Subjektivní právo: Porovnání verzí

Jako '''Subjektivnísubjektivní právo''' (neboli '''oprávnění''') se označuje [[právo]] určitého [[Právníprávní osobnost|subjektu]] na něco. Bývá také označováno jako '''oprávnění''', možnost chovat se určitým způsobem. Subjektivní právo je jinak řečeno zákonem[[zákon]]em garantovaná míra možného chování. [[Objektivní právo]] pak subjektivní práva buď přímo umožňuje, subjektivní práva z něj vyplývají, anebo je alespoň nezakazuje. Objektivní právo také zakládá postupy, kterými se subjektivní právo vynucuje, pokud je porušeno, např. podáním [[Žalobažaloba|žaloby]] k [[soud]]u.

Podle toho, čí subjektivní povinnosti[[povinnost]]i takovému právu odpovídají, se subjektivní práva dělí na:

* ''absolutní'', která působí vůči všem (''erga omnes''), např. [[Vlastnictvívlastnictví|vlastnické právo]] či [[právo na ochranu osobnosti]],

* ''relativní'', která působí jen v rámci nějakého [[právní vztah|právního vztahu]] (''inter partes''), např. právo na [[Solucesoluce|splnění]] [[závazek|závazku]].