Hadriánův val: Porovnání verzí

'''Hadriánův val''' ({{vjazyce2|la|''Vallum Aelium''}}, {{vjazyce2|en|''Hadrian's Wall''}}) je kamenné a hliněné hraniční opevnění, hradba, zeď a 17 pevností, postavené římským vojskem, táhnoucí se napříč celou severní [[Anglie|Anglií]], jižně od [[Skotsko|skotských]] hranic, postavenéod římskýmpobřeží vojskem.Severního Namoře východnív straněblízkosti začínal blízkodnešního [[Newcastle upon Tyne]] a táhl se západnímk směremzápadu přes dnešní [[Carlisle (Anglie)|Carlisle]] až po Maryport na západním pobřeží Irského moře v délce 117,5 km.<ref>{{cite news|title=Hadrian's Wall: A horde of ancient treasures make for a compelling new Cumbrian exhibition|url=https://www.independent.co.uk/news/uk/this-britain/hadrians-wall-a-horde-of-ancient-treasures-make-for-a-compelling-new-cumbrian-exhibition-2301329.html|agency=The Independent|date=8 November 2016}}</ref> Tento valVal tvořil po 300 let severní hranici [[Starověký Řím|římské říše]] a měl chránit jižníúzemí částna jih od zeměněho před nájezdy severních kmenů ze [[Skotsko|Skotska]]. Hadriánův val byl součástí systému opevnění a valů majícíchk chránitochraně severní severčásti, pobřeží a hlavníhlavních dopravnídopravních cestycest [[Británie (provincie)|římské Británie]], pro nějž se vžil relativně moderní společnýsouhrnný název ''Limes Britannicus''.<ref>Great Walls and Linear Barriers, Peter Spring, Pen and Sword, 2015, Chap. 24. {{ISBN|1473853842}}, 9781473853843</ref>

Stavba valu začala roku [[122]] na rozkaz římského císaře [[Hadrianus|HadrianaHadriána]], který snad v tomto roce valúzemí osobně navštívil. Na stavbě se podílely tři římské legie (II., VI. a XII.) a trvala zhruba 6 let. Hadriánův nástupce [[Antoninus Pius]] se pokusil postavit nové opevnění ([[Antoninův val]]) asi 160 km severněji, ve skotských [[Lowlands]], nedokázal však krajinu pacifikovat. Císař [[Marcus Aurelius]] proto roku 164 Antoninův val opustil a hranicí se opět stal Hadriánův val. Nezdarem skončil i další pokus císaře [[Septimius Severus|Septimia Severa]] v letech 208-211, takže Hadriánův val sloužil až do konce římské vlády v Británii, někdy po roce 410.

Opuštěná hradba chátrala a stala se zdrojem kamene, až si jí od 17. století si jí začali všímat místní nadšenci a pakpozději i archeologové. Roku 1973 byl ve vykopávkách pevnosti Vindolanda, asi 40 km západně od Newcastle, objeven archiv písemností z 1. aža 2. století na dřevěných destičkách, který obsahuje i osobní korespondenci římských vojáků a jejich manželek. Od roku [[1987]] jsou zbytky valu zařazeny na [[Světové dědictví|Seznam světového dědictví]] [[UNESCO]].

Val se stal severní hranicí římského impéria a nejlépe opevněnou částí hranice, za kterou již římský vliv nesahal. Stavba byla využívána jak k vojenským účelům jako opevnění, aletak takéi jako průchozí místo pro [[obchodník]]y, kteří zde museli platit daně z prodejeclo.

[[Posádka|Posádku]] tvořily pomocné jednotky armády (vojáci nebyli římskými občany). Jejich počet v průběhu let kolísal, odhaduje se na zhruba 9&nbsp;000 mužů (pěší vojsko i kavalérie), kteří opevnění také postavili. V tom se odlišuje od např. od [[velká čínská zeď|Velké čínské zdi]], stavěné pro podobný účel, ale převážně otroky.