Kyjevské knížectví: Porovnání verzí

| mapa poznámka = Mapa knížectví v roce 1237 -– Kyjevské knížectví světle modře

Územím Kyjevského knížectví vedla důležitá obchodní cesta od [[Baltské moře|Baltského moře]] do [[Byzantská říše|Byzance]] (tzv. [[cesta od Varjagů k Řekům]]). Řekou [[Pripjať]] byla spojena s úmořím [[Visla|Visly]] a [[NemunasNěmen]]u, [[Desna|Desnou]] s horním tokem [[Oka (přítok Volhy)|Oky]] a řekou [[Sejm (řeka)|Sejm]] s oblastí [[Don]]u a [[Azovské moře|Azovským mořem]].

Do roku [[1139]] byl trůn kyjevského knížectví v rukou dynastie Monomachovců. Mstislava Velikého na trůnu vystřídal jeho bratr Jaropolk II. (1132 - 11391132–1139) a Vjačeslav (1139). Po roce 1139 na kyjevském trůnu vládl černigovský kníže Vsevolod II. Olegovič z dynastie Olegovičů. Ale ani vláda nové dynastie nebyla dlouhá. Po smrti Vsevoloda II. Olegoviče místní šlechta, nespokojená s jmenováním Vsevolodova bratra [[Igor II. Olegovič|Igora]] (1146), v roce [[1146]] dosadila na trůn Izjaslava Mstislaviče (1146 - 11491146–1149 a 1151 - 11541151–1154) -– představitele starší větve Monomachovců.

V roce [[1149]] vstoupila do bojů o Kyjevské knížectví suzdalská větev Monomachovců zastoupená [[Jurij Dolgorukij|Jurijem Dlouhorukým]]. Po smrti Izjaslava II. a jeho spoluvládce Vjačeslava Vladimiroviče v roce [[1154]] se Juraj Dlhoruký stal až do své smrti v roce [[1157]] panovníkem kyjevského knížectví. Rozpory, které měla mezi sebou dynastie Monomachovců, pomohly Olegovičovcům revanšovat se. V květnu roku 1157 se na trůn dostal Izjaslav III. Davidovič (1157 - 11591157–1159). Jeho neúspěšný pokus získat území Haličského knížectví ho stál trůn, na který usedl smolenský kníže Rostislav Mstislavič (1159 - 11671159–1167) a posléze jeho příbuzný Mstislav II. Izjaslavič (1167 - 11691167–1169).

V polovině 12. století politický význam Kyjevského knížectví upadl. Postupně se začalo rozpadat na menší části, z nichž v letech 1150 - 11701150–1170 vznikly BelogradskéBělogradské, Vyšnohradské, Trepolské, Kanevské, Torčeské, Kotelničeské a Dorogobužské knížectví. Na severovýchodě a na jihozápadě vznikla dvě nová centra politického vlivu, která měla zájem o zisk statusu velkoknížectví -– [[Rostovsko-suzdalské knížectví|Rostovsko-suzdalské]] a [[Vladimirsko-volyňské knížectví]]. Kyjev již nebyl hlavním centrem ruských zemí. Knížata z těchto knížectví se již nesnažila podmanit si trůn kyjevského knížectví. Postupně si však Kyjev podřizovaly svým požadavkům.

V letech [[1169]] - –[[1174]] Kyjevskému knížectví vládl Andrej I. Bogoljubský. V roce [[1169]] sesadil z trůnu Mstislava Izjaslaviče a předal vládu svému bratrovi [[Gleb Vladimirovič|Glebovi]] (1169 - 11711169–1171). Po Glebově smrti se v květnu 1171 na trůn dostal Vladimír Mstislavič, ale ten nečekaně obsadil jeho bratr Andrej Michalko. Andrej I. jej však donutil, aby přenechal trůn Romanovi I. Rastislavičovi (1171 - 11731171–1173 a 1175 - 11771175–1177). Ani on se však na trůnu dlouho neudržel. V roce 1172 ho Andrej I. Bogoljubský z trůnu sesadil a obsadil jej svým bratrem Vsevolodem III. Jurjevičem (Velké Hnízdo), který byl o rok později (1173) donucen utéci do [[BelgorodBělgorod]]u. Na trůn Kyjevského knížectví nastoupil Rurik II. Rostislavič (1173, 1180 - 11821180–1182, 1194 - 12021194–1202, 1203 - 12061203–1206 a 1207 - 12101207–1210).

Po smrti Andreje I. Bogoljubského v roce 1174 bylo Kyjevské knížectví pod kontrolou smolenského knížete Romana Rastislaviče (1171 - 11731171–1173 a 1175 - 11771175–1177). V roce 1176 byl v bitvě proti [[Polovci|Polovcům]] poražen a byl nucen rezignovat na trůn. Toto využila knížata z rodu OlegovičovcůOlegovičů. Obyvatelé Kyjeva si za kníže svého knížectví zvolili Svjatoslava Vsevolodoviče Černigovského (1176 - 11811176–1181 a 1182 - 11941182–1194). Ani jemu se však nepodařilo oslabit vliv dynastie Rastislavičovců vládnoucích ve Smolenském knížectví. Po podpisu smlouvy s nimi byl Svjatoslav schopen porazit Polovce a oslabit jejich tlak na ruské území.

Po jeho smrti se v roce [[1194]] vrátil Rurik Rastislavič (1194 - 12021194–1202), ale již začátkem 13. století se Kyjev dostal pod vliv [[Haličsko-volyňské knížectví|haličsko-volyňského]] knížete Romana Mstislaviče (1203 - 12051203–1205), který v roce 1202 sesadil Rurika z trůnu. Na volné místo jmenoval svého bratrance Ingvara I. Rastislaviče (1202 a 1214). V roce 1203 Rurik spolu s Polovci a černigovskými OlegovičovciOlegoviči obsadil Kyjev a s pomocí diplomatické podpory vladimirského knížete Vsevoloda III. (Velké Hnízdo) si na několik měsíců udržel kyjevský trůn. V roce [[1204]] však během společného vojenského tažení knížat proti Polovcům byl Romanem II. Velikým zatčen a uvržen do kláštera. Na trůn Kyjevského knížectví se znovu dostal Ingvar I. Vsevolod III. se však dožadoval osvobození Rurika zpod rukou Romana Velikého a učinil ho kyjevským knížetem.

Po smrti Romana II. Velkého v říjnu 1205 se Rurik dostal z kláštera a obsadil Kyjev. Ve stejném roce (1205) ho napadl Vsevolod IV. Svjatoslavič (1206 - 12071206–1207 a 1210 - 12121210–1212). Jejich dlouholetý spor skončil kompromisem -– Rurik uznal Vsevoloda knížetem a jako kompenzaci za tento krok získal Černigov.

Po Vsevolodově smrti se na kyjevském trůnu znovu usadili RastislavičovciRastislavičové: Mstislav III. Romanovič Starý (1212/1214 - 12191214–1219 a 1220 - 12231220–1223) a jeho bratranec Vladimir III. Rurikovič (1223 - 12351223–1235). V roce 1235 byl Vladimir III. v bitvě proti Polovcům poražen a padl do jejich zajetí. Knížetem Kyjevského knížectví se stal černigovský kníže Michal II. Vsevolodič (1238 - 12391238–1239 a 1241 - 12461241–1246) a pak Jaroslav III. Vsevolodič (1236 - 12381236–1238 a 1246) -– syn Vsevoloda III. Jurjeviče (Velké Hnízdo). Vladimiru III. se však ze zajetí podařilo dostat a vrátit se na kyjevský trůn. Zůstal na něm až do své smrti v roce 1239.

V letech 1239 - 12401239–1240 Kyjevskému knížectví vládli Michal II. Vsevolodovič Černigovský (1238 - 12391238–1239 a 1241 - 12461241–1246) a Rostislav III. Mstislavič Smolenský (1239). Před [[Vpád mongolů do Ruska|vpádem Tatarů]] se ocitl pod vlivem haličsko-volyňského knížete Daniila I. Romanoviče, který na trůn dosadil vévodu Dmitrije. Na podzim roku 1240 tatarský chán zaútočil na území jižního Ruska a začátkem prosince obsadil Kyjev a Michala II. Vsevolodiče v roce 1246 zavraždil.

Od roku 1240 bylo Kyjevské knížectví formálně závislé na vladimirských knížatech -– [[Alexandr Něvský|Alexandru Něvském]] a Jaroslavu III. Jaroslaviči. Ve druhé polovině 13. století většina obyvatelstva migrovala do severní části Ruska. V roce [[1299]] bylo z Kyjeva do Vladimíra přeneseno sídlo metropolity ruské pravoslavné církve. V první polovině 14. století se oslabené Kyjevské knížectví stalo obětí litevských agresorů. V roce [[1362]] za vlády litevského knížete [[Algirdas]]e se Kyjevské knížectví stalo součástí [[Litevské velkoknížectví|Litevského velkoknížectví]].