Protiletadlový kanón: Porovnání verzí

Velikost nezměněna ,  před 4 měsíci
→‎Historie: Opraven preklep
m (Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy)
(→‎Historie: Opraven preklep)
Značky: editace z mobilu editace z mobilního webu
 
Před [[První světová válka|první světovou válkou]] se objevilo v roce [[1909]] několik německých konstrukcí firmy Krupp, z nichž se 75 mm kanón dostal i do výzbroje a stal se poměrně rozšířenou zbraní. Ostatní státy v předválečném období ignorovaly rodící se hrozbu letectva a pozorovacích balónů. Po zahájení války se ve [[Francie|Francii]] a [[Ruské impérium|Rusku]] objevily improvizace, spočívající v montáži kanónů ráže okolo 75 - 76 mm na podstavec, který umožňoval střelbu na vzdušné cíle. Až v druhé polovině války se objevil první britský kanón, speciálně konstruováný k protiletadlové střelbě, ale až do konce války zůstala protiletadlová obrana vojsk záležitostí převážně protiletadlových [[kulomet]]ů různých typů. Koncem války se konečně (vznikl již v roce 1890) na frontě objevil moderně pojatý britský automatický 37 mm protiletadlový kanón firmy Maxim-Nordenfelt nebo [[QF 1-pounder pom-pom]], který se stal pro německá letadla značnou hrozbou a kterému údajně padl za oběť i slavný "Rudý baron" [[Manfred von Richthofen]].
 
Druhou významnou oblastí rozvoje protiletadlového dělostřelectva byla obrana Britských ostrovů před nálety německých vzducholodí a bombardovacích letadel, které si vynutily použití dílděl středních ráží. Tato děla vznikala úpravou různých námořních děl pro střelbu na vzdušné cíle.
 
V meziválečném období si armády uvědomily potenciální hrozbu letectva pro svá vojska a začaly se zajímat o zbraně vhodné pro protiletadlovou obranu. Bylo to znovu Německo, které ve spolupráci se [[Švédsko|Švédskem]] a [[Švýcarsko|Švýcarskem]] vyvinulo automatické protiletadlové kanóny ráže 20 a 37 mm, vhodné pro blízkou protiletadlovou obranu. Pro střelbu na vysokoletící cíle vznikl ve spolupráci se švédskou firmou [[Bofors]] zřejmě nejslavnější protiletadlový kanón [[88mm kanón Flak|8,8cm Flak 18]], později zdokonalený jako 8,8cm Flak 36 a 8,8cm Flak 37. Koncem 20. let [[švédské námořnictvo]] u firmy [[Bofors]] objednálo vývoj nového 40 mm protiletadlového kanónu, který byl nakonec velmi úspěšný a zaveden do výzbroje 17 států, přičemž jeho poslední verze slouží dodnes. Ale s blížící se druhou světovou válkou počet typů protiletadlových kanónů narostl a ve výzbroji většiny armád a námořnictev se objevily protiletadlové kanóny ráže od 20 do 130 mm. Vyjasnilo se i jejich určení a taktika použití.
5

editací