Wikipedie

Alexander Wienerberger: Porovnání verzí

rakouský chemický inženýr
Přejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Vytvořeno překladem stránky „Винербергер, Александр“
značky: editace z rozšíření Překlad Překlad 2
(Žádný rozdíl)

Verze z 29. 11. 2019, 15:53

Alexander Wienerberger (8. prosince 1891 [1], Vídeň - 5. ledna 1955 [2] ) - rakouský chemický inženýr, který pracoval 19 let v chemických podnicích SSSR . Známý skutečností, že v Charkově vytvořil a uložil fotografie hladomoru z let 1932-1933, které jsou fotografickým důkazem masového hladovění obyvatel Ukrajiny v té době.

Životopis

Alexander Wienerberger se narodil v roce 1891 (jiné zdroje uvádějí chybně 1898 [3] ) v hlavním městě Rakouska-Uherska, ve Vídni, v česko-židovské rodině. Přes skutečnost, že jeho otec byl židovský podle národnosti, Alexander sám, podle jeho dcery, zvažoval sebe Rakušan a ateista [4] .

Od roku 1910 do roku 1914 studoval na Filozofické fakultě na Vídni.

Během první světové války byl mobilizován do rakousko-uherské armády, účastnil se bitev proti ruské armádě a byl zajat v roce 1915.

V roce 1917 se mohl přestěhovat do Moskvy, kde založil chemickou laboratoř s přáteli. Na podzim 1919 se pokusil uprchnout ze sovětského Ruska do Rakouska přes Estonsko pomocí falešných dokladů, ale selhal: v Pskově byl zatčen důstojníky Cheka . Wienerberger byl usvědčen ze špionáže. Značnou část 20. let strávil ve vězení Lubyanka v Moskvě [5] . Během jeho pobytu v ruském vězení sovětská vláda ocenila jeho dovednosti lékárny. Zahraniční vězni pracovali ve výrobě, Wienerberger byl jmenován inženýrem pro výrobu laků a barev a později pracoval v továrnách na výrobu výbušnin [6] .

V roce 1927 jeho manželství se rozpadlo s Josefinou Rönimoisovou, rodačkou baltských Němců, která spolu s dcerou Annemarie a synem Alexander zůstala v Estonsku (později se Annemarie přestěhovala do Rakouska).

V roce 1928 Wienerberger poprvé po zajetí navštívil své příbuzné ve Vídni a uzavřel nové manželství s Lilly Zimmermann, dcerou výrobce ze Schwechatu . Po jeho návratu do Moskvy byla od něj zrušena omezení, která jeho manželce umožnila přesunout se do Sovětského svazu [5] . V roce 1931 se manželům narodila dcera Margot (sovětská vláda umožňuje ženě inženýra vrátit se do Vídně po dobu narození) [4] .

Na počátku 30. let žila rodina Wienerbergerů v Moskvě, kde Alexander zastával vedoucí pozici v chemické továrně. V roce 1932 byl poslán do Ljubučan (Moskevský kraj), kde byl technickým ředitelem plastikářské továrny, a v roce 1933 byl poslán do Charkova, kde byl jmenován do podobné pozice.

Fotografický důkaz o hladomoru 1932-1933.

 
Fotografie hladové dívky z Charkova je jednou z nejznámějších fotografií Hladomoru. Autor: Alexander Wienergerger.

Wienerberger, žijící v Charkově, tehdejším hlavním městě ukrajinské SSR, byl svědkem masivního hladomoru a fotografoval scény, které viděl na ulicích města, navzdory hrozbě zatčení NKVD [5] .

Během svého pobytu v Charkově Alexander Wienerberger tajně vytvořil asi 100 fotografií města během Hladomoru. Jeho fotografie zobrazují fronty hladových lidí v obchodech, hladovějících dětech, tělech lidí, kteří zemřeli hladováním v ulicích Charkova, masových hrobech obětí hladovění. Inženýr vytvořil své fotografie pomocí německé kamery Leica, která mu pravděpodobně předali přátelé ze zahraničí [4] .

Wienerberger odešel do Rakouska v roce 1934 a poslal negativy diplomatickou poštou prostřednictvím rakouského velvyslanectví. Rakouská diplomata trvala na takové opatrnosti, protože byla vysoká pravděpodobnost prohlídky osobních věcí inženýra na hranici a objev fotografií mohl ohrozit jeho život. Po návratu do Vídně předal Wienerberger fotografie kardinálovi Theodorovi Innitserovi, který je společně s generálním tajemníkem Mezinárodního výboru národnostních menšin Ewaldem Ammendem předal Lize národů [4] .

V roce 1934 Vlastenecká fronta v Rakousku vydávala materiály Wienerberger ve formě malé brožury s názvem „Rußland, wie es wirklich is“ (Rusko, jak to skutečně je), ale bez uvedení zdroje [7] .

Fotografie Wienerbergeru byly poprvé zpřístupněny veřejnosti v roce 1935 díky publikaci v knize „Mělo by Rusko hladovět? “(Muss Russland Hungern) Ewald Ammende bez uvedení fotografií kvůli obavám o bezpečnost jejich tvůrce [8] . V roce 1939 Alexander Wienerberger vydal v Rakousku svou vlastní knihu vzpomínek o životě v Sovětském svazu, ve které jsou dvě kapitoly věnovány holodomoru [9] . Fotografie byly také zahrnuty do jeho monografií publikovaných v roce 1942. [10]

V roce 1944 Wienerberger sloužil jako styčný důstojník pro ROA. Po válce se mu podařilo zabránit přesunu do sovětských jednotek - skončil v americké okupační zóně v Salcburku, kde zemřel v roce 1955. [1]

Poznámky

Reference

V ruštině

V ukrajinštině

V jiných jazycích

  1. ↑ a b Josef Vogl. Alexander Wienerberger — Fotograf des Holodomor. In: Dokumentationsarchiv des österreichischen Widerstandes (Hrsg.), Feindbilder, Wien 2015 (= Jahrbuch 2015), S. 259—272
  2. ↑ http://britishphotohistory.ning.com/profiles/blogs/alexander-wienerberger
  3. ↑ http://pic.nypl.org/constituents/384944
  4. ↑ a b c d Dostupné online. 
  5. ↑ a b c Dostupné online. Šablona:Ref-ru
  6. ↑ Dostupné online. 
  7. ↑ Rußland, wie es wirklich ist!, hrsg. v. der Vaterländischen Front, für den Inhalt verantwortlich: Dr. Ferdinand Krawiec, Wien 1934, 16 S.
  8. ↑ Dr. Ewald Ammende, Muß Rußland hungern? Menschen- und Völkerschicksale in der Sowjetunion, Wien 1935, XXIII, 355 Seiten. Mit 22 Abb
  9. ↑ Alexander Wienerberger, Hart auf hart. 15 Jahre Ingenieur in Sowjetrußland. Ein Tatsachenbericht, Salzburg 1939
  10. ↑ Alexander Wienerberger, Um eine Fuhre Salz im GPU-Keller. Erlebnisse eines deutschen Ingenieurs in Sowjetrussland, mit Zeichnungen von Günther Büsemeyer, Gütersloh [1942], 32 S.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Alexander_Wienerberger&oldid=17897461“