Svatý Metoděj: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→V Římě: drobná oprava |
|||
Řádek 62:
Když se družina apoštolů blížila k Římu, čekalo je vřelé uvítání. Ostatky sv. Klimenta dělaly divy. Nevítal je však [[Mikuláš I. Veliký|Mikuláš I.]], ale [[Hadrián II.]], nastoupivší na Petrův stolec místo 3. listopadu 867 náhle zesnulého předchůdce. Korunován byl 14. prosince, neboť čekal na odpověď císaře Ludvíka. Díky ostatkům sv. Klimenta byl Řím vzhůru nohama a apoštolové se těšili posvátné úctě Římanů, kteří v nich poznali muže ctihodné a učené. Svou bystrostí budil Konstantin zaslouženou pozornost. Velmi laskavě a přátelsky byli bratři přijati rodáky z početné řecké mnišské komunity, kteří utekli do Říma z Cařihradu, když tam vypuklo náboženské pronásledování, ať už za patriarchy Jana nebo za Fotia. V tu dobu byl v Římě i cařihradský opat Theognostos, který do Říma přinesl stížnost vyhnaného patriarchy Ignatia. Pro Konstantina s Metodějem se stal stanovištěm klášter [[svatý Ondřej|sv. Ondřeje]] při nynějším kostele [[Řehoř I. Veliký|sv. Řehoře Velikého]], útulek řeckých mnichů. Dalším vhodným útulkem pro věrozvěsty byl klášter [[svatá Praxeda|svaté Praxedy]] u [[Bazilika Panny Marie Sněžné|chrámu Santa Maria Maggiore]], který byl kolem roku [[820]] předán řeckým mnichům.
Věrozvěstové si u oblíbeného mezi Římany papeže Hadriána II. získali takovou důvěru, že Hadrián II. zásadně potvrdil jejich učení i jejich neobvyklou misijní metodu zavádění slovanské bohoslužby. Počátkem roku [[868]] potvrdil papež slovanský překlad bohoslužebných knih. Položil je na oltář v [[bazilika Panny Marie Sněžné|bazilice Panny Marie Sněžné]], posvětil je a zároveň posvětil
V srpnu roku 868 dorazili do Říma vyslanci císaře Basileia a patriarchy Ignatia. Přinesli s sebou akta Fotiovy synody z léta roku 867, která byla podrobena vyšetřování, které skončilo až v červnu [[869]] demonstrativním spálením Fotiových spisů na schodech kostela sv. Petra.
| |||