Podvod: Porovnání verzí

Mezi omylem či zamlčením podstatných skutečností, majetkovou operací, vznikem škody a obohacením musí být [[příčinná souvislost]]. Co se týče subjektivní stránky trestného činu podvodu, vyžaduje se [[úmysl]]né zavinění. Uvedení v omyl pak může směřovat jak vůči [[fyzická osoba|fyzické]] nebo [[právnická osoba|právnické]] osobě, tak také vůči [[úřad]]u. Může být spácháno nejen konáním či opomenutím, ale také konkludentním jednáním (např. jízdou [[městská hromadná doprava|MHD]] bez platné jízdenky nebo konzumací v [[Restauracerestaurace (pohostinství)|restauraci]] s úmyslem nezaplatit).<ref name="Šámal"/> Podstatné skutečnosti zamlčí ten pachatel, který při svém podvodném jednání neuvede jakékoli skutečnosti, které jsou podstatné pro rozhodnutí podváděné osoby, přičemž pokud by tyto skutečnosti byly druhé straně známy, k plnění z její strany by nedošlo, popř. došlo za méně výhodných podmínek.<ref>Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. 4 Tdo 1208/2009</ref> Nadsázka v reklamě se ale zásadně za podvodné jednání nepokládá, může jít maximálně o [[klamavá reklama|klamavou reklamu]]. Škodou je nejen zmenšení majetku (''damnum emergens''), ale také ušlý zisk (''lucrum cessans''), tedy to, o co by jinak byl majetek [[poškozený|poškozeného]] oprávněně zvětšen. Majetkové obohacení musí být neoprávněné. Proto není podvodem, pokud někdo vyláká plnění, na které má právní nárok, např. věřitel uvede v omyl dlužníka a ten svůj dluh zaplatí.<ref name="Šámal"/>