Carmen: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
nč |
pár úprav stylu |
||
Řádek 183:
[[Soubor:Prudent-Louis Leray - Poster for the première of Georges Bizet's Carmen.jpg|náhled|Plakát pro premiéru, anonymní umělec, 1875|alt=Černobílý plakát- jeviště s padající ženou drženou mužem, v okolí asi 10 lidí; dole nápis Carmen]]
Vzhledem k tomu, zkoušky začaly až v říjnu 1874 a trvaly déle, než se předpokládalo, premiéra se opozdila.{{sfn|Dean|1965|s=111–12}} Poslední zkoušky probíhaly dobře a ve všeobecně optimistické náladě byla premiéra stanovena na 3. března 1875, shodou okolností na den, kdy měl být Bizet jmenován rytířem [[Řád čestné legie|čestné legie]].{{refn|Bizet byl na začátku února informován o blížícím se udělení a řekl Carvalhově ženě, že dluží tuto poctu jejímu manželovi, za podporu a uvádění jeho děl.{{sfn|Curtiss|s=386–87}}|group= "pozn."}} Na premiéru, kterou dirigoval [[Adolphe Deloffre]], se dostavilo mnoho předních hudebních osobností Paříže, mezi nimi Massenet, Offenbach, Delibes a Gounod;{{sfn|Dean|1965|s=114–15}} během představení si posledně jmenovaný hořce stěžoval, že mu Bizet ukradl hudbu pro Micaelinu árii: „Ta melodie je moje!“{{sfn|Curtiss|s=391}} Halévy zaznamenal své dojmy z premiéry v dopise kamarádovi, první jednání bylo zjevně dobře přijato, s potleskem pro hlavní čísla a četnými vyvoláními. První část 2. jednání také proběhla dobře, ale po toreadorově písni nastal, jak Halévy poznamenal, „chlad“. Ve 3. jednání si vysloužila potlesk pouze Micaelina árie a diváci byli stále nepokojnější. Závěrečné jednání provázelo „ledové nepřátelství od začátku do konce“ a Bizetovi zůstalo „jen utěšování od několika přátel“.{{sfn|Dean|1965|s=114–15}} Kritik Ernest Newman napsal později, že sentimentální publikum Opéra-Comique bylo „šokováno drastickým realismem děje“ a nízkou a
Novinové recenze nazítří po premiéře se nesly v tónech od zklamání až po rozhořčení. Konzervativnější kritici si stěžovali na „wagnerismus“ a přehlušení hlasu orchestrem.{{sfn|Dean|1965|s=117}} Byli konsternováni, že hrdinka je spíše amorální svůdkyní než ctnostnou ženou;{{sfn|Steen|s=604–05}} Galli-Mariino pojetí role popsal jeden kritik jako „opravdové ztělesnění hříchu“.{{sfn|Dean|1965|s=117}} Jiní srovnávali práci nepříznivě s tradičním repertoárem Opéra-Comique autorů [[Daniel Auber|Aubera]] a [[François Adrien Boieldieu|Boieldieua]]. Léon Escudier v ''L'Art Musical'' označil hudbu ''Carmen'' jako „nudnou a obskurní… sluch se unavuje čekáním na kadenci, která nikdy nepřichází“.{{sfn|Dean|1965|s=118}} Zdálo se, že Bizet obecně nedokázal splnit očekávání, a to jak těch, kteří (vzhledem k minulým spojením Halévy a Meilhaca) očekávali něco ve stylu Offenbacha, tak i kritiků jako Adolphe Jullien, kteří předpokládali [[Richard Wagner|wagneriánské]] hudební drama. Mezi několika málo pozitivními kritiky byl básník [[Théodore de Banville]]; píšící do ''Le National'', chválil Bizeta za předvedení dramatu se skutečnými muži a ženami místo obvyklých „loutek“ žánru Opéra-Comique.{{sfn|Curtiss|s=408–09}}
Během svého počátečního uvádění v Opéra-Comique se ''Carmen'' nedočkala zvláštní obliby veřejnosti; nějaký čas se střídavě hrála spolu s mnohem populárnějším [[Giuseppe Verdi|Verdiho]] ''[[Rekviem (Verdi)|Requiem]]''.{{sfn|Curtiss|s=379}} ''Carmen'' se často uváděla v poloprázdném sále, dokonce i když vedení velké množství vstupenek rozdalo.{{sfn|Dean|1980|s=759–61}} Ráno 3. června, den po 33. představení opery, Bizet náhle ve věku 36 let zemřel. Byl to den jeho svatebního výročí. Představení bylo toho večera zrušeno; tragické okolnosti přinesly dočasné zvýšení veřejného zájmu během krátkého období před skončením sezóny.<ref name="OMO"/> Du Locle uvedl ''Carmen'' znovu v listopadu 1875 s původním obsazením a do 15. února 1876 proběhlo dalších 12 představení, takže za jeden rok od premiéry se v Paříži konalo celkem 48 představení v původní produkci.{{sfn|Curtiss|s=427–28}} Mezi těmi, kteří navštívili jedno z těchto pozdějších představení, byl ruský skladatel [[Petr Iljič Čajkovskij]], který napsal své mecenášce [[Naděžda von Meck|Naděždě von Meck]]: „''Carmen'' je mistrovské dílo v každém smyslu slova... jeden z těch vzácných výtvorů, které vyjadřují úsilí celé hudební epochy.“{{sfn|Weinstock|s=115}} Po
=== Další rané inscenace ===
Řádek 195:
Krátce před svou smrtí Bizet podepsal smlouvu na produkci ''Carmen'' ve [[Vídeňská státní opera|Vídeňské dvorní opeře]]. Pro tuto verzi, poprvé uvedenou 23. října 1875, francouzský skladatel a Bizetův přítel [[Ernest Guiraud]] nahradil původní mluvené dialogy [[recitativ]]y, aby vytvořil formát [[Grand opera|velké opery]]. Guiraud také přeorchestroval hudbu z Bizetovy [[suita|suity]] ''[[L'Arlésienne]]'', aby vytvořil velkolepý balet ve druhém jednání.{{sfn|Curtis|1965|s=426}} Krátce před počátečním uvedením ve Vídni se režisér dvorní opery [[Franz von Jauner]] rozhodl využít části původních dialogů spolu s některými z Guiraudových recitativů; tento hybrid a celá recitativní verze se pak staly standardem pro inscenace opery mimo Francii po zbytek 19. století a většinu [[20. století]].{{sfn|Dean|1965|s=129 (n)}}
Přes jisté odchylky od původního Bizetova formátu a některé výhrady kritiků se vídeňská inscenace z roku 1875 setkala u veřejnosti s velkým úspěchem, a ocenili ji i [[Richard Wagner]] a [[Johannes Brahms]]. Druhý zmiňovaný údajně viděl operu 20krát a řekl, že by „šel na konec světa, aby Bizeta objal“.{{sfn|Curtiss|s=426}} Vídeňským triumfem začal rychlý vzestup opery
V únoru 1876 měla premiéru inscenace ''Carmen'' v [[Brusel]]u v divadle [[La Monnaie]]. V následujícím roce se vrátila s pěvkyní původní premiéry v Paříži [[Célestine Galli-Marié]] v titulní roli, načež se stala trvalou součástí repertoáru tohoto divadla. Dne 17. června 1878 byla ''Carmen'' uvedena v [[Londýn]]ě v divadle [[Her Majesty's Theatre]] (existuje i v současnosti a nachází se ve [[West End]]u v [[City of Westminster]]). Zde začala mezzosopranistka [[Minnie Hauk]] své dlouhodobé působení v roli Carmen. Souběžná produkce v londýnském [[Royal Opera House]] v [[Covent Garden]] s italsko-francouzskou hvězdou [[Adelina Patti|Adelinou Patti]] byla zrušena, neboť pěvkyně od svého angažmá odstoupila. Úspěšná produkce ''Carmen'' z [[Her Majesty's Theatre]] zpívaná v italštině
Dne 23. října 1878 proběhla [[Spojené státy americké|americká]] premiéra opery na [[Newyorská hudební akademie|Newyorské hudební akademii]]. Tentýž rok
V následujících pěti letech byly provedena v mnoha evropských a amerických městech. ''Carmen'' si získala zvláštní oblibu v [[Německo|Německu]], kde ji kancléř [[Otto von Bismarck]] patrně viděl při 27 různých příležitostech a [[Friedrich Nietzsche]] se nechal slyšet, že se „stává lepším člověkem, když k němu promlouvá Bizet“.{{sfn|Nietzsche|s=3}}{{sfn|Curtiss|s=429–31}} ''Carmen'' byla také oceňována v mnoha francouzských provinčních městech, včetně [[Marseille]], [[Lyon]]u a v roce 1881 v [[Dieppe (Seine-Maritime)|Dieppe]], kde opět vystoupila Galli-Marié v roli Carmen. V srpnu 1881 zpěvačka napsala Bizetově vdově a oznámila jí, že španělská premiéra ''Carmen'' v [[Barcelona|Barceloně]] byla „dalším velkým úspěchem“.{{sfn|Curtiss|s=430}} Avšak [[Léon Carvalho]], který mezitím převzal vedení Opéra-Comique, stále považoval dílo za nemorální a odmítl je znovu uvést. Libretisté Meilhac a Halévy byli nakloněni opětovnému uvedení, ovšem jen za předpokladu, že by v něm nevystupovala Galli-Marié; její pojetí role považovali za příčinu neúspěchu původní inscenace.{{sfn|Curtiss|s=429–31}}
V dubnu 1883 Carvalho nakonec obnovil ''Carmen'' v Opéra-Comique s francouzskou sopranistkou [[Adèle Isaac]]ovou, v nedostatečně nazkoušené inscenaci zbavené některých kontroverzích prvků originálu.
==== První ''Carmen'' v českých zemích ====
|