Starověk: Porovnání verzí

Asi kolem roku [[5000 př. n. l.]] se na březích řek [[Žlutá řeka|Huang He]] a [[Jang-c’-ťiang]] ve východní Číně začaly vyvíjet neolitické vesnice, jejichž obyvatelé se věnovali zemědělství. Zhruba z let [[3000 př. n. l.|3000]] – [[2000 př. n. l.]] jsou archeologicky doložena první stálá lidská sídla s obrannými hradbami. O této době existují jen velice skromné historické údaje, neboť počátky čínských dějin jsou zahaleny pověstmi o řadě legendárních dynastií a vládců. Přibližně mezi léty [[2100 př. n. l.|2100]] – [[1600 př. n. l.]] měla vládnout dynastie [[Sia]], jejíž panování se časově kryje s rozvojem doby bronzové v Číně, což bylo potvrzeno objevy bronzových nástrojů. Sia byla nahrazena dynastií [[Šang]], která kontrolovala území střední Číny do [[11. století př. n. l.]] Odtud se její vliv se šířil i do okolních zemí. Z této doby pocházejí první písemné záznamy, jež mají formu nápisů na zvířecích kosterních schránkách, sloužících k věštění. Z tehdy používaných symbolů znázorňujících slova se později vyvinulo moderní [[čínské písmo]]. Za dynastie Šang nastal růst měst se specializovanou řemeslnou výrobou, přestože charakter společnosti zůstával převážně zemědělský. Poslední vládci Šang sídlili ve městě [[An-jang]], v dnešní provincii [[Che-nan]].

 

 

Pokračující rozklad centrální moci vedl na konci [[8. století př. n. l.]] k počátku období Jara a Podzimu. Stovky místních vojenských vládců, kteří byli potomky vazalů dosazených Čou, usilovaly o nastolení vlastní hegemonie. Během [[7. století př. n. l.|7.]] a [[6. století př. n. l.]] se podařilo dosáhnout stability uzavíráním spojenectví mezi jednotlivými státy těchto válečníků. Koncem [[5. století př. n. l.]] se ovšem tento systém aliancí zhroutil, pročež začala poslední fáze Čou, nazývaná [[období válčících států]]. V jeho průběhu docházelo k častým a krvavým konfliktům mezi sedmi dominujícími státy: [[Království Čchu|Čchu]], [[Království Chan|Chan]], [[Království Čchi|Čchi]], [[Království Čchin|Čchin]], [[Království Wej|Wej]], [[Království Jan|Jan]] a [[Království Čchao|Čchao]]. Kromě vzájemného válčení se tyto státy věnovaly i vojenské expanzi mimo dosavadní hranice Číny, vedoucí k dobytí území dnešního [[S’-čchuan|Sečuánu]] a [[Liao-ning]]u. Zvláště jižní stát Čchu rozšířil svoji vládu v údolí řeky Jang-c'. Třebaže dynastie Čou zcela postrádala reálnou moc, její formální vláda přetrvala do roku [[256 př. n. l.]]