Vodopády Sete Quedas: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 7:
| celková výška = 114 m
| průtok = 13 000 m³/s
| šířka =
| zeměpisná šířka =
| zeměpisná délka =
Řádek 14:
| státy =
| světadíl = [[Jižní Amerika]]
}}'''Vodopády Sete Quedas''' (portugalsky ''Cachoeira Sete Quedas,'' španělsky S''altos del Guairá'') byly nejmohutnějšími vodopády na světě. Vodní energií překonávaly dvakrát [[Niagarské vodopády]] a osmkrát [[Iguaçu (vodopády)|vodopády Iguacú]]. V roce 1982 zmizely pod hladinou přehradní nádrže vodního díla [[Itaipú]].
== Historie ==
Řádek 21:
Do začátku 20. století soupeřily v proslulosti vodopády na řece Paraná s vodopády [[Vodopády Paulo Afonso|Paulo Afonso]] na severovýchodě země. Vyšší zalidněnost jihovýchodu a [[Lampião|řádění banditů]] na severovýchodě posunuly vodopády Sete Quedas na přední pozici v popularitě. Brazilské město Guairá na břehu vodopádů patřilo ve 20. století mezi turisticky nejnavštěvovanější města v Brazílii. Návštěvnost vodopádů výrazně převyšovala návštěvnost vodopádů Iguacú. Sídlo Guairá mělo před stavbou vodního díla Itaipú 60 000 obyvatel, zatímco Foz de Iguacú 20 000. Po napuštění přehradní nádrže se poměr obrátil.
22. června 1966, učinily Brazílie a Paraguay první krok k výstavbě Itaipu Binacional. Toho dne podepsali brazilští ministři zahraničí text dohody o společném využití toku řeky Paraná od ústí řeky Iguacú po vodopády Sete Quedas. V projektu i ve výstavbě byla již i další vodní díla výše po toku, která by dokázala zajistit dostatečnou akumulaci vody pro derivační řešení. V takovém případě by byla řeka přehrazena nad vodopády a elektrárna by byla vybudována v podzemí s výpustí do kaňonu řeky. Takové řešení zachovalo [[vodopády Paulo Afonso]] alespoň pro období přelivů povodňových průtoků. Ve 21. století by připadalo v úvahu jedině toto řešení.
Termínem napuštění přehradní nádrže byl rok 1982. V tomto roce dosáhl přiliv turistů historického maxima. Milovníci vodopádů z celé Brazílie se přijížděly rozloučit s nejmohutnějšímu vodopády světa. 17. ledna 1982 se pod náporem turistů zhroutila vyhlídková lávka, umístěna ve třicetimetrové výšce nad kaňonem. 32 lidí zahynulo a přes tisíc lidí uvízlo na osamělém říčním ostrovu. I přes tuto tragédii se ke břehům vodopádů vydávaly sta tisíce návštěvníků shlédnout jedinečný přírodním úkaz. Během povodně v říjnu 1982 se hladina nad vodopády Sete Quedas uzavřela.
Řádek 29:
| příjmení = gomes
| jméno = mario cesar mendonça
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Salto de Sete Quedas - Brasil
| url = https://www.flickr.com/photos/caminhos_da_patagonia/
| vydání =
| vydavatel =
| místo =
| rok vydání =
| počet stran =
| strany =
| isbn =
}}</ref>. Do ploché cesty řeky o šířce přes 1000 m se do cesty postavily rokle o šířce kolem 60 m. V půdorysu proto byly podobné vodopádům Iguacú. Pád vody do centrálního kaňonu však neprobíhal podél jediného jazyku, ale sedmi samostatnými přelévanými roklemi. Proto vodopády dostaly portugalský název Sete Quedas – Sedm pádů. V jednotlivých ramenech lze vysledovat 19 výrazných celků, které samy o sobě představovaly mohutný vodopád. Těchto devatenáct vodopádů mělo vlastní jména. Menších samostatných vodopádů bylo možno napočítat kolem tří stovek.
Řekou se prořezávaly typické čedičové sloupy, které tvořily charakteristickou kulisu. Hluk vodopádů byl slyšet ve vzdálenosti 30 km.
Průměrný průtok se odhadoval kolem 13 000 m<sup>3</sup>/s a maximální přes 50 000 m<sup>3</sup>/s. Průměrný průtok [[Kongo (řeka)|Konga]] na [[Livingstonovy vodopády|Livingstonových vodopádech]] je kolem 40 000 m<sup>3</sup>/s. Tyto vodopády jsou však přes svůj název pouze peřejemi, neboť voda nevytváří žádný kolmý stupeň. Průměrný přírodní průtok Niagarských vodopádů je 6 000 m<sup>3</sup>/s, část však je odebírána [[Niagarské vodní elektrárny|niagarskými elektrárnami]], a to při povinnosti zachovat minimum 2 800 m<sup>3</sup>/s v turistické sezóně. Průměrný průtok vodopádů Iguacú a [[Viktoriiny vodopády|Viktoriiných vodopádů]] je kolem 1 500 m<sup>3</sup>/s.
Celkový pokles hladiny na vodopádech i následných peřejích byl na délce 32 km 114 metrů, v samotném úseky Sedmi pádů byl nejvyšší kolmý stupeň vysoký 40 metrů.
Celková délka přelévané hrany byla 4,8 km. Na říčních ostrovech na hraně vodopádů byly postaveny sloupy vysokého vedení mezi Brazílií a Paraguayí, který vytyčují zatopený přírodní skvost doposud.
== Přítomnost a budoucnost ==
== Odkazy ==
| |||