Židé: Porovnání verzí

V judaismu bylo vždy náboženství úzce propojeno s myšlenkou vlastního národa a země. Ve [[starověk]]u byli Židé (respektive Izraelci) vždy považováni za národ a na jejich náboženství nebyl kladen žádný zvláštní důraz. Změna přišla v poexilním období, zvláště pak během [[Řecko|řecké]] a [[Římská říše|římské]] nadvlády, kdy začalo být židovství považováno za samostatné (a státem vesměs uznávané) náboženství, jehož hlavním nositelem je národ – Židé. V té době také roste počet [[gijur|konvertitů]], tudíž se stávalo, že člověk židovského vyznání byl zároveň [[římské občanství|římským občanem]].

V období [[středověk]]u se zvláště v [[křesťanství|křesťanském]] a [[islám|muslimském]] prostředí naopak národnostní princip v židovství vytrácí – Židé jsou považováni za náboženskou skupinu a zřeknutím se své víry nebo přestupem na jinou víru židy být přestávají. Pokřtěný žid již není brán jako žid, nýbrž jako [[křesťan]].

Termín „židovské etnikum“ je poměrně nový a vychází až z [[nacionalismus|nacionalistických]] tendencí během [[19. století]] a je přímým důsledkem [[sekularizace]] společnosti, ve které přestalo hrát roli rozdělení náboženské a začalo naopak být důležité rozdělení [[národnost]]ní. Uvnitř samotného [[Judaismus|judaismu]] existovaly v té době rozporuplné tendence. Některé skupiny dávaly přednost [[Asimilace (sociologie)|asimilaci]] (tyto skupiny považovaly židovství za projev víry, nikoli etnické či národnostní příslušnosti), jiné skupiny začaly klást důraz na národní svébytnost Židů (zvláště pod dojmem událostí, jako [[Dreyfusova aféra]], která znamenala pro řadů příznivců asimilace zklamání) – z této skupiny se posléze zrodil [[sionismus]].

První definici Žida na základě [[lidská rasa|„rasy“]] byla stanovena až v [[Nacistické Německo|nacistickém Německu]] prostřednictvím tzv. [[Norimberské zákony|norimberských zákonů]]. Tyto zákony definovaly jako Žida každého, kdo má oba rodiče Židy (''Volljude''). Člověk, který měl Židem jednoho z rodičů, byl považován za ''míšence prvního stupně'' (''Mischling ersten Grades''), člověk, který měl židovského jednoho prarodiče pak za ''míšence druhého stupně'' (''Mischling zweiten Grades''). Zákony dále rozebíraly případy, kdy byl jeden nebo oba rodiče či prarodiče míšenci prvního nebo druhého stupně. Všichni lidé, označení [[nacismus|nacistickým]] režimem jako Židé (''Volljuden'') i míšenci (''Mischlinge'') byli během [[druhá světová válka|druhé světové války]] [[perzekuce|perzekvováni]] a v [[konečné řešení židovské otázky|konečném důsledku]] měli být podle záměrů nacistů [[Holokaust|vyhlazeni]].

Na [[Karaimové|Karaimské židy]] se norimberské zákony nevztahovaly. Po založení státu [[Izrael]] roku 1948 byl přijat zákon zaručující, že každý člověk, který byl nacisty a jejich rasovými zákony označen za Žida, a jako takový perzekvován, má právo odstěhovat se do Izraele, kde této nebo podobné perzekuci již vystaven nebude. Tato klauzule pak dala vzniknout [[Zákon o návratu|Zákonu o návratu]], podle kterého je každý, kdo má alespoň jednoho židovského [[Rodinný původ|prarodiče]], považován Státem Izrael za Žida a je možné mu udělit občanství. Zákon o návratu se stal normou pro přijetí členů i pro řadu židovských obcí ve světě.