Demagogie: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Editace uživatele Kokutekzprahy (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Gumruch
značka: rychlé vrácení zpět
Doplněno o další informace.
Řádek 2:
__NOTOC__
'''Demagogie''' (z [[řečtina|řeckého]] δημος, ''démos'' = „lid“ + αγωγος ''agógos'' = „vůdce“) je v [[Moderní dějiny|moderní době]] působivé a klamné řečnické vystupování, využívané k získání vlivu, politické podpory a moci. Místo věcného zdůvodňování působí hlavně na předsudky a emoce posluchačů, k čemuž slouží polopravdy, překroucené argumenty, [[argumentační klam|logické klamy]], falešné sliby, vyvolávání strachu a podobně.
 
'''Demagog''' je původně politický vůdce, který se opírá o podporu lidu proti [[aristokracie|aristokracii]]. V [[Athény|Athénách]] to byl pro [[Periklés|Perikla]] ještě čestný titul, ale už [[Thúkydidés]] ( + asi 399 př. n. l.) užívá o [[Kleón]]ovi toto označení [[Pejorativum|pejorativně]], v současném významu demagogického politika.
 
{{citát|Demagog je člověk, který hlásá věci, o nichž ví, že nejsou pravda, a to lidem, o nichž ví, že jsou hlupáci.|H. L. Mencken}}
Historik Reinhard Luthin definuje osobu demagoga takto: "Co je demagog? Je to politik zkušený v řečnictví, lichocení and invektivách; vyhýbavý v řešení důležitých problémů; slibující vše a všem; apelující spíše na emoce než na rozum posluchačů, a probouzející rasové, náboženské a třídní předsudky — člověk, jehož touha po moci bez držení se zásad ho vede k tomu, aby se chtěl stát pánem mas lidí. Po staletí vykonával povolání „muže lidu“. Je produktem politické tradice podobně starým, jako západní společnost sama.<ref>''American Demagogues - Reinhard Luthin''</ref>
 
 
'''Základní principy'''
 
Demagogové se v demokracii objevovali od dob antiky. Využívají jednu z fundamentálních slabin demokracie: jelikož moc je v demokracii držena lidmi, je možné, aby byla lidmi svěřena do rukou někoho, kdo apeluje na základní společné problémy největšího segmentu populace.<ref>Cooper, James Fenimore (1838). "On Demagogues". ''The American Democrat, or Hints on the Social and Civic Relations of the United States of America''. Cooperstown: H. & E. Phinney. pp. 98–104</ref> Demagogové při řešení důležitých problémů obvykle zastávají princip okamžité akce vedené silou, zatímco obviňují jejich umírněnější oponenty ze slabosti a neloajálnosti.
 
Slovo demagog původně znamenalo „vůdce běžných lidí“. Bylo původně vytvořeno v antickém Řecku, a to bez negativní konotace, ale nakonec se z něj stalo slovo označující problematický druh vůdce, který se v antické demokracii čas od času objevil.<ref>Samons, Loren J. (2004). ''What's Wrong with Democracy? From Athenian Practice to American Worship''. University of California Press. pp. 43–44  Ostwald, Martin (1989). ''From Popular Sovereignty to the Sovereignty of Law''. University of California Press. p. 201</ref> Ačkoliv demokracie dávala moc běžným lidem, při volbách měla stále výhodu aristokratická třída, která zastávala rozvážnost a dekorum. Demagogové byli tedy také novým typem vůdce, který vyvstal z nižších tříd. Demagogové vytrvale vyvolávali akci, většinou násilnou, a to okamžitě a bez vyjednávání. Demagogové hráli přímo na city chudých a neinformovaných, lhali, aby vyvolali hysterii, využívali krize, aby zintenzivnili podporu jejich radikálních výzev k okamžité akci.
 
 
'''Druhy demagogů'''
 
Během historie se termín ''demagog'' užíval bez rozmyslu, většinou jako útok na vůdce, který byl považován za manipulativního, destruktivního nebo netolerantního.   11 Hranice mezi demagogem a ne-demagogem přitom nemusí být tak definitivní, jelikož se osobnostní rysy vůdců pohybují po velkém spektru, demagog může být definován nezávisle na tom, jakému politikovi chová náklonost, nebo jakému oponuje.<ref>Gustainis, J. Justin (Spring 1990). "Demagoguery and Political Rhetoric: A Review of the Literature</ref> Například Jennifer R. Merciera však uvádí, že slovo demagog se dá použít ve významu negativním i pozitivním a podkládá to definicemi z oxfordského slovníku – v antickém smyslu můžeme „demagog“ chápat jako leader, který dokázal vést lidi proti jakékoliv jiné politické straně ve státě, naproti tomu negativně definujeme demagoga jako politického agitátora, který se zaměřuje na emoce a předsudky.<ref>https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/02773945.2019.1610640</ref>
 
Demagog často získává a udržuje svojí moc v demokracii tím, že vyvolává vášně v lidech z nižších ekonomických tříd a méně vzdělaných, díky čemuž vznikají někdy i násilné nepokoje. Využívá zavedených demokratických institucí, jako je právní stát. James Fenimore Cooper v roce 1838 určil čtyři základní charakteristiky demagoga:<ref>''Cooper, James Fenimore "On Demagogues" The American Democrat''</ref>
<br />
 
* Demagog se tváří se jako člen obyčejného lidu, který se postavil vůči elitám.
* Jeho politika závisí na propojení a setkávání s lidmi, což znatelně zvyšuje jeho popularitu.
* Těchto vztahů a zvyšující se popularity dokáže využít pro svůj zisk a ambice.
* Vyhrožují nebo přímo porušují zavedená pravidla chování, instituce, a dokonce i zákon.
 
 
'''Příklady z historie'''
 
Demagogové se objevují od antického Řecka až po současnost. Ačkoli většina demagogů má jedinečné osobnosti, jejich psychologická taktika se s průběhem historie neměnila. První státník, jemuž se říkalo demagog, byl Kleón z Athén, hlavně kvůli brutalitě jeho vlády a jeho destrukci aténské demokracie, která je výsledkem jeho „výzvy obyčejného muže ignorovat umírněné zvyky aristokratických elit".<ref>''Signer, Michael Demagogue: The Fight to Save Democracy from Its Worst Enemies ISBN978-0-230-60624-1''</ref> Moderními demagogy jsou například Adolf Hitler, Benito Mussolini, Huey Long, Father Coughlin, nebo Joseph McCarthy, ti všichni si vybudovali přízeň lidí stejným způsobem jako Kleón: obrátili vášně davů proti umírněným aristokratickým elitám své doby. Všichni demagogové, starověcí i moderní, splňují výše uvedená kritéria: prohlašují, že zastupují obyčejné lidi, podněcují mezi nimi intenzivní vášně, využívají tyto reakce k převzetí moci a porušují nebo přinejmenším ohrožují zavedená pravidla politického chování, i když každý jiným způsobem.
 
 
'''Shrnutí'''
 
Hlavním rysem demagogie je přesvědčování pomocí prostředků jako je vášeň, utínání vyjednávání a nezvažování jiných alternativ. Ačkoliv mnoho demokratických politiků příležitostně upravuje pravdu k zachování popularity, demagogové toto dělají stále a bez sebezapření.  
 
== Odkazy ==