Mezzotinta: Porovnání verzí

Mezzotintu objevil v letech 1639-16411639–1641 německý důstojník [[Ludwig von Siegen]] (1609-16761609–1676) z Hessenu a vytiskl touto technikou prvních sedm grafických listů. Metoda se šířila pomalu prostřednictvím jednotlivců, kteří ji předali dalším grafikům. Vynález byl dlouho připisován princi [[Ruprecht Falcký|Ruprechtu Falckému]], který se ale techniku naučil přímo od Ludwiga von Siegen během jeho pobytu v Bruselu roku 1654. Sám vytvořil v mezzotintě deset grafických listů (''Kat s hlavou Jana Křtitele'').<ref>Marco J, 1981, s. 200</ref> Později se Ruprecht stal vévodou z Cumberlandu a anglickým velkoadmirálem a přestože byl v grafice diletantem, zasloužil se o další šíření techniky mezzotinty (William Sherwin).

U prince Ruprechta se mezzotintě vyučil nizozemský grafik Wallerant Vaillant (1623-16771623–1677), který v ní vytvořil přes 200 listů. Jeho následovník Abraham Blooteling (1634-16871634–1687) vynalezl ocelovou skoblovací kolébku a uvedl techniku v Anglii, kde po roce 1660 působila řada nizozemských grafiků. V 17. století zde zdomácněla a dosáhla největšího rozvoje během 18. století. Za nejvýznamnějšího anglického tvůrce je považován John Raphael Smith (1752-18121752–1812), rytec prince z Walesu.<ref>Marco J, 1981, s. 200-202</ref> Mezzotinta bývá označována také jako ''la manière anglaise''. Protože příprava desky je velmi pracná a trvá několik hodin, museli desky rozzrňovat i vojáci v době volna. Z Anglie se technika dostala do USA (Peter Pelham, 1695-17511695–1751) a zpět na evropský kontinent (Charles Howard Hodges, Amsterdam).<ref>Barker E E, 2008</ref><ref>Baleka J, 1997, s. 223</ref> Vídeňskou školu mezzotinty založili Johann Gottfried Haid (1710-17761710–1776) a Johan Jacobé (1733-17971733–1797), kteří se vyškolili v Anglii.<ref>Marco J, 1981, s. 203</ref> Do Ruska techniku zavedl James Walker, rytec [[Kateřina II. Veliká|Kateřiny Veliké]].

Mezzotinta se uplatnila především v portrétní tvorbě a dosáhla vrcholu v anglické grafice 18. století. Užívali ji rytci John Raphael Smith a Richard Earlom, který reprodukoval díla Claude Lorraina, Rubense a van Dycka,<ref>Krejča A, 1981, s. 85</ref>, rytec krále George III., Valentine Green, malíři Thomas Gainsborough a Sir Joshua Reynolds<ref>Odehnal A, 2005, s. 51</ref> Průkopníkem barevné mezzotinty byl frankfurtský grafik Jacob Christoph Le Blon (1667-17411667–1741), který zavedl vícebarevný tisk soutiskem primárních barev ze tří nebo čtyř desek. V [[19. století]] se začala mezzotinta postupně přežívat a začala být nahrazována zejména [[Tečkovací technika|tečkovacím leptem]]. Důvodem byla hlavně její velká pracnost. V moderní grafice se mezzotinta užívá obvykle v kombinaci s jinými technikami (lept, suchá jehla).

* '''Nizozemci''': Wallerant Vaillant (1623-16771623–1677), Abraham Blooteling (1634-16871634–1687), Jan van Somer, Pieter Schenk, Jacob Gole a Gerard Valck.

* '''Angličané''': Valentine Green (1739-18131739–1813), Richard Earlom (1743-18221743–1822), William Dickinson (1746-18231746–1823), John Raphael Smith (1752-18121752–1812), William Ward (1766-18261766–1826), Samuel Cousin (1782-18471782–1847), George White (c. 1684–1732), William Pether, John Evelyn, Richard Tompson, Alexander Browne, William Sherwin (1645?–1709?), Isaac Beckett (1653–1719), Robert Robinson, Bernard Lens II (1659–1725), Francis Place

* '''Irové''': James MacArdell (1729-17651729–1765), Edward Fischer (1730-17811730–1781), John Dixon (1730-17811730–1781), James Watson (1740-17901740–1790), Thomas Frye, Richard Houston

* '''Rakušané''': Johann Gottfried Haid (1710-17761710–1776), Johan Jacobé (1733-17971733–1797), Johann Peter Pichler (1765-18061765–1806), Franz Wrenk (1766-18301766–1830), Vincent Georg Kininger (1767-18511767–1851), Ignaz (Ignazio) Unterberger

* '''Němci''': Ludwig von Siegen (1609-16761609–1676), Jacob Christoph Le Blon (1667-17411667–1741), Georg Philipp Rugendas (1666-17421666–1742)