Sandro Botticelli: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Verze 17871752 uživatele 109.69.214.21 (diskuse) zrušena - zbytečné mazání
značka: vrácení zpět
Řádek 57:
Pohřbu svého otce, který zemřel v únoru [[1482]], se Botticelli nezúčastnil, z [[Řím]]a se vrátil až na jaře téhož roku. [[Soubor:Botticelli-Portrait of a Youth.jpg|náhled|''Portrét mladého muže'', 1489–1490]] Vzápětí mu městská rada zadala výzdobu Sálu lilií v [[Palazzo Vecchio]], žádná z jeho fresek se však nedochovala. Naproti tomu se dochoval jeden z jeho nejslavnějších obrazů, ''Jaro'' (Primavera), který zřejmě rovněž vznikl krátce po Botticelliho návratu z Říma. Láska byla hlavním námětem malířovy tvorby 80. let. Roku [[1483]] si u něj při příležitosti svatby svého syna objednal florentský kupec Antonio Pucci cyklus čtyř obrazů, jejichž námětem je ''Příběh rytíře Nastagia degli Onesti'', jak je ztvárněný v [[Dekameron]]u. Dnes jsou obrazy majetkem [[madrid]]ského [[Prado|Prada]]. I v dalších dílech z poloviny 80. let se láska projevuje v podobě její bohyně [[Venuše (mytologie)|Venuše]]. Je to jak v proslulém [[Zrození Venuše (Botticelli)|''Zrození Venuše'']], tak ve freskách do vily rodiny Lemmiů. Byl to opět svatební dar rodičů synovi, dnes jsou fresky přeneseny na plátno a vystaveny v [[Louvre|Louvru]]. V roce [[1487]] obdržel Botticelli další zakázku od městské rady, tentokrát na [[tondo]] [[Madona|Madony]] pro recepční síň v [[Palazzo Vecchio]]. Jedná se o ''Madonu s dítětem a šesti anděli'' (Madonna della Melagrana), v níž Dítě v ruce drží [[granátové jablko]]. Obraz je dnes v uložen v [[Galleria degli Uffizi|Uffiziích]]. Zde se rovněž nachází přibližně o dva roky mladší ''Zvěstování'', které umělec původně vytvořil pro Franceska Guardiho do jeho rodinné kaple. Kolektivním dílem významných florentinských malířů byla fresková výzdoba letního sídla [[Lorenzo I. Medicejský|Lorenza I. Medicejského]] zvaného Nádherný (Magnifico). Tento podporovatel umění a [[humanismus|humanismu]] zadal Botticellimu, jeho bývalému žáku [[Filippino Lippi]]mu, [[Perugino]]vi a [[Domenico Ghirlandaio|Ghirlandaiovi]] výzdobu své venkovské vily Spedaletto poblíž [[Volterra|Volterry]]. Všechny fresky však vzaly za své při požáru domu v 19. století. Roku [[1491]] byl jmenován do poroty, která měla rozhodnout o zakázce na výstavbu průčelí [[Santa Maria del Fiore|florentského dómu]]. Porota rozhodovala pod silným vlivem Lorenza Nádherného.
 
V červenci [[1491]] se stal [[převor]]em [[Řád bratří kazatelů|dominikánského]] [[klášter]]a San Marco fanatický kazatel [[Girolamo Savonarola]]. Od té doby se načas ve Florencii vše změnilo. Na jaře [[1492]] zemřel [[Lorenzo I. Medicejský|Lorenzo Medicejský]], který Savonarolu zprvu podporoval. Dva roky nato byli [[Medicejové]] z Florencie vyhnáni. Savonarola vyhlásil Florencii za vyvolené Boží město, odkud se bude šířit Boží království. Kritizoval marnivost, přepych a myšlenky [[humanismus|humanismu]], hlásal [[Askeze|asketismus]]. Savonarolův vliv se nevyhnul ani Botticellimu. Obrazy s [[Starověk|antickou]] tematikou se z jeho díla vytrácejí na úkor náboženských. Sloh ztrácí charakteristickou hravost, líbivost a uvolněnost a stává se více exaltovaný.[[Soubor:Primavera 04.jpg|náhled|180px|vlevo|''Tvář bohyně Flory – detail obrazu Jaro'']]
 
Roku [[1493]] zemřel Botticelliho nejstarší bratr Giovanni. Rok nato se jeho další bratr, Simone, vrátil z [[Neapol]]e. [[Soubor:Venus botticelli detail.jpg|náhled|''Tvář Venuše – detail obrazu Zrození Venuše'']] Společně zakoupili venkovskou vilu v Bellosguardu s výhledem na [[Arno]]. I po vyhnání Medicejů z Florencie s nimi Botticelli zůstával v kontaktu. Navštěvoval je v jejich sídle ve [[Villa del Trebbio|Ville del Trebbio]], jeho prostřednictvím byl s nimi ve styku i [[Michelangelo Buonarroti|Michelangelo]].<ref>Deimlingová 2004, s. 93</ref> Savonarolova poprava v květnu [[1498]] Botticellim i jeho bratrem Simonem hluboce otřásla, Simone dokonce pro svou aktivní podporu popraveného [[Řád bratří kazatelů|dominikána]] musel z Florencie uprchnout. Roku [[1498]] byl Botticelli přijat do florentského [[cech]]u lékařů a lékárníků, kam vstupovali i někteří malíři. V roce [[1504]] působil v komisi, která rozhodovala o umístění Michelangelova Davida.