Junkers Ju 290: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Robot: Opravuji 2 zdrojů and označuji 0 zdrojů jako nefunkční #IABot (v2.0beta15) |
m foto |
||
Řádek 20:
== Vývoj ==
[[Junkers]] Ju 290 byl přímým nástupcem [[dopravní letoun|dopravního letounu]] [[Junkers Ju 90]] upraveným pro vojenské účely.
V létě roku [[1942 v letectví|1942]] byl dohotoven první [[prototyp]] Ju 290, který vznikl úpravou stroje Ju 90 V11 (Werk-Nr.900007). Úpravy se týkaly zejména [[křídlo letadla|křídla]], které mělo zvětšené [[rozpětí křídel|rozpětí]] o 2 m, [[Stabilizátor (letectví)|kýlovky]] a bočních okének, jejichž tvar byl změněn z kruhových na obdélníkový. Stroj byl označen '''Ju 290 V1''' (BD+TX) a jeho letové zkoušky započaly v srpnu 1942.
Již v říjnu téhož roku byl v závodech v Bernburgu dokončen první předvýrobní stroj '''Ju 290 A-0''' (Werk-Nr.0150), poháněný [[hvězdicový motor|hvězdicovými motory]] BMW 801 L o vzletovém výkonu 1176 kW. Druhý [[letoun]] varianty A-0 následovalo pět sériových '''Ju 290 A-1''' (Werk-Nr.0152-0156), které byly řešeny jako těžké transportní letouny vybavené nákladovou rampou v ocase. Obrannou výzbroj tvořil [[kulomet]] MG 131 [[ráže]] 13 mm umístěný v zadní části podtrupové gondoly a [[letecký kanón|kanóny]] MG 151 ráže 20 mm ve střelecké věži v přední části [[trup letadla|trupu]] a ve střelištích v přední části trupové gondoly a v ocasní části letounu.
Výroba a další vývoj typu Ju 290 se soustředila v závodech [[Letov]] v [[Praha|Praze]], kde byly od roku 1942 stavěny bojové verze počínaje verzí '''Ju 290 A-2''' (Werk-Nr.0157-0159) , která nesla vyhledávací radar FuG 200 Hohentwiel a byly vybaveny druhou hřbetní střeleckou věží s kanónem MG 151. První vyrobený stroj byl následně předán do Erprobungsstelle Rechlin.
Záměna zadní věže HDL 151 za věž firmy Focke-Wulf s kanónem MG 151 ráže 20 mm vedla k variantě '''A-3''' (Werk-Nr.0160-0162). Poslední dva ze tří postavených strojů byly poháněny [[letecký motor|motory]] BMW 801 D o vzletovém výkonu 1250 kW.
Pět vyrobených '''Ju 290 A-4''' (Werk-Nr.0165-0169) se od předešlého typu lišilo pouze tím, že rovněž přední hřbetní střelecká věž byla nahrazena věží firmy Focke-Wulf.
'''Ju 290 A-5''' byl vybaven samosvornými palivovými nádržemi a přídavným
Na jaře [[1944]] byly zahájeny letové zkoušky prototypu průzkumné-bombardovací varianty '''Ju 290 A-7''' (Werk-Nr.0181). Vyznačoval se novou prosklenou přídí, kde byl umístěn kanón MG 151 a dvěma hřbetními střeleckými věžemi s kanónem MG 151. Celková produkce dosáhla 13 exemplářů, z nichž jeden po válce ukořistili Američané.
Řádek 37:
Z deseti objednaných '''Ju 290 A-8''' byly dokončeny pouze dva (Werk-Nr.0211 a 0212). Nesl čtyři hydraulicky ovládané věže, z nichž každá byla vyzbrojena kanónem MG 151. Stejná hlavňová výzbroj se nacházela v prosklené přídi trupu, v přední části podtrupové gondoly a po jednom v bočních oknech. V zadní části gondoly se nacházel kulomet MG 131 a v ocasním střelišti pak opět dvojice MG 151.
Tři vyrobené letouny '''Ju 290 A-9''' (Werk-Nr.0182 až 0184) měly prodloužený [[Dolet letadla|dolet]] a byly určeny k průzkumu. Zvýšení hmotnosti způsobené větším množstvím neseného paliva bylo vykompenzováno odstraněním části výzbroje.
Prototyp '''Ju 290 B-1''' byl dokončen v létě 1944, nenesl žádnou výzbroj a byl používán ke zkouškám.
Řádek 44:
[[Soubor:Ju290-1s.jpg|náhled|Junkers Ju 290 po skončení války s americkým značením]]
[[Soubor:Ju290-3s.jpg|náhled|Zadní pohled na otevřenou nákladovou rampu transportní verze Ju 290]]
Německá armáda narazila v zimě 1941 na problém zásobování jednotek, které pronikly hluboko na území [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] a vzdálily se tak pozemním zásobovacím základnám. Možným řešením problému bylo upravení civilního čtyřmotorového letounu Junkers Ju 90 na vojenský transportní letoun pod označením Ju 290. Ju 290 V1 a jeden z předvýrobních Ju 290 A-0 byly v lednu 1943 nasazeny na východní frontě, kde prováděly letecké zásobování [[Friedrich Paulus|Paulusovy]] 6. armády v obleženém [[Volgograd|Stalingradu]]. První let provedly 10. ledna 1943 a o tři dny později [[letecká nehoda|havaroval]] první prototyp při startu s raněnými do Německa. Druhý ze strojů byl poškozen při útoku sovětské [[Stíhací letoun|stíhačky]] [[LaGG-3]].▼
▲Německá armáda narazila v zimě 1941 na problém zásobování jednotek, které pronikly hluboko na území [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] a vzdálily se tak pozemním zásobovacím základnám. Možným řešením problému bylo upravení civilního čtyřmotorového letounu Junkers Ju 90 na vojenský transportní letoun pod označením Ju 290. Ju 290 V1 a jeden z předvýrobních Ju 290 A-0 byly v lednu 1943 nasazeny na východní frontě, kde prováděly letecké zásobování [[Friedrich Paulus|Paulusovy]] 6. armády v obleženém [[Volgograd|Stalingradu]]. První let provedly 10. ledna 1943 a o tři dny později havaroval první prototyp při startu s raněnými do Německa. Druhý ze strojů byl poškozen při útoku sovětské stíhačky [[LaGG-3]].
Dne 2. ledna 1943 byla na [[letiště|letišti]] Tempelhof pod velením Hauptmana Brauna zformována nová jednotka Viermotorige-Transportstaffel, záhy přejmenovaná na Luftransportstaffel 290. Její letouny setrvaly do března 1943 v Berlíně pod přímým velením vrchního velitele vzdušné přepravy. Později byly odeslány do Grosseta v Itálii, kde působily pod operačním velením velitele vzdušné přepravy oblasti Středozemního moře a zásobovaly německé jednotky v Tunisu, na Sardinii a na Korsice. Oba dva Junkersy Ju 290 A, které měla LTS 290 ve výzbroji, však v dubnu 1943 zničili spojenci, takže jí zůstaly jen stroje Ju 90, [[Junkers Ju 252]] V5 a jeden [[Focke-Wulf Fw 200]] B. Jednotka proto byla přejmenována na Transport-Fliegerstaffel 5.
Mezitím se vystupňovala potřeba námořního hlídkového letounu s dlouhým doletem pro vyhledávání zásobovacích konvojů spojenců. Verze Ju 290 A-2 nesla vyhledávací radar typu FuG 200 Hohentwiel měla akční rádius kolem 3000 km a mohla zůstat ve vzduch přibližně 20 hodin. Pro hlídkové úkoly se výborně hodila a brzy začala u bojových útvarů Luftwaffe nahrazovat [[Focke-Wulf Fw 200|Focke-Wulf Fw 200 Condor]]. Postupně bylo dokončeno pouze 65 strojů ve všech verzích, ovšem nikdy nebylo zároveň v činné službě více než 20 z nich. První série letadel nesly kamufláž [[RLM]] 65/70/71, stroje určené pro námořní hlídkovou službu nátěr RLM 65/72/73.
Letouny A-2 a A-3 zahájily operační činnost 15. října 1943 v rámci jednotky FAGr.5 v Mont de Marsan jižně od [[Bordeaux]]. Druhá [[letka (letecká jednotka)|letka]] této skupiny byla vytvořena o měsíc později a obě operovaly nad Atlantikem. Na jaře 1944 byly skupině přiděleny první stroje varianty A-5. FAGr.5 ukončila operační činnost v srpnu 1944 a její Ju 290 byly převeleny k transportnímu letectvu nebo k I./KG 200.
Pozdější verze letadla vykazovaly velmi slibné vlastnosti, větší dolet, těžší výzbroj a možnost nést protilodní řízené střely.
Řádek 62 ⟶ 61:
Několik strojů Ju 290 přečkalo válku. Spojenci využili minimálně tři kusy. Jeden připadl Spojeným státům (Ju 290 A-4 výrobního čísla 0165 s baňatým nosem z Letovu a radarem FuG 203) byl využíván k nočním operacím a spodní plochy měl natřeny černou barvou. Britové obdrželi ke zkouškám dva letouny.
Ju 290 A-5 (Werk-Nr.0178, D-AIIR) získalo Španělsko během posledního oficiálního letu Lufthansy 24. března 1945, kdy pilot letoun
Jeden letoun Ju 290 byl v srpnu [[1946]] dokončen v továrně [[Letov]] jako civilní dopravní '''Letov L.290 Orel''' s využitím součástek určených pro prototyp '''Ju 290 B-2''' a rozestavěného exempláře Ju 290 A-8 (Werk-Nr.0212). V roce [[1956]] byl sešrotován.
== Mýtus o letu do Japonska ==
[[File:Junkers Ju-290A-5 "Alles Kaput" (4978679276).jpg|thumb|Junkers Ju-290 A-5]]
Po invazi německých vojsk do Sovětského svazu v červu 1941 bylo uzavřeno přímé spojení Německa a Japonska, jež bylo nadále možné jen nebezpečnou a dlouhou cestou pomocí lodí a ponorek. Proto bylo v plánu obě mocnosti Osy spojit pomocí letadel Luftwaffe modifikovaných na extrémně dlouhý dolet. Polní maršál Erhard Milch nechal zpracovat studii proveditelnosti pro takové lety. Bylo zvažováno několik tras včetně Němci okupovaného Ruska a Bulharska. Nakonec bylo jako optimální místo vybráno Nautsi poblíž jezera Inari v severním Finsku, plán letu byl letět podél Severního ledového oceánu, poté přes východní Sibiř do Mandžuska k dotankování pro let do samotného Japonska. Přes teoretickou zvládnutelnost se mělo jednat o let zvláště náročný a nebezpečný.
Řádek 92 ⟶ 91:
== Hlavní technické údaje ==
[[File:Bundesarchiv Bild 146-1976-092-21, Flugzeug Junkers Ju 290 V 1.jpg|thumb|Junkers Ju 290 V1]]
=== Ju 290 A-5 ===
* Rozpětí: 42 m
Řádek 98:
* Hmotnost prázdného letounu: 33 005 kg
* Max. vzletová hmotnost: 44 970 kg
* Pohonná jednotka: čtyři hvězdicové [[Vzduchové chlazení spalovacích motorů|vzduchem chlazené motory]] [[BMW 801]]
** Výkon motoru: 1730 k (cca 1272 [[Watt|kW]])
* Max. rychlost: 440 km/h
Řádek 111:
* {{cs}} [http://www.fronta.cz/dotaz/zajisteni-spojeni-nemecka-s-japonskem-behem-valky Zajištění spojení Německa s Japonskem během války na serveru Fronta.cz]
* {{en}} [https://web.archive.org/web/20100315164412/http://www.comandosupremo.com/Triumph.html Europe to Japan: An Italian Triumph]
=== Reference ===
| |||