Bitva u Domažlic (panoráma): Porovnání verzí

Malíř Jan Šebek chtěl významně podpořit [[Stavba|stavbu]] [[Kamil Roškot|Roškotova]] gigantického [[Národní památník Domažlice|národního památníku]] v [[Domažlice|Domažlicích]], jenž by podle předběžných nákladů na jeho [[Stavba|stavbu]] a úpravu okolí ( 1 milion [[Koruna československá|Kč]] ) byl ve své době vůbec nejnákladnějším a k tomu na dohled od [[státní hranice]] také nijak nepřehlédnutelným [[Národní památník Domažlice| Památníkem Republiky]], a proto byla výstava konána od 11. srpna do 8. září 1935 v rámci každoročních [[Husitství|husitských]] oslav a byla doplněna o [[Architektura|architektonickou]] výstavku návrhů na tento památník. Autor si byl plně vědom tíhy odpovědnosti za nelehké a co možná nejvěrnější zachycení obsahu a proto [[Chodsko]] dlouhodobě navštěvoval a studoval. Věrně [[Skica|skicoval]] [[Krajina|krajinu]] v pohraničí a také místní kulturu, chodský národopis, [[Typologie|typologii]] a [[Fyziognomie|fyziognomii]] [[Chodové|Chodů]] a jejich rázovité [[Zvyk|zvyky]] a obyčeje. Rok 1935 však nebyl právě nejpříhodnějším, po [[Plebiscit|plebiscitu]] bylo [[Sársko]] opětovně připojeno k [[Nacistické Německo|Německu]], kde byly zavedeny [[všeobecná branná povinnost]] a [[Lidská rasa|rasové]] [[Čistka|čistky]] podle [[Norimberské zákony|Norimberských zákonů]]. Po [[Volby do parlamentu Československé republiky 1935|volbách]] do [[Parlament|parlamentu]] (19. 5.) začalo jedno z nejtěžších období pro [[Československo]] a Šebkovo panoráma se stalo nebezpečnou výbušnou [[Třaskavina|třaskavou]] směsí jako obtížné a problematické [[Politika|politikum]], ke kterému se nechtěly vysoké [[Umění 20. století|umělecké]] kruhy jakkoliv vyjadřovat. Dobře patrné je to v celém ročníku akademického měsíčníku výtvarných umělců Dílo v roce 1935, který s bohatým výkladem a detailními vyobrazeními kladně hodnotil nedostižnost [[Luděk Marold|Maroldova]] panoramatu. Právě pouze takto a ne jinak, měl vypadat dobový [[kánon]]. Šebek narazil na sebestředný [[pragocentrismus]] ( veškeré věhlasné výstavní síně a [[Galerie umění|galerie]], celé akademické umělecké prostředí a [[Věda|vědecká]] pracoviště byly s vydatnou podporou [[Ministerstvo kultury České republiky| ministerstva]] školství a národní osvěty a [[Rada hlavního města Prahy|Rady hlavního města]] [[Praha|Prahy]] cíleně nasměrovány k nedožitým sedmdesátinám Mistra [[Luděk Marold|Marolda]] a k jeho výjimečnému celoživotnímu dílu a přínosu pro nově se utvářející československou kulturu a umění). Alibistický akademický [[skepticismus]] a přehlíživý nezájem odvážný návrh domažlického panoramatu tak rázem nechal nezaslouženě propadnout do podružnosti umění regionálního významu. Tuto neprostupnou hradbu neznalé potměšilosti a špatně zakrývaného strachu (hrubé sněmovní provokace [[Konrád Henlein|Henleinovců]] v červnu 1935 pouze pozvolna účelově stupňovaly rafinovanou předehru, vedoucí ke ztrátě samostatnosti ČSR za její [[Německá okupace Čech, Moravy a Slezska|okupace]] v roce 1939 ) prolomil svou odborností a uvážlivými přímluvami až [[Univerzita|univerzitní]] profesor PhDr. [[Jindřich Čadík]], ale bylo již příliš pozdě na dokončení strhujícího a svěžího husitského panoramatu. [[Chodsko]] bylo již brzy trpce poníženo a v politické ústupnosti bez vojenského odporu a odvěkého hraničářského vzdoru neurvale zabráno. Dne 24. listopadu 1938 v 10 hodin dopoledne bylo [[Nacismus|nacisty]] okupováno jediné chodské město [[Klenčí pod Čerchovem]] s vesnicemi Starý a Nový Postřekov, [[Chodov (okres Domažlice)|Chodov]], [[Trhanov]], Hamry, Pec, Pila, [[Babylon (okres Domažlice)|Babylon]], [[Česká Kubice]] a [[Pelechy]] (více než 7 000 chodských obyvatel připadlo k [[Nacistické Německo|Říši]]). Radikalizaci a silné emoce [[Chodové|Chodů]] pomáhali [[Starosta (Česko)|starostům]] chodských vsí mírnit i pražští Chodové ze Spolku [[Psohlavci]] a také narychlo přivolaní rodáci z [[Pošumaví]], aby se nikdo z nich snad marně neobětoval. Připravovaný [[Demonstrace (protest)|demonstrativní]] pochod v početném průvodu proti [[Anexe|anexi]] [[Chodsko|Chodska]] v čele s [[Zbraň|ozbrojenou]] 100 člennou [[Kroj|krojovanou]] a uzavřenou bojovou [[Čtvercová formace|formací]] Chodské [[Stráž obrany státu|stráže]] s [[Čakan|čakany]] a [[Chodský pes|chodskými psy]] a s následnou připravovanou Slavností svěcení [[Psohlavci|psohlavecké]] [[Spolek|spolkové]] standarty byly jako akce nežádoucí v samém jejich zárodku úředního schvalování promptně a velmi razantně v [[Praha|Praze]] utajeně [[Policie|policejně]] přísně zapovězeny ( rezolutní zamítnutí Politickou radou I. oddělení Policejního ředitelství v [[Praha|Praze]] ze dne 6. 6. 1939 ), aby zde nedošlo k žádným pouličním nepokojům a možnému [[Krev|krveprolití]], jak se ale stalo později při protinacistických nepokojích [[Mezinárodní den studentstva|studentstva]], které si vyžádaly oběť studenta [[lékařství]] [[Jan Opletal|Jana Opletala]] a [[Václav Sedláček|Václava Sedláčka]]. Při pokusu chodských zástupců o jednání s [[Seznam vlád Československa|vládními]] činiteli a k podání nesouhlasného [[Protesty proti nacistické okupaci v Protektorátu Čechy a Morava 28. října 1939|protestu]] proti chodskému [[Vojenská okupace|záboru]], byli [[Povstání|rebelující]] Chodové na úřední příkaz z vysokých míst zadrženi a pouze jejich [[mluvčí]] se dobrali po přepravě v uzavřených vozech ( pro vyloučení reaktivujícího kontaktu s pražským obyvatelstvem a [[Masmédia|masmédii]] ) kontraproduktivní audience s ministerským [[Předseda vlády|předsedou]]. Vytištěný a naléhavý [[leták]]ový '' [[Manifest]] chodského lidu všem [[Úřední osoba|veřejným činitelům]] ! '' byl na cestě do Prahy k širokému rozšiřování zadržen [[Klatovy|klatovskými]] [[Československé četnictvo|četníky]] a okamžitě dán celý do stoupy. Dochovaly se pouze 3 výtisky. Čtyřčlenná osádka zadrženého [[Automobil|automobilu]] byla pod pohrůžkou přísného [[Trest|potrestání]] přinucena k obrácení a návratu. [[Mnichovská dohoda|Zrazení]] [[Chodové]] se tak nedočkali očekávaného zastání ani vojenské pomoci, a proto Šebkův soubor musel být již brzy ukryt před jeho zničením a stále čeká na své [[Spravedlnost|spravedlivé]] a odborné docenění.