Karel Valter: Porovnání verzí

'''Karel Valter''' ([[17. únor]]a [[1909]], [[České Budějovice]]<ref name="matrika">[http://digi.ceskearchivy.cz/cs/9493/438 Matriční záznam o narození a křtu] farnosti při kostele sv. Mikuláše v Českých Budějovicích </ref> – [[17. listopad]]u [[2006]], [[Tábor]]) byl čs. pedagog,český malíř, grafik, pedagog, člen SČVU.

Karel Valter se narodil v rodině hostinského na lineckém [[předměstí]] Českých Budějovic. Měl hudební [[nadání]] a jako mladý hrával občas na [[varhany]] v [[Kostel svatého Jana Nepomuckého|kostele sv. Jana Nepomuckého]]. V letech 1924–1928 studoval kreslení a matematiku na místním [[Učitelský ústav|Učitelském ústavu]] a v letech 1933-1935 ještě 4 [[Semestr|semestry]] na [[Vysoká škola pedagogická|Vysoké škole pedagogické]] v Praze. Pedagogickou dráhu začal v roce 1928 jako učitel matematiky, kreslení a [[Pravopis|pravopisu]] na škole v [[České Velenice|Českých Velenicích]].

V Českých Velenicích se Valter setkal s [[Josef Bartuška|Josefem Bartuškou]], a ten jej v roce [[1931]] přivedl do [[Avantgarda|avantgardní]] jihočeské [[Linie (umělecké sdružení)|umělecké skupiny Linie]] (skupina navazovala na český [[poetismus]], i na některé podněty [[Surrealismus|surrealismu]]). Tady Valter brzy upoutal svojí uměleckou nekonvenčností, stal se členem Linie, přispíval k činnosti skupiny jako malíř, grafik, [[koláž]]ista a [[Fotograf|fotograf.]] V roce [[1938]] se musel Valter z Němci obsazeného [[pohraničí]] odstěhovat, přešel do školy v [[Mladá Vožice|Mladé Vožici]] a odtud pak v roce [[1940]] do [[Tábor]]a. V roce [[1939]] se skupina Linie [[Rozpad|rozpadla]] pro vzájemné [[Názor|názorové]] rozpory a v důsledku [[Německá okupace Čech, Moravy a Slezska|německé okupace]], a Valter byl přijat do [[Sdružení jihočeských výtvarníků]].

Po třech letech působení na místních školách byl (1943) jako člen [[Odboj během druhé světové války|odbojové skupiny]] ''Březen'' německými okupanty [[Zatčení|zatčen]] a [[Uvěznění|uvězněn]], nejprve ve věznicích [[Gestapo|gestapa]] v Táboře a Kladně, pak [[Internace|internován]] až do konce [[Válka|války]] v [[Koncentrační tábor|koncentračních táborech]] v [[Terezín]]ě a [[Koncentrační tábor Buchenwald|Buchenwaldu]]. V Buchenwaldu se setkal i s vězněnými malíři [[Emil Filla|Emilem Fillou]] a [[Josef Čapek|Josefem Čapkem]]. Sám pracoval na [[Blok|bloku]], kde se chovala [[laboratorní zvířata]], a mohl zde kreslit a malovat. Za okupace bylo sedm členů skupiny postupně zatčeno, a tři z nich [[Vražda|zavražděni]]. Valter věznění přežil, a po návratu domů (v květnu [[1945]]) dále vyučoval na různých táborských školách (1945–1959), a 12 let působil jako pedagog v táborské Lidové škole umění (1959–1971).

Po únoru [[1948]], i v pozdějších dobách, jeho názorové střety jak s politickými funkcionáři, tak s funkcionáři SČVU měly za následek nejen nepřijetí jeho prací na výstavy, ale způsobily mu i vážné zdravotní problémy (např. poté, co v letech 1966–1968 zastával funkci [[Předseda|předsedy]] krajské [[organizace]] SČVU, byl v prvních letech „normalizace“„[[normalizace]]“ [[Šikana|šikanován]]), které dokonce načas omezily jeho [[Tvorba|tvorbu]]. Roku [[1984]] obdržel [[titul]] zasloužilý[[Zasloužilý umělec (rozcestník)|Zasloužilý umělec]], roku [[1998]] byl jmenován čestným[[Čestné občanství|Čestným občanem]] Tábora<ref>[http://www.taborcz.eu/cestne-obcanstvi-mesta-tabora/d-1181 Dosavadní držitelé Čestného občanství města Tábora]</ref> a roku [[1999]] čestným členem Výtvarného odboru [[Umělecká beseda|Umělecké besedy]]. Zemřel roku [[2006]] ve věku 97 let.

Během studia ho ovlivnil zejména jeho učitel, akad. malíř [[Emil Pitter]], později také Bartuška a Nouza, kteří patřili k výtvarné avantgardě. Počátkem 30. let zkoumal nejrůznější [[Forma|formy]] a [[Výraz|výrazové]] možnosti [[abstrakce]] od [[Geometrie|geometrických]] po biomorfní formy. V té době užíval převážně techniku [[Akvarel|akvarelu]] stříkaného přes různé [[Šablona|šablony]] (''Maska'', 1931, ''Kompozice'', 1932) a kresbu [[Tuš|tuší]] a tužkou v [[Kombinace|kombinaci]] s akvarelem. Jeho tvorba z poloviny 30. let, ovlivněná surrealismem, se nezachovala. Podobně jako ostatní členové skupiny Linie, reagoval Valter na nástup nacismu v Německu (''Diktátorské boty'', koláž, 1936). V té době se zajímal také o lidové malby na skle a o dětský výtvarný projev, a na přelomu 30. a 40. let sám na skle maloval (''Před bouří'', malba na skle, 1938). Koncem 30. let se pod vlivem [[Španělská občanská válka|občanské války]] ve [[Španělsko|Španělsku]] přiklonil k [[Expresionismus|expresionismu]] (''Bouře'', linoryt, 1939).<ref name=Anděl>Jaroslav Anděl, 2004, s. 272</ref>

Bartuška ho přivedl na několik let také k fotografii, a Valter si vyzkoušel [[Ortodoxní|neortodoxní]] přístupy ke [[Kompozice|kompozici]] ([[Nadhled|nadhledy]], [[Podhled|podhledy,]] [[Diagonála|diagonální]] snímání), [[dvojexpozice]] a [[Fotogram|fotogramy]]. Soubory fotogramů (1934-1935) souvisejí s jeho [[Tvorba|malířskou tvorbou]], a byly ovlivněny i dílem [[Jindřich Štyrský|Jindřicha Štyrského]] a [[Josef Šíma (malíř)|Josefa Šímy]]. Nesou [[Poetika|poetické]] názvy (''Hvězdná noc, Krajina, Medusa, Vraky, Noční květ''). Nejoriginálnější z jeho tvorby jsou záběry snímané za sebou dvakrát i vícekrát, a [[Prezentace|prezentované]] ve [[Zvětšenina|zvětšení]] jako jedno dílo (Dvojobrazy, Trojobrazy).<ref name=Anděl /> Některé využívají [[Kontrast|kontrastu]] bílých a tmavých ploch, a mají blízko k abstraktní tvorbě (''Dvojobraz sníh'', 1931). Valter vytvořil také sérii fotokoláží z kontaktních kopií svých snímků. Roku [[1934]] natočil krátký filmový snímek ''Experiment'', inspirovaný Bartuškovými stínohrami.<ref>Jaroslav Anděl, 2004, s. 120-122</ref>

Rozpad skupiny Linie, okupace ČSR, i vězení přerušilo Valtrův slibný rozběh v malířské tvorbě. Po návratu (1945) se vrátil k malování, především přírody a krajiny, ale profiloval se také jako výtvarník s velmi originálním viděním světa a vlastním názorem. Valter je autorem ilustrací 12 knih a držitelem mnoha cen a uznání.

Karel Valter pilně tvořil až do svého vysokého věku. Odborná kritika dnes jeho práce z předválečného období hodnotí jako ojedinělé v českém umění pro jejich směřování ke konstruktivní skladbě, do oblasti vizuální poezie a, i [[surrealismus|surrealistické]] imaginace. Jeho obrazy obsahují množství velmi složitých představ, jejich silná působivost je dána jasností každé výpovědi s důslednými kontrasty barev, dramatický účinek obrazu je často dosahován převrácením navyklého řádu. Počátkem 60. let vznikaly jeho první [[Tempera|tempery,]] a velmi působivé [[Kresba|kresby]] a [[Grafika|grafiky]]. Těžištěm Valtrovy tvorby však stále byla [[olejomalba]], která ho řadí k nejvýznamnějším [[Krajinomalba|krajinářům]] druhé poloviny [[20. století]].

Karel Valter vystavoval již od rokur. 1931, celkem měl kolem 65 samostatných, a 140 společných výstav. Podrobně viz abART:[http://abart-full.artarchiv.cz/osoby.php?Fvazba=osobanavystavach&IDosoby=270 Karel Valter na výstavách]