Ernst Haeckel: Porovnání verzí

}}</ref> {{#tag:ref|Haeckelův spis byl přeložen do mnoha jazyků a vydáván v laciných vydáních. Pro zajímavost uvádíme, že osvětové působení knihy ''Záhady světa'' vysoce hodnotil [[Vladimir Iljič Lenin|Lenin]] v práci ''Materialismus a empiriokriticismus'' (1909): ''„... E. Haeckel získal na svou stranu masy čtenářů. Populární knížečka se stala zbraní třídního boje. Profesoři filosofie a [[teologie]] všech zemí světa jali se Haeckela tisícerým způsobem hanobit a potírat. (...) Je veselý pohled na to, jak se těmto v mrtvé [[Scholastika|scholastice]] vyschlým mumiím – snad po prvépoprvé v životě – zaleskly oči a zarděly tváře od políčků, jež jim uštědřil Ernst Haeckel. Žrecové čisté vědy a nejabstraktnější, zdálo by se, teorie přímo běsní vztekem; (...) Vždyť je to materialista, hrr na něj, hrr na materialistu..."'' Haeckel odmítal nařčení z materialismu, ale dle Lenina při svých výkladech často stál na

}}</ref> Toto sdružení intelektuálů pro upevnění přírodovědeckého světového názoru bylo založeno v roce 1906 v Jeně pod Haeckelovým vedením. V roce 1911 se předsedou svazu stal nositel Nobelovy ceny [[Wilhelm Ostwald]]. Téměř všichni členové svazu byli [[Ateismus|ateisté]] a spojovalo je zaměření proti křesťanskému zjevení, mystice a idealistickým spekulacím; snažili se odvodit všechny věci a jevy z přirozených příčin. ''Německý svaz monistů'' působil až do roku 1933, kdy byl rozpuštěn [[Nacismus|nacisty]].<ref>''Filozofia a prírodné vedy: slovník: filozofické otázky prírodných vied.'' 1. vyd. Bratislava: Pravda, 1987. 863 s. [Heslo „Nemecký„Německý zväz monistov" na str. 482–483.]</ref> Haeckel dovršil svůj rozchod s křesťanstvím tím, že v roce 1910 vystoupil z evangelické církve.<ref>''Filosofskaja enciklopedija.'' Tom 1. Moskva : Sovetskaja encyklopedija, 1960. 504 s. [Článek o Haeckelovi je na str. 341.]</ref>