Demagogie: Porovnání verzí

Historik Reinhard Luthin definuje osobu demagoga takto: "Co je demagog? Je to politik zkušený v řečnictví, lichocení anda [[invektiva|invektivách]]; vyhýbavý v řešení důležitých problémů; slibující vše a všem; apelující spíše na emoce než na rozum posluchačů, a probouzející rasové, náboženské a třídní předsudky — člověk, jehož touha po moci bez držení se zásad ho vede k tomu, aby se chtěl stát pánem mas lidí. Po staletí vykonával povolání „muže lidu“. Je produktem politické tradice podobně starým, jako západní společnost sama.<ref>''American Demagogues - Reinhard Luthin''</ref>

Demagogové se v demokracii objevovali od dob antiky. Využívají jednu z fundamentálních slabin demokracie: jelikož moc je v demokracii držena lidmi, je možné, aby byla lidmi svěřena do rukou někoho, kdo apeluje na základní společné problémy největšího segmentu populace.<ref>Cooper, James Fenimore (1838). "On Demagogues". ''The American Democrat, or Hints on the Social and Civic Relations of the United States of America''. Cooperstown: H. & E. Phinney. pp. 98–104</ref> Demagogové při řešení důležitých problémů obvykle zastávají princip okamžité akce vedené silou, zatímco obviňují jejichsvé umírněnější oponenty obviňují ze slabosti a neloajálnosti.

Během historie se termín ''demagog'' užíval bez rozmyslu, většinou jako útok na vůdce, který byl považován za manipulativního, destruktivního nebo netolerantního.   11 Hranice mezi demagogem a ne-demagogem přitom nemusí být tak definitivníostrá a pevná, jelikož se osobnostní rysy vůdců pohybují po velkém spektru,. demagogDemagog může být definován nezávisle na tom, k jakému politikovi chová náklonost,náklonnost nebo jakému oponuje.<ref>Gustainis, J. Justin (Spring 1990). "Demagoguery and Political Rhetoric: A Review of the Literature</ref> Například Jennifer R. Merciera však uvádí, že slovo demagog se dá použít ve významu negativním i pozitivním a podkládá to definicemi z oxfordského slovníku – v antickém smyslu můžeme „demagog“ chápat jako leader, který dokázal vést lidi proti jakékoliv jiné politické straně ve státě, naproti tomu negativně definujeme demagoga jako politického agitátora, který se zaměřuje na emoce a předsudky.<ref>https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/02773945.2019.1610640</ref>

Demagog často získává a udržuje svojí moc v demokracii tím, že vyvolává vášně v lidech z nižších ekonomických tříd a méně vzdělaných, díky čemuž vznikají někdy i násilné nepokoje. Využívá zavedených demokratických institucí, jako je právní stát. [[James Fenimore Cooper]] v roce 1838 určil čtyři základní charakteristiky demagoga:<ref>''Cooper, James Fenimore "On Demagogues" The American Democrat''</ref>

* VyhrožujíVyhrožuje nebo přímo porušujíporušuje zavedená pravidla chování, instituce, a dokonce i zákon.

Demagogové se objevují od antického Řecka až po současnost. Ačkoli většina demagogů má jedinečné osobnosti, jejich psychologická taktika se s průběhem historie příliš neměnila. První státník, jemuž se říkalo demagog, byl [[Kleón]] z Athén, hlavně kvůli brutalitě jeho vlády a jeho destrukci aténské demokracie, která je výsledkem jeho „výzvy obyčejného muže ignorovat umírněné zvyky aristokratických elit".<ref>''Signer, Michael Demagogue: The Fight to Save Democracy from Its Worst Enemies ISBN978-0-230-60624-1''</ref> Moderními demagogy jsoubyli například [[Adolf Hitler]], [[Benito Mussolini]], [[Huey Long, Father Coughlin,]] nebo [[Joseph McCarthy,]]. tiTi všichni si vybudovalizískali přízeň lidímas stejným způsobem jako Kleón: obrátili vášně davů proti umírněným aristokratickým elitám své doby. Všichni demagogové, starověcí i moderní, splňují výše uvedená kritéria: prohlašují, že zastupují obyčejné lidi, podněcují mezi nimi intenzivní vášně, využívají tyto reakce k převzetí moci a porušují nebo přinejmenším ohrožují zavedená pravidla politického chování, i když každý jiným způsobem.