Svatopluk I.: Porovnání verzí

V červnu roku 880 byl Svatopluk na vlastní žádost papežem [[Jan VIII.|Janem VIII.]] listinou „[[Industriae tuae]]“ přijat s celou zemí a veškerým lidem pod patronaci [[Řím]]a a [[papež]]ů, tedy v té době nejvyšší instance nadřazené i oběma císařstvím. Pasáž o pominutí jiných světských vládců zamítá veškeré nároky z franské nebo jiné strany. Papežskou bulou Industriae Tuae z roku 880 byl Metoděj potvrzen arcibiskupem a potvrzeno privilegium jeho arcbiskupství se sídlem na Moravě. Biskupem v&nbsp;[[Nitra|Nitře]] se stal [[Wiching]]. Bulou "Industriae tuae" byla Velká Morava prohlášena za léno [[Svatý stolec|Svatého stolce]], čímž se ji dostalo rovnoprávného postavení s východofranskou říší. Svatoplukovi se "divina gratia" (boží milostí) tedy roku 880 dostalo papežské patronance, jejíž prvořadý význam fakticky první mezi slovanským státem a Římem (když obdobný akt mezi [[Bulharsko|Bulharskem]] a Římem vyzněl naprázdno), zdůraznilo označení Svatopluka titulem „unicus filius“ který byl vyhrazen císařům nebo byl používán pro označení kandidátů na císaře. Možná právě proto perská kronika „Země světa“ označila Svatopluka titulem císaře hned čtyřikrát.<ref name="[[Lubomír Emil Havlík|HAVLÍK, Lubomír E.]] ''Kronika o Velké Moravě''. Brno: Jota 1993, str. 228">{{Citace monografie | příjmení = Havlík | jméno = Lubomír E.| titul = Kronika o Velké Moravě | vydání = první | vydavatel = Jota | místo = Brno | rok vydání = 1993 | isbn = 80-702885617-01004-78 | kapitola = | strany = 228}}</ref> Za rozporů ve Franské říši, kde v té době právě nebylo císaře, představovalo Svatoplukovo království pro papežství nejsilnější státní útvar západního římského universa a protiváhu v jeho záměrech a politice vůči franskému panství v Evropě. K povýšení Svatopluka do hodnosti královské se vrací kronika Reginona z Prümu ve zprávě k o 10 let pozdějšímu roku 890 v souvislosti s někdejším pokřtěním [[Arnulf Korutanský|Arnulfova]] nemanželského syna Svatopluka<ref name="[[Dagmar Bartoňková|BARTOŇKOVÁ, Dagmar, Lubomír Emil Havlík|HAVLÍK, Lubomír E., Zdeněk Masařík|MASAŘÍK Zdeněk, Radoslav Večerka|VEČERKA Radoslav]] ''Magnae Moraviae Fontes Historici I''. Brno: Ústav klasických studií a Ústav archeologie a muzeologie, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity 2008, s. 142, 143">{{Citace monografie | příjmení = Bartoňková | jméno = Dagmar | odkaz na autora = Dagmar Bartoňková | příjmení2 = Havlík | jméno2 = Lubomír | odkaz na autora2 = Lubomír Havlík | příjmení3 = Masařík | jméno3 = Zdeněk | odkaz na autora3 = Zdeněk Masařík | příjmení4 = Večerka | jméno4 = Radoslav | odkaz na autora4 = Radoslav Večerka | titul = Magnae Moraviae Fontes Historici I | vydání = druhé | vydavatel = Ústav klasických studií a Ústav archeologie a muzeologie, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity | místo = Brno | rok vydání = 2008 | isbn = 978-80-254-1780-5 | kapitola = | strany = 142, 143}}</ref><ref name="[[Lubomír Emil Havlík|HAVLÍK, Lubomír E.]] ''Kronika o Velké Moravě''. Brno: Jota 1993, str. 118, 219">{{Citace monografie | příjmení = Havlík | jméno = Lubomír E.| titul = Kronika o Velké Moravě | vydání = první | vydavatel = Jota | místo = Brno | rok vydání = 1993 | isbn = 80-702885617-01004-78 | kapitola = | strany = 218, 219}}</ref>. Privilegium papeže Jana VIII. potvrdil list papeže [[Štěpán V. (papež)|Štěpána V. (VI.)]] „Svatoplukovi, králi Slovanů“ ze září roku 885. Zdůrazněn je teokratický původ vládní moci. Významným je též oslovení Svatopluka jako krále v římském hierarchickém pojetí. Roku 885 byl římskou kurií s potvrzením patronance a protekce "nulla terrarum obsistente intercapedine" králem označován současně se zdůrazněním, že v rukou božích "sunt omnia iura regnorum" (jsou všechna práva králů)“.

Králem nazývá Svatopluka také saský kronikář Widukind, bavorský letopisec Jan Aventinus, Kosmas, Dalimil, Přibík Pulkava z Radenína a řada dalších. Na rozdíl od Fudských letopisů, jejichž označení Svatopluka jako vévody (dux) je projevem jejich tendenčnosti, užívá Regino z Prümu adekvátního označení král (rex), odpovídající oslovení římské kurie r. 885. Svatopluka jako krále Moravy titulují všechny následující kroniky: Reginonis Chronicon (Kronika Reginona), Widukindi Monachi Corbeiensis Zrum Gestarum Saxonicarum (Saské dějiny korvejského mnicha Widukinda), Cosmae Pragensia Chronica Boemorum (Kosmy pražského kronika Čechů), Presbyteri Diocleatis Regnum Sclavorum (Letopis popa Dukljanina Království Slovanů), Annalista Saxo (saský letopisec), Annales Gradicenses (Letopisy hradišťské), Notae de episcopis Pataviensibus (Záznamy o pasovských biskupech), Dalimilova kronika, Cronica Przibiconis dicti Pulkaua (Kronika Přibíka, zvaného Pulkava), Annales Bohemici (Letopisy české), Auctarium Mellicense (Auktárium melcké), Granum catalogi praesulum Moraviae (Jádro katalogu biskupů moravských), Augustini Olomucensis Episcoporum Olomucensium series (Augustin Olomoucký seznam olomouckých biskupů), Aeneas Sylvius Picollomini Historia Bohemica (Dějiny české Aenea Sylvia Piccolominiho), Ioannis Aventini Annales Boiorum (Letopisy Bavorů od Jana Aventina)<ref name="[[Dagmar Bartoňková|BARTOŇKOVÁ, Dagmar, Lubomír Emil Havlík|HAVLÍK, Lubomír E., Zdeněk Masařík|MASAŘÍK Zdeněk, Radoslav Večerka|VEČERKA Radoslav]] ''Magnae Moraviae Fontes Historici I''. Brno: Ústav klasických studií a Ústav archeologie a muzeologie, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity 2008">{{Citace monografie | příjmení = Bartoňková | jméno = Dagmar | odkaz na autora = Dagmar Bartoňková | příjmení2 = Havlík | jméno2 = Lubomír | odkaz na autora2 = Lubomír Havlík | příjmení3 = Masařík | jméno3 = Zdeněk | odkaz na autora3 = Zdeněk Masařík | příjmení4 = Večerka | jméno4 = Radoslav | odkaz na autora4 = Radoslav Večerka | titul = Magnae Moraviae Fontes Historici I | vydání = druhé | vydavatel = Ústav klasických studií a Ústav archeologie a muzeologie, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity | místo = Brno | rok vydání = 2008 | isbn = 978-80-254-1780-5 | kapitola = | strany = }}</ref>, Ibn Rusta, Kniha vzácných drahokamů. Ibn Mahmud Gardízí v díle Okrasa historie píše sice ne o králi, ale o nejvyšším vládci, který "si klade na hlavu korunu"<ref name="[[Lubomír Emil Havlík|HAVLÍK, Lubomír E.]] ''Kronika o Velké Moravě''. Brno: Jota 1993, str. 227">{{Citace monografie | příjmení = Havlík | jméno = Lubomír E.| titul = Kronika o Velké Moravě | vydání = první | vydavatel = Jota | místo = Brno | rok vydání = 1993 | isbn = 80-702885617-01004-78 | kapitola = | strany = 227}}</ref>. Kroniky tedy titulují naprosto stejně jak Svatopluka I. Moravského, tak i západoevropské krále.<ref name="[[Dagmar Bartoňková|BARTOŇKOVÁ, Dagmar, Lubomír Emil Havlík|HAVLÍK, Lubomír E., Zdeněk Masařík|MASAŘÍK Zdeněk, Radoslav Večerka|VEČERKA Radoslav]] ''Magnae Moraviae Fontes Historici I''. Brno: Ústav klasických studií a Ústav archeologie a muzeologie, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity 2008">{{Citace monografie | příjmení = Bartoňková | jméno = Dagmar | odkaz na autora = Dagmar Bartoňková | příjmení2 = Havlík | jméno2 = Lubomír | odkaz na autora2 = Lubomír Havlík | příjmení3 = Masařík | jméno3 = Zdeněk | odkaz na autora3 = Zdeněk Masařík | příjmení4 = Večerka | jméno4 = Radoslav | odkaz na autora4 = Radoslav Večerka | titul = Magnae Moraviae Fontes Historici I | vydání = druhé | vydavatel = Ústav klasických studií a Ústav archeologie a muzeologie, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity | místo = Brno | rok vydání = 2008 | isbn = 978-80-254-1780-5 | kapitola = | strany = }}</ref>

V&nbsp;zimě na počátku roku [[882]] synové někdejších markrabat Viléma a Engelšalka, oněch, kteří v&nbsp;roce 871 padli na Moravě, sesadili z pozice místodržícího Východní marky (východofranské hraniční území, dnes součást [[Rakousko|Rakouska]]) Svatoplukova spojence Aribona, kam jej dosadil východofranský král Karel III. Tlustý. Poté byl Karlem III. opět potvrzen, ale na jaře téhož roku Vilémovci Aribona z&nbsp;Východní marky vyhnali<ref name="[[Dagmar Bartoňková|BARTOŇKOVÁ, Dagmar, Lubomír Emil Havlík|HAVLÍK, Lubomír E., Zdeněk Masařík|MASAŘÍK Zdeněk, Radoslav Večerka|VEČERKA Radoslav]] ''Magnae Moraviae Fontes Historici I''. Brno: Ústav klasických studií a Ústav archeologie a muzeologie, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity 2008, s. 114, 115">{{Citace monografie | příjmení = Bartoňková | jméno = Dagmar | odkaz na autora = Dagmar Bartoňková | příjmení2 = Havlík | jméno2 = Lubomír | odkaz na autora2 = Lubomír Havlík | příjmení3 = Masařík | jméno3 = Zdeněk | odkaz na autora3 = Zdeněk Masařík | příjmení4 = Večerka | jméno4 = Radoslav | odkaz na autora4 = Radoslav Večerka | titul = Magnae Moraviae Fontes Historici I | vydání = druhé | vydavatel = Ústav klasických studií a Ústav archeologie a muzeologie, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity | místo = Brno | rok vydání = 2008 | isbn = 978-80-254-1780-5 | kapitola = | strany = 114, 115}}</ref>. Svatopluk vázán smlouvou s Aribonem vtrhl v&nbsp;létě roku [[882]] jako spojenec východofranského panovníka [[Karel III. Tlustý|Karla III.]] do Východní marky (východofranské hraniční území, dnes součást [[Rakousko|Rakouska]]) a Vilémovce odtud vypudil a hrabství vrátil Aribonovi. Téhož roku Svatopluk zajal na severní straně Dunaje Verinhara, prostředního ze tří Engilšalkových synů, a hraběte Vecila, který byl jejich příbuzným a krutě se pomstil potomkům těch, kteří způsobovali příkoří Svatoplukovi a Moravanům především v roce 871. Verinhara a Vecila krutým způsobem zmrzačil a vše z&nbsp;jejich majetku zničil ohněm<ref name="[[Dagmar Bartoňková|BARTOŇKOVÁ, Dagmar, Lubomír Emil Havlík|HAVLÍK, Lubomír E., Zdeněk Masařík|MASAŘÍK Zdeněk, Radoslav Večerka|VEČERKA Radoslav]] ''Magnae Moraviae Fontes Historici I''. Brno: Ústav klasických studií a Ústav archeologie a muzeologie, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity 2008, s. 116">{{Citace monografie | příjmení = Bartoňková | jméno = Dagmar | odkaz na autora = Dagmar Bartoňková | příjmení2 = Havlík | jméno2 = Lubomír | odkaz na autora2 = Lubomír Havlík | příjmení3 = Masařík | jméno3 = Zdeněk | odkaz na autora3 = Zdeněk Masařík | příjmení4 = Večerka | jméno4 = Radoslav | odkaz na autora4 = Radoslav Večerka | titul = Magnae Moraviae Fontes Historici I | vydání = druhé | vydavatel = Ústav klasických studií a Ústav archeologie a muzeologie, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity | místo = Brno | rok vydání = 2008 | isbn = 978-80-254-1780-5 | kapitola = | strany = 116}}</ref><ref name="[[Lubomír Emil Havlík|HAVLÍK, Lubomír E.]] ''Kronika o Velké Moravě''. Brno: Jota 1993, str. 194, 195">{{Citace monografie | příjmení = Havlík | jméno = Lubomír E.| titul = Kronika o Velké Moravě | vydání = první | vydavatel = Jota | místo = Brno | rok vydání = 1993 | isbn = 80-702885617-01004-78 | kapitola = | strany = 194, 195}}</ref>. Vilémovci, když nemohli očekávat od Karla III. nic dobrého, se přidali k&nbsp;silám [[Arnulf Korutanský|Arnulfa Korutanského]]<ref name="[[Lubomír Emil Havlík|HAVLÍK, Lubomír E.]] ''Svatopluk I. Veliký, král Moravanů a Slovanů''. Brno: Jota 1994, str. 58">{{Citace monografie | příjmení = Havlík | jméno = Lubomír E.| titul = Svatopluk I. Veliký, král Moravanů a Slovanů | vydání = první | vydavatel = Jota | místo = Brno | rok vydání = 1994 | isbn = 80-702885617-01019-76 | kapitola = | strany = 58}}</ref><ref name="[[Lubomír Emil Havlík|HAVLÍK, Lubomír E.]] ''Kronika o Velké Moravě''. Brno: Jota 1993, str. 196">{{Citace monografie | příjmení = Havlík | jméno = Lubomír E.| titul = Kronika o Velké Moravě | vydání = první | vydavatel = Jota | místo = Brno | rok vydání = 1993 | isbn = 80-702885617-01004-78 | kapitola = | strany = 196}}</ref> (pozn.: Arnulf měl syna Zwentibolda neboli Svatopluka, jemuž byl Svatopluk I. Moravský kmotrem<ref name="[[Lubomír Emil Havlík|HAVLÍK, Lubomír E.]] ''Svatopluk I. Veliký, král Moravanů a Slovanů''. Brno: Jota 1994, str. 118, 120">{{Citace monografie | příjmení = Havlík | jméno = Lubomír E.| titul = Svatopluk I. Veliký, král Moravanů a Slovanů | vydání = první | vydavatel = Jota | místo = Brno | rok vydání = 1994 | isbn = 80-702885617-01019-76 | kapitola = | strany = 118, 120}}</ref><ref name="[[Dagmar Bartoňková|BARTOŇKOVÁ, Dagmar, Lubomír Emil Havlík|HAVLÍK, Lubomír E., Zdeněk Masařík|MASAŘÍK Zdeněk, Radoslav Večerka|VEČERKA Radoslav]] ''Magnae Moraviae Fontes Historici I''. Brno: Ústav klasických studií a Ústav archeologie a muzeologie, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity 2008, s. 142, 143">{{Citace monografie | příjmení = Bartoňková | jméno = Dagmar | odkaz na autora = Dagmar Bartoňková | příjmení2 = Havlík | jméno2 = Lubomír | odkaz na autora2 = Lubomír Havlík | příjmení3 = Masařík | jméno3 = Zdeněk | odkaz na autora3 = Zdeněk Masařík | příjmení4 = Večerka | jméno4 = Radoslav | odkaz na autora4 = Radoslav Večerka | titul = Magnae Moraviae Fontes Historici I | vydání = druhé | vydavatel = Ústav klasických studií a Ústav archeologie a muzeologie, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity | místo = Brno | rok vydání = 2008 | isbn = 978-80-254-1780-5 | kapitola = | strany = 142, 143}}</ref><ref name="[[Lubomír Emil Havlík|HAVLÍK, Lubomír E.]] ''Kronika o Velké Moravě''. Brno: Jota 1993, str. 204">{{Citace monografie | příjmení = Havlík | jméno = Lubomír E.| titul = Kronika o Velké Moravě | vydání = první | vydavatel = Jota | místo = Brno | rok vydání = 1993 | isbn = 80-702885617-01004-78 | kapitola = | strany = 204}}</ref><ref name="[[Lubomír Emil Havlík|HAVLÍK, Lubomír E.]] ''Kronika o Velké Moravě''. Brno: Jota 1993, str. 218, 219">{{Citace monografie | příjmení = Havlík | jméno = Lubomír E.| titul = Kronika o Velké Moravě | vydání = první | vydavatel = Jota | místo = Brno | rok vydání = 1993 | isbn = 80-702885617-01004-78 | kapitola = | strany = 218, 219}}</ref>). Arnulfovi vazalové proti Svatoplukovi uzavřeli spojenectví s&nbsp;[[Bulharsko|Bulhary]]. Bulhaři se zmocnili některých Svatoplukem dobytých území v&nbsp;dnešním východním Maďarsku (Potisí). Když se Svatopluk dověděl, že se Vilémovci spojili s&nbsp;Arnulfem a uchýlili se pod jeho ochranu, varoval Arnulfa, že nebude tolerovat jeho podporu Svatoplukovým nepřátelům a požadoval, aby Arnulf Vilémovce vyhnal. Arnulf odmítl. Svatopluk tedy v&nbsp;roce [[883]] shromáždil velké vojsko a napadl západní část [[Panonie]], velkou část území rozvrátil a vrátil se nedotčen. V&nbsp;roce [[884]] Svatopluk znovu přitáhl do Panonie s ohromným vojskem, aby rozvrátil, co ještě zbylo. V tomto tažení disponoval tak velkým vojskem, že jedním místem procházelo od východu až do západu slunce. S&nbsp;tímto vojskem po 12 dní kořistil v Arnulfově království a pak se s úspěchem vrátil. Potom poslal část vojska přes Dunaj. Když proti Svatoplukovým vojákům neprozřetelně vytáhli starší synové Viléma a Engilšalka Megingoz a Papo spolu s Panony, byli poraženi a při útěku se utopili v řece Rábě. Bratr hraběte Bertolda byl s mnoha jinými zajat.<ref name="[[Dagmar Bartoňková|BARTOŇKOVÁ, Dagmar, Lubomír Emil Havlík|HAVLÍK, Lubomír E., Zdeněk Masařík|MASAŘÍK Zdeněk, Radoslav Večerka|VEČERKA Radoslav]] ''Magnae Moraviae Fontes Historici I''. Brno: Ústav klasických studií a Ústav archeologie a muzeologie, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity 2008, s. 118">{{Citace monografie | příjmení = Bartoňková | jméno = Dagmar | odkaz na autora = Dagmar Bartoňková | příjmení2 = Havlík | jméno2 = Lubomír | odkaz na autora2 = Lubomír Havlík | příjmení3 = Masařík | jméno3 = Zdeněk | odkaz na autora3 = Zdeněk Masařík | příjmení4 = Večerka | jméno4 = Radoslav | odkaz na autora4 = Radoslav Večerka | titul = Magnae Moraviae Fontes Historici I | vydání = druhé | vydavatel = Ústav klasických studií a Ústav archeologie a muzeologie, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity | místo = Brno | rok vydání = 2008 | isbn = 978-80-254-1780-5 | kapitola = | strany = 118}}</ref> Svatopluk následně Bulhary vyhnal a podařilo se mu tak připojit k&nbsp;Velkomoravské říši celou [[Panonie|Panonii]]. Nechal si tento krok potvrdit od Karla III. dohodou ve Vídeňském lese na Komiánském kopci poblíž řeky Tullnu roku 884. Karel III. taktéž prodloužil mírovou smlouvu s&nbsp;Velkomoravskou říší a Svatoplukovy pozice byly upevněny. V&nbsp;roce [[885]] se Svatopluk usmířil i s&nbsp;Arnulfem, který se stal roku [[887]] po Karlu III. východofranským králem. Brzy nato, v&nbsp;letech [[888]] a [[889]], se ale konflikt o&nbsp;Panonii opět rozhořel.

V&nbsp;roce [[888]] zemřel [[Přemyslovci|Přemyslovec]] [[Bořivoj I.]], který křtem (pravděpodobně byl křtěn na Moravě, podle pozdních legend přímo [[Svatý Metoděj|sv. Metodějem]]<ref name="[[Lubomír Emil Havlík|HAVLÍK, Lubomír E.]] ''Kronika o Velké Moravě''. Brno: Jota 1993, str. 173">{{Citace monografie | příjmení = Havlík | jméno = Lubomír E.| titul = Kronika o Velké Moravě | vydání = první | vydavatel = Jota | místo = Brno | rok vydání = 1993 | isbn = 80-702885617-01004-78 | kapitola = | strany = 173}}</ref>) a mocenskou podporou Svatopluka prosadil dominantní postavení svého rodu v&nbsp;dnešních Čechách. Po smrti Bořivoje Svatopluk v&nbsp;Čechách vládl přímo. Jeho nárok na české území byl potvrzen Arnulfem v&nbsp;roce [[890]] (v&nbsp;Amandhegy-Pannonhalma zvaného ''Omuntesperch''). Arnulf platnost mírové smlouvy přerušil a v&nbsp;roce [[892]] zahájil se svými početnými spojenci (mimo jiné i Maďary) tažení proti Svatoplukovi. Svatopluk i tentokrát dokázal veškeré nepřátelské útoky odrazit (do roku [[893]] se opakovaly ještě dvakrát).

Od roku 870 se nitranský biskup Wiching snažil zničit celou staroslověnskou misii i samotného arcibiskupa Metoděje. Proto jej roku 884 Metoděj exkomunikoval a zbavil biskupských pravomocí, dokud se nepodřídí autoritě papeže. Wiching se pomocí lživých udání vetřel k&nbsp;papeži [[Štěpán V. (papež)|Štěpánovi V.]], u&nbsp;kterého získal zákaz slovanské liturgie a nařízení, aby moravští kněží, pokud se nepodřídí, byli vypuzeni ze země. Mezitím zemřel 6. dubna 885 Metoděj a jeho nástupcem nebyl papežem uznanán Metodějem doporučený moravský kněz Gorazd, dokud se sám osobně nepředstaví papeži. Biskupský úřad uchvátil švábský kněz Wiching, kterého na Svatoplukovo přání papež Jan VIII. již roku 880 vysvětil za nitranského biskupa a kterého za tím účelem Svatopluk vyslal do Říma, když Jan VIII. vyjádřil ochotu vysvětit i dalšího biskupa, aby Metoděj mohl světit biskupy sám. Svatoplukem tolerovaný Wiching nechal Gorazda spolu s&nbsp;dalšími uvrhnout do žaláře. Podle Theofylaktova Života Klimenta, biskupa Bulharů, se tak stalo bez vědomí momentálně nepřítomného Svatopluka, avšak s jeho dřívějším povolením o převzetí církve<ref name="[[Lubomír Emil Havlík|HAVLÍK, Lubomír E.]] ''Svatopluk I. Veliký, král Moravanů a Slovanů''. Brno: Jota 1994, str. 116">{{Citace monografie | příjmení = Havlík | jméno = Lubomír E.| titul = Svatopluk I. Veliký, král Moravanů a Slovanů | vydání = první | vydavatel = Jota | místo = Brno | rok vydání = 1994 | isbn = 80-702885617-01019-76 | kapitola = | strany = 116}}</ref><ref name="[[Lubomír Emil Havlík|HAVLÍK, Lubomír E.]] ''Kronika o Velké Moravě''. Brno: Jota 1993, str. 213">{{Citace monografie | příjmení = Havlík | jméno = Lubomír E.| titul = Kronika o Velké Moravě | vydání = první | vydavatel = Jota | místo = Brno | rok vydání = 1993 | isbn = 80-702885617-01004-78 | kapitola = | strany = 213}}</ref>. Staroslověnsky vzdělaní kněží a mniši (bylo jich na dvě stovky) byli doslova vyvedeni v&nbsp;okovech ze země, protože tito Metodějovi [[Žák|žáci]] nechtěli zradit [[dílo]] a odkaz svého [[učitel]]e a odmítli se podřídit papežovu dokumentu přineseném Wichingem, protože po dřívějších zkušenostech s Wichingem falšovanými listinami nevěřili v&nbsp;jeho platnost. Někteří našli útočiště v&nbsp;[[Čechy|Čechách]], v&nbsp;[[Polsko|Polsku]] a na Balkáně. Wiching nechal zbylými kněžími potlačit užívání [[Staroslověnština|staroslověnské]] liturgie (na vyhnání staroslověnských kněží neměl potřebné pravomoci!)

Ke konci Svatoplukovy vlády (kolem roku 891893) uprchl ze země nejspíš předmusel hněvemopustit SvatoplukaMoravu nitranský biskup (a nástupce Metoděje) [[Wiching]]<ref name="[[Lubomír Emil Havlík|HAVLÍK, Lubomír E.]] ''Kronika o Velké Moravě''. Brno: Jota 1993, str. 221">{{Citace monografie | příjmení = Havlík | jméno = Lubomír E.| titul = Kronika o Velké Moravě | vydání = první | vydavatel = Jota | místo = Brno | rok vydání = 1993 | isbn = 80-702885617-01004-78 | kapitola = | strany = 221}}</ref><ref name="[[František Grivec|GRIVEC, František.]] ''Slovanští apoštolé sv. Cyril a Metoděj''. Olomouc: Josephus Vyvlečka 1927, str. 130">{{Citace monografie | příjmení = Grivec | jméno = František | titul = Slovanští apoštolé sv. Cyril a Metoděj | vydavatel = Josephus Vyvlečka | místo = Olomouc | rok vydání = 1927 | isbn = | kapitola = | strany = 130}}</ref>. Svatopluk totiž záhy zjistil, že Wiching se proti němu opakovaně spolčoval s&nbsp;králem Arnulfem.

Svatopluk zemřel roku [[894]], podle Dukljanské kroniky (kap. IX) sedmnáctého dne v&nbsp;měsíci březnu, podle dnešního kalendáře 9. března<ref name="[[Lubomír Emil Havlík|HAVLÍK, Lubomír E.]] ''Svatopluk I. Veliký, král Moravanů a Slovanů''. Brno: Jota 1994, str. 112">{{Citace monografie | příjmení = Havlík | jméno = Lubomír E.| titul = Svatopluk I. Veliký, král Moravanů a Slovanů | vydání = první | vydavatel = Jota | místo = Brno | rok vydání = 1994 | isbn = 80-702885617-01019-76 | kapitola = | strany = 112}}</ref>. Podle legendy na základě pozdějšího díla ''O&nbsp;spravování říše'' [[Konstantin VII. Porfyrogennetos|Konstantina VII. Porfyrogennéta]] Svatopluk na smrtelné posteli vyzýval své tři syny ke svornosti jako účinné obraně vůči sousedním nepřátelům a zabezpečení zachování politické moci Velkomoravské říše.<ref name="[[Lubomír Emil Havlík|HAVLÍK, Lubomír E.]] ''Kronika o Velké Moravě''. Brno: Jota 1993, str. 230">{{Citace monografie | příjmení = Havlík | jméno = Lubomír E.| titul = Kronika o Velké Moravě | vydání = první | vydavatel = Jota | místo = Brno | rok vydání = 1993 | isbn = 80-702885617-01004-78 | kapitola = | strany = 230}}</ref>

Přestože legenda o ''třech prutech Svatoplukových'' hovoří o třech jeho synech a následnících, z historických zdrojů jsou známí pouze dva. První, [[Mojmír II.]], se po otcově smrti stal velkomoravským knížetem. Druhý syn, [[Svatopluk II.]], získal v léno nitranské knížectví. Jméno Predslava, třetího možného syna, je zmíněno v historii v souvislosti se Svatoplukem jen jednou, bez výslovného uvedení, že je jeho synem.<ref name="[[Lubomír Emil Havlík|HAVLÍK, Lubomír E.]] ''Svatopluk I. Veliký, král Moravanů a Slovanů''. Brno: Jota 1994, str. 64">{{Citace monografie | příjmení = Havlík | jméno = Lubomír E.| titul = Svatopluk I. Veliký, král Moravanů a Slovanů | vydání = první | vydavatel = Jota | místo = Brno | rok vydání = 1994 | isbn = 80-702885617-01019-76 | kapitola = | strany = 64}}</ref><ref name="[[Lubomír Emil Havlík|HAVLÍK, Lubomír E.]] ''Kronika o Velké Moravě''. Brno: Jota 1993, str. 235">{{Citace monografie | příjmení = Havlík | jméno = Lubomír E.| titul = Kronika o Velké Moravě | vydání = první | vydavatel = Jota | místo = Brno | rok vydání = 1993 | isbn = 80-702885617-01004-78 | kapitola = | strany = 235}}</ref>