Nico: Porovnání verzí

Přidáno 21 bajtů ,  před 2 měsíci
(Robot: Opravuji 1 zdrojů and označuji 0 zdrojů jako nefunkční #IABot (v2.0beta15))
 
V&nbsp;roce 1978 měla odehrát turné po Spojeném království jako předskokan různých punkových skupin, jako například [[The Killjoys (britská skupina)|The Killjoys]], [[The Adverts]] nebo [[Siouxsie and the Banshees]].<ref name="Witts348">Witts, s. 348</ref> Několik koncertů skutečně proběhlo, ale nakonec kvůli špatnému chování návštěvníků, kteří přišli na punkové kapely, ostatní zrušila.<ref name="Witts348" /> Ve stejném roce se seznámila s&nbsp;fotografem [[Antoine Giacomoni|Antoinem Giacomonim]] a baskytaristou [[Philippe Quilichini|Philippem Quilichinim]]. Prvním jmenovaný vytvořil několik jejích fotografií před zrcadlem a druhý se s&nbsp;ní rozhodl natočit album.<ref name="Witts351">Witts, s. 351</ref> Album ''[[Drama of Exile]]'' je jediným jejím albem, na kterém se nijak nepodílel John Cale. V&nbsp;té době však Nico nemohla sehnat smlouvu s&nbsp;žádným vydavatelstvím, protože zaprvé brala drogy a zadruhé její předchozí alba neměla žádný úspěch.<ref name="Witts351" /> První příležitost jí dala společnost [[Aura Records]], ale jí se smlouva nelíbila a nepodepsala ji. Nakonec však album u&nbsp;této společnosti opravdu vyšlo a to pouze v Nizozemsku. Nico svá práva této společnosti prodala bez souhlasu ostatních.<ref name="Witts351" /> Kvůli tomu, že práva na album měla Aura, nikdo jiný nemohl toto album vydat. Quilichini se tedy rozhodl, že jej Nico bude muset natočit znovu a vyšlo v&nbsp;roce 1981 u&nbsp;vydavatelství [[Invisible Records]].<ref name="Witts352">Witts, s. 352</ref>
 
V&nbsp;roce 1979 se Nico spolu s&nbsp;Ulbrichem, kterého znovu potkala v&nbsp;Berlíně, přesunula zpět do New Yorku. Zde se setkala s&nbsp;Caleovou manažerkou [[Jane Friedman]] a ta jí zajistila koncert v&nbsp;klubu [[CBGB]].<ref name="Witts355">Witts, s. 355</ref> Dne 19. února 1979 Nico, Ulbrich a Cale odehráli dva koncerty v&nbsp;CBGB. Během osmdesátých let odehrála přibližně 1&nbsp;200 koncertů.<ref name="Witts361">Witts, s. 361</ref> Roku 1982 absolvovala krátké turné s&nbsp;kapelou [[The Blue Orchids]].<ref name="Witts363">Witts, s. 363</ref> V&nbsp;následujících letech ji doprovázeli jak Blue Orchids, tak i&nbsp;[[The Bedlamites]] a [[The Faction]].<ref name="Witts368">Witts, s. 368</ref> Jejím tehdejším manažerem byl Alan Wise, který jí v&nbsp;roce 1985 zprostředkoval smlouvu s&nbsp;vydavatelstvím [[Beggars Banquet Records]].<ref name="Witts375">Witts, s. 375</ref> Ještě předtím, než začala pracovat na svém dalším albu, nahrála spolu s&nbsp;[[Peter Murphy (hudebník)|Peterem Murphym]] píseň „[[I'm Waiting for the Man]]“.<ref name="Witts375" /> Na nahrávání dalšího alba Wise sehnal, po deseti letech od jeho poslední spolupráce s&nbsp;Nico, opět Johna Calea, který se ujal produkce.<ref name="Witts375" /> Hudební doprovod zde nahrála skupina The Faction (klávesista James Young a perkusionista Graham Dids), ve dvou skladbách hrál na trubku [[Ian Carr]] a v&nbsp;jedné zpíval Cale. Vedle sedmi vlastních skladeb (jednu z&nbsp;nich napsala spolu s&nbsp;Calem, Youngem a Didsemem) album obsahuje i&nbsp;dvě převzaté písně: „My Funny Valentine“ od [[Richard Rodgers|Richarda Rodgerse]] a [[Lorenz Hart|Lorenze Harta]] a druhou „[[Das Lied vom einsamen Mädchen]]“ od [[Robert Gilbert (hudební skladatel)|Roberta Gilberta]] a [[Werner Richard Heymann|Wernera Richarda Heymanna]].
 
Dne 24.&nbsp;března 1988 vystupoval Cale v&nbsp;Bruselu a Nico se k&nbsp;němu v&nbsp;písni „[[Child's Christmas in Wales]]“ připojila.<ref>{{Citace elektronické monografie