cola di Rienzo|Colou di Rienzo]].<ref name=":1">{{Citace monografie

| příjmení = František.