Josef Václav Myslbek: Porovnání verzí

Odebráno 118 bajtů ,  před 4 měsíci
pol z wd, nedopočítáváme, typo, cs
(pol z wd, nedopočítáváme, typo, cs)
| obrázek = Josef Vaclav Myslbek Vilimek.jpg
| popisek = Josef Václav Myslbek (kreslil [[Jan Vilímek]])
| datum narození = [[20. červen|20. června]] [[1848]]
| místo narození = [[Nové Město (Praha)|Praha-Nové Město]]<br />{{Vlajka a název|Rakouské císařství}}
| datum úmrtí = [[2. červen|2. června]] [[1922]] (74 let)
| místo úmrtí = [[Staré Město (Praha)|Praha-Staré Město]]<br /> {{Vlajka a název|Československo}}
| povolání = [[sochař]]
 
== Životopis ==
Narodil se na [[Nové Město (Praha)|pražském Novém Městě]] čp. 693<ref>Praha 1 Nové Město, Školská ulice čp. 693, měšťanský dům „U rytířů“</ref>, v rodině malíře pokojů Václava Myslbeka (1813 - 1887) a manželky Antonie, rozené Adamcové (1819 - 19001819–1900). V začátcích své umělecké dráhy se učil v letech 1864–1866 v dílně [[Tomáš Seidan|Tomáše Seidana]] a pracoval jako jeho pomocník na zakázce soch pro vídeňský Arsenal. Ve Vídni se seznámil s Václavem Levým. Po návratu [[Václav Levý|Václava Levého]] z Říma pracoval v jeho ateliéru (1867-1870). Zároveň v letech 1868-1872 studoval malířství na [[Akademie výtvarných umění v Praze|Akademii výtvarných umění]] v Praze u Josefa Matyáše Trenkwalda. V letech [[1872]]–[[1873]] byl na studijním pobytu v Německu a pobýval v Drážďanech v ateliéru [[Ernst Julius Hähnel|Ernsta Julia Hähnela]].
 
Po návratu si Myslbek v roce 1873 zřídil vlastní sochařskou dílnu v Praze. V letech 1885-1896 působil jako profesor sochařství (žáci: [[Vladimír Astl|Vladimír J. Astl]], [[Stanislav Sucharda]], [[Josef Mařatka]]) na Uměleckoprůmyslové škole a roku 1896 byl povolán na Akademii, aby založil sochařský ateliér.<ref name= Blaž.-H>Blažíčková-Horová Naděžda, Sekyrka Tomáš (eds.), 2008, s. 9</ref> Působil zde do roku 1919 a vychoval řadu předních sochařů<ref>[http://abart-full.artarchiv.cz/osoby.php?Fvazba=profesor&IDosoby=2389 abART: žáci J. V. Myslbeka]</ref> (mj. [[Otakar Švec (sochař)|Otakar Švec]], [[Herbert Masaryk]], [[Quido Kocian]], [[Bohumil Kafka]], [[Ladislav Kofránek]], [[Jan Štursa]], [[Otakar Španiel]], [[Josef Jiříkovský]], [[Jaroslav Brůha]], [[Karel Dvořák (sochař)|Karel Dvořák]], [[Karel Pokorný (sochař)|Karel Pokorný]], [[Břetislav Benda]]).
V roce [[1873]] se oženil<ref name=“matrikaO“>[http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=17AC38DD275B4D2D9BE377809CBEB041&scan=124#scan124 Matriční záznam o sňatku J.V.Myslbeka s Karolínou Brožovou ] farnost při kostele sv.Jiljí na Starém Městě pražském </ref> s Karolinou, rozenou Brožovou (1852-1911), měli postupně 8 dětí, z nichž většina však zemřela v nízkém věku.<ref name="ng">{{Citace elektronického periodika |titul=Archiv Národní galerie: ''J. V. Myslbek (Inventář) |url=http://www.mc-galerie.cz/admin/files/archiv/Myslbek-Josef-Vaclav.pdf |datum přístupu=2013-08-07 |url archivu=https://web.archive.org/web/20140716230216/http://www.mc-galerie.cz/admin/files/archiv/Myslbek-Josef-Vaclav.pdf |datum archivace=2014-07-16 |nedostupné=ano }}</ref><ref>[http://digi.nacr.cz/prihlasky2/?session=b00cbfa79016f133d28128e9034a3b0189d1a94d9354cfa38af1d7c0007d2ebb&action=image&record=5 Policejní přihlášky, Praha, rodina J. V. Myslbeka]</ref> Manželka Karolina Myslbeková zemřela sebevraždou ve věku 59 let.<ref>{{Citace periodika|url=http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:c00fbfad-435d-11dd-b505-00145e5790ea?page=uuid:32fcfc79-435e-11dd-b505-00145e5790ea|periodikum= Lidové noviny|datum= 31. 1. 1911|strany=5|titul=Tragická smrt choti sochaře J. V. Myslbeka}}</ref> Pro obživu rodiny intenzívně pracoval, většinou na několika zakázkách současně. Ke svým dílům byl velmi kritický a většinou je mnohokrát přepracovával, když s příslušnou verzí nebyl naprosto spokojen.
 
Většinu života prožil v Praze. V Rokuroce [[1878]] podnikl krátkou, ale důležitou cestu do [[Paříž]]e; navštívil [[Louvre]], kde se seznámil s moderním francouzským sochařstvím.
 
Byl příslušníkem tzv. [[Generace Národního divadla]]. Navázal celoživotní přátelství s [[Václav Brožík|Václavem Brožíkem]] a [[Vojtěch Hynais|Vojtěchem Hynaisem.]]. Umělce [[generace Národního divadla]] od 80. let 19. století výrazně podporovala řada významných podnikatelů, například [[Josef Šebestián Daubek]],<ref>{{Citace sborníku