Carmen: Porovnání verzí

Vzhledem k tomu, zkoušky začaly až v říjnu 1874 a trvaly déle, než se předpokládalo, premiéra se opozdila.{{sfn|Dean|1965|s=111–12}} Poslední zkoušky probíhaly dobře a ve všeobecně optimistické náladě byla premiéra stanovena na 3. března 1875, shodou okolností na den, kdy měl být Bizet jmenován rytířem [[Řád čestné legie|čestné legie]].{{refn|Bizet byl na začátku února informován o blížícím se udělení a řekl Carvalhově ženě, že dluží tuto poctu jejímu manželovi, za podporu a uvádění jeho děl.{{sfn|Curtiss|s=386–87}}|group= "pozn."}} Na premiéru, kterou dirigoval [[Adolphe Deloffre]], se dostavilo mnoho předních hudebních osobností Paříže, mezi nimi Massenet, Offenbach, Delibes a Gounod;{{sfn|Dean|1965|s=114–15}} během představení si posledně jmenovaný hořce stěžoval, že mu Bizet ukradl hudbu pro Micaelinu árii: „Ta melodie je moje!“{{sfn|Curtiss|s=391}} Halévy zaznamenal své dojmy z premiéry v dopise kamarádovi, první jednání bylo zjevně dobře přijato, s potleskem pro hlavní čísla a četnými vyvoláními. První část 2. jednání také proběhla dobře, ale po toreadorově písni nastal, jak Halévy poznamenal, „chlad“. Ve 3. jednání si vysloužila potlesk pouze Micaelina árie a diváci byli stále nepokojnější. Závěrečné jednání provázelo „ledové nepřátelství od začátku do konce“ a Bizetovi zůstalo „jen utěšování od několika přátel“.{{sfn|Dean|1965|s=114–15}} Kritik Ernest Newman napsal později, že sentimentální publikum Opéra-Comique bylo „šokováno drastickým realismem děje“ a nízkou a narušenoupokřivenou morálkou většiny postav.{{sfn|Newman|s=248}} Podle skladatele [[Benjamin Godard|Benjamina Godarda]] Bizet v odpověď na obdržený kompliment odsekl: „Nevidíš, že všichnižádný tiz měšťácitěch nepochopiliměšťáků nepochopil jediné zatracené slovo z díla, které jsem pro ně napsal?“{{sfn|Dean|1965|s=116}} Protikladem tomu znělo Massenetovo blahopřání Bizetovi krátce po skončení představení: „Jak šťastný dnes musíte být – je to velký úspěch!“.{{sfn|Curtiss|s=395–96}}

Během svého počátečního uvádění v&nbsp;Opéra-Comique se ''Carmen'' nedočkala zvláštní obliby veřejnosti; nějaký čas se střídavě hrála spolu s&nbsp;mnohem populárnějším [[Giuseppe Verdi|Verdiho]] ''[[Rekviem (Verdi)|Requiem]]''.{{sfn|Curtiss|s=379}} ''Carmen'' se často uváděla v&nbsp;poloprázdném sále, dokonce i když vedení velké množství vstupenek rozdalo.{{sfn|Dean|1980|s=759–61}} Ráno 3.&nbsp;června, den po 33.&nbsp;představení opery, Bizet náhle ve věku 36&nbsp;let zemřel. Byl to den jeho svatebního výročí. Představení bylo toho večera zrušeno; tragické okolnosti přinesly dočasné zvýšení veřejného zájmu během krátkého období před skončením sezóny.<ref name="OMO"/> Du Locle uvedl ''Carmen'' znovu v&nbsp;listopadu 1875 s&nbsp;původním obsazením a do 15.&nbsp;února 1876 proběhlo dalších 12&nbsp;představení, takže za jeden rok od premiéry se v&nbsp;Paříži konalo celkem 48&nbsp;představení v&nbsp;původní produkci.{{sfn|Curtiss|s=427–28}} Mezi těmi, kteří navštívili jedno z&nbsp;těchto pozdějších představení, byl ruský skladatel [[Petr Iljič Čajkovskij]], který napsal své mecenášce [[Naděžda von Meck|Naděždě von Meck]]: „''Carmen'' je mistrovské dílo v každém smyslu slova... jeden z&nbsp;těch vzácných výtvorů, které vyjadřují úsilí celé hudební epochy.“{{sfn|Weinstock|s=115}} Po závěrečnémodehrání uvedeníprvního prvnínastudování sériese však ''Carmen'' nebyla v&nbsp;Paříži provedenaneuváděla až do roku 1883.{{sfn|Dean|1980|s=759–61}}

Přes jisté odchylky od původního Bizetova formátu a některé výhrady kritiků se vídeňská inscenace z&nbsp;roku 1875 setkala u&nbsp;veřejnosti s&nbsp;velkým úspěchem, a ocenili ji i [[Richard Wagner]] a&nbsp;[[Johannes Brahms]]. Druhý zmiňovaný údajně viděl operu 20krát a řekl, že by „šel na konec světa, aby Bizeta objal“.{{sfn|Curtiss|s=426}} Vídeňským triumfem začal rychlý vzestup opery směrem k&nbsp;celosvětové slávě.

V&nbsp;únoru 1876 měla premiéru inscenace ''Carmen'' v&nbsp;[[Brusel]]u v&nbsp;divadle [[La Monnaie]]. V&nbsp;následujícím roce se vrátila s&nbsp;pěvkyní původní premiéry v&nbsp;Paříži [[Célestine Galli-Marié]] v&nbsp;titulní roli, načež se stala trvalou součástí repertoáru tohoto divadla. Dne 17.&nbsp;června 1878 byla ''Carmen'' uvedena v&nbsp;[[Londýn]]ě v&nbsp;divadle [[Her Majesty's Theatre]] (existuje i&nbsp;v&nbsp;současnosti a&nbsp;nachází se ve [[West End]]u v&nbsp;[[City of Westminster]]). Zde začala mezzosopranistka [[Minnie Hauk]] své dlouhodobé působení v&nbsp;roli Carmen. Souběžná produkce v&nbsp;londýnském [[Royal Opera House]] v&nbsp;[[Covent Garden]] s&nbsp;italsko-francouzskou hvězdou [[Adelina Patti|Adelinou Patti]] byla zrušena, neboť pěvkyně od svého angažmá odstoupila. Úspěšná produkce ''Carmen'' z&nbsp;[[Her Majesty's Theatre]] zpívaná v&nbsp;italštině bylase v&nbsp;[[Irsko|irském]] [[Dublin]]u rovněž nadšenědočkala přijatanadšeného přijetí.

Dne 23.&nbsp;října 1878 proběhla [[Spojené státy americké|americká]] premiéra opery na [[Newyorská hudební akademie|Newyorské hudební akademii]]. Tentýž rok bylase ''Carmen'' poprvé představenapředstavila v&nbsp;[[RuskoRuské impérium|ruském]] hlavním městě [[Petrohrad]]ě.{{sfn|Curtiss|s=114–15}}{{sfn|Curtiss|s=427}}

V&nbsp;dubnu 1883 Carvalho nakonec obnovil ''Carmen'' v&nbsp;Opéra-Comique s&nbsp;francouzskou sopranistkou [[Adèle Isaac]]ovou, v nedostatečně nazkoušené inscenaci zbavené některých kontroverzích prvků originálu. CarvalhoKritikové bylvehementně kritikyodsuzovali napadánCarvalha za to,vytvoření že vytvořil parodiiparodie toho, co bylo považováno za mistrovské dílo francouzské opery; nicméně tato verze si získala oblibu veřejnosti a hrála se ve vyprodaných sálech. V&nbsp;říjnu Carvalho podlehl nátlaku a inscenaci pozměnil; do role Carmen vrátil zpět Galli-Marié a obnovil partituru a libreto do formy z&nbsp;roku 1875.{{sfn|Dean|1965|s=130–31}}