Pius V.: Porovnání verzí

Pocházel z chudé rodiny, v dětství byl pastýřem. Ve 14 letech vstoupil do řádu [[Řád bratří kazatelů|dominikánů]] a přijal jméno [[Michal]]. Studoval v [[Bologna|BologniBologne]], v [[1528]] byl vysvěcen na kněze. Přes 16 let byl profesorem [[teologie]] v [[Pavia|Pavii]], vykonával funkci mistra noviciátu a [[převor]]a několika dominikánských [[klášter]]ů.

Byl inkvizitorem v [[Como|Comu]] a [[Bergamo|Bergamu]] a roku [[1551]] po doporučení kardinála ho papež [[Julius III.]] jmenoval generálním komisařem [[Inkvizice]] Římskéřímské. Papež [[Pavel IV.]] ho jmenoval v roku [[1556]] za biskupa v [[Nepi]] a [[Sutri]], v [[1557]] za [[kardinál]]a a v roku [[1558]] už za generálního inkvizitora. U nového papeže [[Pius IV.|Pia IV.]] upadl v nemilost pro svou inkvizitorskou přísnost a mimo jiné také proto, že účinně zablokoval jmenování třináctiletého Ferdinanda M. kardinálem.

Jako protektor řehole [[Barbanité|Barbanitů]] a jako biskup v Mondovi se celým srdcem věnoval reformě. Když byl zanícený pro asketizmus a evangelickou chudobu, dalo se předpokládat, že z něho bude papež, po jakém se v těch časech už dlouho volalo. Po smrti Pia IV. [[konkláve]] vybralo kardinála GhislieriegoGhislieriho za papeže [[7. leden|7. ledna]] [[1566]]. Přijal jméno '''Pius V.''' a byl korunován v den svých narozenin, 17. ledna 1566. Když se stal papežem, nadále vytrval ve svém asketismu a pod papežským ornátem nosil hrubý mnišský hábit. Vzal si za cíl udusit rouhání, znesvěcování svátků a nemorálnost římské veřejnosti. Lidem se zdálo, že chce přeměnit město [[Řím]] na klášter. Přísně dbal o to, aby se duchovní zdržovali na místech svých úřadů, dělal pravidelnou kontrolu náboženských řeholí, a některé, které nedodržovaly svůj cíl, zrušil, jako například [[Humiliáti|Humiliáty]] v roce [[1571]]. Ze společností, kterým přidělil oficiální řeholní status a podporoval je, jsou nejznámější [[Hospitálský řád sv. Jana z Boha|milosrdníMilosrdní bratři]]. Kardinály si pečlivě vybíral. Tvrdě potíral nevázaný život kněží. V roce [[1568]] vydal nařízení, že kněží, kteří se dopustí [[Pohlavní zneužívání|pohlavního zneužívání]], mají být zbaveni kněžského stavu a vydáni světské moci k potrestání, s odůvodněním, že ''„každého, kdo se neděsí ztráty duše, jistě odradí mstící meč světského práva.“''<ref>[[Philip F. Lawler]]: ''Ztracení. Kolaps katolické kultury''; Kartuziánské nakladatelství 2016, str. 155-156.</ref>

V roce [[1566]] vydal [[římský katechismus]], v roku [[1568]] přepracovaný kněžský breviář a v roku [[1570]] misál. Pozoruhodné je, že omezil používání odpustků. Ve svých snahách o zachování čistoty víry se opíral většinou o inkvizici. Postavil pro ni nový palác, vypracoval jí nové směrnice a sám se zúčastňoval jejích zasedání. Za jeho vlády bylo obviněno a odsouzeno mnoho vzdělaných lidí, proto v Itálii nezdomácněl protestantismus. Byl velmi přísný i na [[Židé|Židy]]. Vyháněl je z papežského státu, jen z obchodních důvodů některým dovolil žít v getechghettech Říma a Ancony. V roce [[1571]] ustanovil kongregaci zakázaných knih, což mělo za následek útěk stovky spisovatelů do [[Německo|Německa]] a [[Švýcarsko|Švýcarska]].

Jeho postupu na mezinárodním poli často chyběl politický realismus. Podařil se mu však i velmi úspěšný čin, když vytvořil [[Svatá liga|Svatou ligu]] s [[Benátky|Benátkami]] a [[Španělsko|Španělskem]] proti [[Osmanská říše|Turkům]]. Vítězství spojených námořních sil v [[Korintský záliv|Korintském zálivu]] v [[Bitva u Lepanta|bitvě u Lepanta]] 7. října [[1571]] otřáslo tureckou vládou ve středomoříStředomoří. Z vděku za pomoc vyhlásil papež 7. říjen za svátek Vítězné Panny Marie. V roce [[1570]] papež [[exkomunikace|exkomunikoval]] královnu Anglie [[Alžběta I.|Alžbětu I.]] Pius V. pevně podporoval katolíky ve Francii; to se stalo příčinou tzv. [[Bartolomějská noc|Bartolomějské noci]], které se však již papež nedožil.