|
'''Ibrahim I.''' ([[5. listopad]]u [[1615]] – [[18. srpen|18. srpna]] [[1648]]) byl [[Osmanská říše|osmanským]] [[sultán]]em v letech [[1640]] – [[1648]].
Narodil se jako syn [[Ahmed I.|Ahmeda I.]], jehojako staršímitakový bratrybyl bylibratr [[Osman II.|Osmana II.]] a [[Murad IV.|Murada IV.]] Byl otcem [[Mehmed IV.|Mehmeda IV.]], [[Sulejman II.|Sulejmana II.]] a [[Ahmed II.|Ahmeda II.]] Psychicky narušený, slabošský Ibrahim I. patřilbyl zřejmě k nejneschopnějšímnejneschopnější z osmanských sultánů.
== Biografie ==
V krvavých palácových půtkách, v nichž se v té dobědob zmítala osmanská dynastie, přežil Ibrahim patrně jen díky tomu, že byl považován za člověka neškodného v politických záležitostech. V době vlády svého bratra, krutého [[Murad IV.|Murada IV.]], který nechal povraždit své čtyři mladší bratry, žil v obavách o svůj život. To se nepochybně negativně projevilo na jeho špatném psychickém stavu. Nakonec Murad vydal příkaz po jejich čtyřech bratrech popravit i Ibrahima, nežli však byl ortel vykonán, Murad sám roku 1640 zemřel. Tak se stalo, že Ibrahim nejen zůstal zachován při životě, ale nakonec (bez jakékoliv přípravy)i nastoupil po nenáviděném bratrovi na trůn.
Na začátku své vlády se opíral o schopnosti svého [[velkovezír]]a Kemankeşe Mustafy Paši. Byla provedena měnová reforma, konsolidovala se ekonomická situace, snížily se stavy janičářů.
Po čtyřech letech vlády Ibrahima však byl velkovezír sesazen a zavražděn. Ibrahim již nenašel žádného schopnějšího velkovezíra, sám vládnout nedokázal. Čím dál více se dostával pod vliv svých konkubín v [[harém]]u.
NedostatekNakonec nedostatek politických zkušeností nového sultána nakonec vedlovedl roku [[1646]] ke ztrátě [[Tenedos]]u (Bozkaady) poté, co sám začalzapočal s [[Benátská republika|Benátkami]] šestou benátsko-tureckou válku o [[Kréta|Krétu]]: v roce [[1645]] zajali maltézští korzáři loď prominentních [[hadždž|poutníků]] do [[Mekka|Mekky]]. Rozlícený sultán původně chtěl v odvetu vyhladit všechny křesťany v říši. Nakonec „pouze“ poslal křesťanské představitele do domácího vězení. Korzáři našli útočiště na ostrově [[Kréta]]. Ibrahim nařídil invazi na tento ostrov, tím se ovšem dostal do války s [[Benátská republika|Benátkami]]. Benátčané v ní uštědřili Osmanům několik porážek a dokonce zablokovali úžinu [[Dardanely]]. Tím vznikl v Istanbulu hladomor a nedostatek vody.
Ibrahim v kontextu těchto neúspěchů začal být čím dál více nepříčetný, spekuluje se dokonce i o šílenosti. Přestával věřit i svým nejbližším příbuzným a útěchu hledal v harému.
== Povahové rysy ==
Nejvýraznějším Ibrahimovým rysem byla krutost a sexuální bezuzdnost. Dopouštěl se znásilňování dívek, přiváděných na jeho rozkaz do paláce; nakonec se zamiloval do jedné konkubíny (již sám nazval "Homole cukru") a aby jídosáhl ukázaljejího svou "lásku"usmíření, nechal povraždit ostatních 280 žen v [[harém]]u – svázané oběti byly utopeny v řece. Tento jeho brutální čin měl svůj podíl na Ibrahimově pádu: jedna konkubína masakr přežila a sultánův čin vyšel najevo.
== Konec vlády ==
| 