Svatopluk I.: Porovnání verzí

Od roku [[870]] se nitranskýšvábský biskupkněz [[Wiching]] snažil zničit celou staroslověnskou misii i samotného arcibiskupa Metoděje a snažil se v &nbsp;tomto směru ovlivňovat v [[teologie|teologických]] otázkách nezkušeného Svatopluka. Svatoplukův kancléř Jan z Benátek doručil roku 879 papeži Svatoplukův list se stížností na Metodějova kázání a slovanské bohoslužby, pravděpodobně obsahující Wichingovy pomluvy. Papež na to ihned Metoděje upozornil a nařídil, aby v Římě vysvětlil své učení a slovanskou bohoslužbu, kterou mu údajně zakázal v listu doručeném po legátovi Pavlovi. Někdy na přelomu let [[879]] a [[880]] se Metoděj vydal na cestu do Říma za doprovodu Svatoplukova pobočníka, kterým byl zemský župan Zemižizň. Metoděj Wichingovy pomluvy vyvrátil, jak lze usuzovat z listiny "Industriae tuae" potvrzujícího Metoděje arcbiskupem svaté církve moravské. Na Svatoplukovu žádost papež Jan VIII. vysvětil kněze Wichinga na biskupa cirkvecírkve nitranské a přikázal, aby byl Wiching ve všem metodějoviMetodějovi poslušen<ref name="[[Lubomír Emil Havlík|HAVLÍK, Lubomír E.]] ''Kronika o Velké Moravě''. Brno: Jota 1993, str. 182">{{Citace monografie | příjmení = Havlík | jméno = Lubomír E.| titul = Kronika o Velké Moravě | vydání = první | vydavatel = Jota | místo = Brno | rok vydání = 1993 | isbn = 80-85617-04-8 | kapitola = | strany = 182}}</ref>. Nicméně ještě před Metodějem dorazil na Moravu dříve Wiching s falešnou listinou, že byl ustanoven arcibiskupem Moravy právě on a tvrdil, že Metoděje a jeho učení papež přikázal vyhnat ze země. Když konečně dorazil Metoděj s pravou listinou, byla na nějakou dob Wichingova strana potlačena<ref name="[[František Grivec|GRIVEC, František.]] ''Slovanští apoštolé sv. Cyril a Metoděj''. Olomouc: Josephus Vyvlečka 1927, str. 107">{{Citace monografie | příjmení = Grivec | jméno = František | titul = Slovanští apoštolé sv. Cyril a Metoděj | vydavatel = Josephus Vyvlečka | místo = Olomouc | rok vydání = 1927 | isbn = | kapitola = | strany = 107}}</ref>. Wiching však pravděpodobně nechtěl dbát papežových příkazů. Metoděj totiž obdržel od papeže Jana VIII. list psaný 23. března 881, v němž je ujišťován, že kromě Apoštolského listu ("Industriae tuae") jiný list nenapsal a cokoliv jiného, než je v této listině z roku 880, nepřikázal<ref name="[[Lubomír Emil Havlík|HAVLÍK, Lubomír E.]] ''Kronika o Velké Moravě''. Brno: Jota 1993, str. 192, 193">{{Citace monografie | příjmení = Havlík | jméno = Lubomír E.| titul = Kronika o Velké Moravě | vydání = první | vydavatel = Jota | místo = Brno | rok vydání = 1993 | isbn = 80-85617-04-8 | kapitola = | strany = 192, 193}}</ref>. Zloba Wichingova neustávala, proto jej roku 884 Metoděj exkomunikoval a zbavil biskupských pravomocí, dokud se nepodřídí autoritě papežearcibiskupa stvrzené papežem. Wiching se pomocí lživých udání vetřel k&nbsp; novému papeži [[Štěpán V. (papež)|Štěpánovi V.]], u&nbsp;kterého získal zákaz slovanské liturgie a nařízení, aby moravští kněží, pokud se nepodřídí, byli vypuzeni ze země. Mezitím zemřel 6. dubna 885 Metoděj a jeho nástupcem nebyl papežem uznanán Metodějem doporučený moravský kněz Gorazd, dokud se sám osobně nepředstaví papeži. Biskupský úřad uchvátil švábský kněz Wiching, kterého na Svatoplukovo přání papež Jan VIII. již roku 880 vysvětil za nitranského biskupa a kterého za tím účelem Svatopluk vyslal do Říma, když Jan VIII. vyjádřil ochotu vysvětit i dalšího biskupa, aby Metoděj mohl světit biskupy sám. Svatoplukem tolerovaný Wiching nechal Gorazda spolu s&nbsp;dalšími uvrhnout do žaláře. Podle Theofylaktova "Života Klimenta, biskupa Bulharů", se tak stalo bez vědomí momentálně nepřítomného Svatopluka, avšak s &nbsp;jeho dřívějším povolením o &nbsp;převzetí církve<ref name="[[Lubomír Emil Havlík|HAVLÍK, Lubomír E.]] ''Svatopluk I. Veliký, král Moravanů a Slovanů''. Brno: Jota 1994, str. 116">{{Citace monografie | příjmení = Havlík | jméno = Lubomír E.| titul = Svatopluk I. Veliký, král Moravanů a Slovanů | vydání = první | vydavatel = Jota | místo = Brno | rok vydání = 1994 | isbn = 80-85617-19-6 | kapitola = | strany = 116}}</ref><ref name="[[Lubomír Emil Havlík|HAVLÍK, Lubomír E.]] ''Kronika o Velké Moravě''. Brno: Jota 1993, str. 213">{{Citace monografie | příjmení = Havlík | jméno = Lubomír E.| titul = Kronika o Velké Moravě | vydání = první | vydavatel = Jota | místo = Brno | rok vydání = 1993 | isbn = 80-85617-04-8 | kapitola = | strany = 213}}</ref>. Staroslověnsky vzdělaní kněží a mniši (bylo jich na dvě stovky) byli doslova vyvedeni v&nbsp;okovech ze země, protože tito Metodějovi [[Žák|žáci]] nechtěli zradit [[dílo]] a odkaz svého [[učitel]]e a odmítli se podřídit papežovu dokumentu přineseném Wichingem, protože po dřívějších zkušenostech s Wichingem falšovanými listinami nevěřili v&nbsp;jeho platnost. Někteří našli útočiště v&nbsp;[[Čechy|Čechách]], v&nbsp;[[Polsko|Polsku]] a na Balkáně. Wiching nechal zbylými kněžími potlačit užívání [[Staroslověnština|staroslověnské]] liturgie (na vyhnání staroslověnských kněží neměl potřebné pravomoci!)

Brzy po roce [[894]] došlo mezi syny k &nbsp;rozbroji a započal se rozpad Velkomoravské říše.