Spojené státy americké: Porovnání verzí

}}</ref> Toto napětí se projevovalo jak pozitivně, tedy snahou o ekonomické předběhnutí soupeřícího tábora či proslulým „[[Vesmírný závod|vesmírným závodem]]“, v jehož rámci Sověti vyslali prvního člověka do kosmu (1961) a Američané [[Program Apollo|přistáli na Měsíci]] (1969), ale občas i různými, často velmi krvavými, „proxy''proxy wars“wars'' ([[Zástupná válka|zástupnými konflikty]]). Na některých z nich se Spojené státy tak či onak přímo podílely – [[Korejská válka]] (1950–53), [[Karibská krize]] (1962), [[Válka ve Vietnamu|Vietnamská válka]] (1959-1975). Zejména vietnamský konflikt vyvolal pnutí i uvnitř americké společnosti, odpor proti této válce probíhal v součinnosti s [[Afroamerické hnutí za občanská práva|hnutím za práva Afroameričanů]], které vedl především reverend [[Martin Luther King]].<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Tento boj, podpořený zejména demokratickým prezidentem [[John Fitzgerald Kennedy|Johnem Fitzgeraldem Kennedym]] ([[Atentát na Johna Fitzgeralda Kennedyho|zavražděn 1963]]), byl úspěšný: Zákony na obranu lidských práv z let 1964 (školy, zaměstnání a ubytování), 1965 (volby) a 1968 (trh s bydlením) zakázaly [[Diskriminace|diskriminaci]] na základě [[Lidská rasa|rasy]] nebo barvy pleti. Hnutí 60. let (někdy se hovoří o [[Kontrakultura 60. let|kontrakultuře]]) přinesla však i některé sporné jevy, jako je adorace drog a promiskuity, černošský radikalismus ([[Černí panteři]], [[Malcolm X]] aj.), nebo levicový extremismus (obdiv k násilnické čínské [[Kulturní revoluce|kulturní revoluci]] apod.), což v 70. a 80. letech přineslo protipohyb – [[neokonzervatismus]], v USA reprezentovaný především republikánským prezidentem [[Ronald Reagan|Ronaldem Reaganem]]. Reagan zvolil tvrdý postup i vůči Sovětům, avšak byl to právě Reagan, který nakonec reagoval vstřícně na reformátorského vůdce Sovětského svazu [[Michail Sergejevič Gorbačov|Michaila Gorbačova]] (1985-1991) a sérií dohod o odzbrojení ''de facto'' Studenoustudenou válku ukončil. Ta definitivně skončila [[Pád komunismu v Evropě|pádem komunismu v Evropě]] (1989) a [[Rozpad Sovětského svazu|rozpadem Sovětského svazu]] (1991). O Spojených státech se začalo hovořit jako o jediné světové supervelmoci.

Euforie z konce Studenéstudené války a triumfu západního modelu společnosti trvala takřka po celá 90. léta 20. století. Americké ekonomice, opojené průnikem na nové trhy a [[Internetová horečka|možnostmi internetu, digitalizace a nových technologií]], se dařilo (90. léta jsou nejdelším obdobím setrvalého ekonomického růstu v americké historii).<ref> {{Citace elektronického periodika

}}</ref> Svět do značné míry akceptoval i roli Spojených států jako „světového četníka“ (zejm. [[Válka v Zálivu|Válkaválka v zálivu]] roku 1991).<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Ačkoli se demokratický svět s Američany a jejich prezidentem [[George W. Bush]]em v té chvíli solidarizoval, jejich reakce, obecně nazvaná [[Válkaválka proti terorismu]], jež především spočívala v [[Válka v Iráku|invazi do Iráku roku 2003]], již tolik respektována nebyla a vzrostlo i napětí uvnitř americké společnosti. Jistotami zacloumala i finanční krize z roku 2008, která začala jako americká hypoteční krize, avšak přerostla v [[Velká recese|krizi celosvětovou]].<ref>{{Citace elektronického periodika