Nevolnictví: Porovnání verzí

 

V českém prostředí byly projevy nevolnictví postupně odbourávány během druhé poloviny 18. století. Patent [[Josef II.|Josefa II.]] o zrušení nevolnictví (1781) se týkal především omezení svobody pohybu, samotná instituce poddanství zanikla až v roce [[1848]]. V [[Rusko|Rusku]] se nevolnictví udrželo nejdéle a bylo zrušeno až v roce [[1861]] carem [[Alexandr II. Nikolajevič|Alexandrem II.]] Někteří{{kdo?}} odborníci ovšem upozorňují, že zákony vydané při [[kolektivizace|kolektivizaci]] v [[Sovětský svaz|Sovětském svaze]] připoutávaly lidi k půdě natolik, že de facto nevolnictví za vlády [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalina]] obnovovaly.<ref>{{Citace sborníku|příjmení=Rychlík|jméno=Jan|odkaz na autora=Jan Rychlík (historik)|titul=Kolektivizace ve střední a východní Evropě|příjmení sestavitele=Blažek|jméno sestavitele=Petr|odkaz na sestavitele=Petr Blažek|příjmení sestavitele2=Kubálek|jméno sestavitele2=Michal|odkaz na sestavitele2=Michal Kubálek|sborník=Kolektivizace venkova v Československu 1948–1960 a středoevropské souvislosti|místo=Praha|vydavatel=Dokořán|rok vydání=2008|isbn=978-80-7363-226-7|url=|poznámka=Dále jen Rychlík (2008)|strany=17n|jazyk=}}</ref>

 

== Odkazy ==