Bitva u Domažlic (panoráma): Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 22:
 
== Osobnosti a podporovatelé panoramatu ==
Mezi nejhorlivější zastánce a ochránce patřil právě [[Miloslav Matas]], který je autorem málo známého historického šestizpěvného [[Báseň|básnického]] [[Epos|eposu]] 1431 , jenž složil s podporou České akademie věd a umění na oslavu největšího husitského vítězství u Domažlic 14. srpna 1431 - při obraně vlasti proti nepřátelům, který vydala [[Nezávislá Jednota československých legionářů a Kruh jejich přátel v Plzni]]. Ale svým uměním ( a finančním darem, rovněž i na husitský památník ) vydatně přispěl také chodský [[hudební skladatel ]] Mistr [[Jindřich Jindřich]], který se velmi angažoval. K připomenutí 500. výročí husitské [[Bitva u Lipan|bitvy u Lipan]] veřejně k večeru vystoupila ve středu 30. května 1934 v Plzni na [[Náměstí Republiky (Plzeň)|Náměstí Republiky]] [[Pěvecká župa Plzeňská - Pallova]] ( zastupující města [[Plzeň]], [[Domažlice]], [[Přeštice]], [[Nepomuk]] a [[Rokycany]] ) se skladbou Bitva u Domažlic, která získala nejvyšší ocenění na konaném mezinárodním [[Píseň|pěveckém]] festivalu v Praze ( [[Rakousko]], [[Ukrajina]], [[Česko]] a [[Slovensko]] ), kde byla uvedena mohutným mužským sborem skladatele Jindřicha Jindřicha, který řídil profesor Bohdan Gselhofer, který sklidil aplaus a musel být vyvolán k publiku. MUDr.[[Ondřej Přikryl]] zcela jedinečným způsobem zachytil husitský triumf do [[Haná|hanáckého]] dialektu. Také prezident [[Tomáš Garrigue Masaryk|TGM]] připomenul své v mysli niterně trvale zanechané silné dojmy ze sborového přednesu husitského chorálu od čsl. legionářů. I přes těsné sevření [[Velká hospodářská krize|hospodářskou krizí]] se v Domažlicích 14. června 1936 o 15. hodině ve vojenské jízdárně konal [[koncert]], pořádaný k sokolskému [[Župa|župnímu]] Sjezdu pěvectva v Domažlicích. Bohatě navštívené hudební vystoupení líbivého tělesa západočeských učitelek tehdy [[Dirigent|dirigoval]] profesor Vanym. Výstup místního souboru s pásmem Chodské písně a [[Čerchov|Čerchovu]] řídil právě Jindřich Jindřich. A unesené diváky uchvátila skladba, určená k [[Festival|festivalovému]] vystoupení a scénickému provedení, nazvaná [[Bitva u Domažlic]], která byla přednesena mohutným [[Pěvecký sbor|sborem]] s nejméně 400 [[Zpěvák|pěvci]] a pěvkyněmi, které znovu mistrně vedl [[Bohdan Gselhofer]] z Plzně a sklidil za to nadšené ovace. Ale málo se ví, že ani malíř Chodska Jan Šebek nesložil ruce do klína. Po [[Druhá světová válka|poválečném]] zklidnění poměrů osobně navrhl v srpnu 1947 [[Zastupitelstvo obce|zastupitelům]] finální vypracování svého obřího panoramatu s výjevem [[Středověk|středověké]] bitvy podle již dříve připravených studií z roku 1935. Zásadním argumentem pro jeho dokončení bylo nepřehlédnutelné ozdobení a zviditelnění města a jeho bohaté historie stejně tak, jak se to výtečně podařilo Maroldovi v [[Metropole|metropoli]]. Zřejmým benefitem byl jistě také úměrný honorář a jistota dlouhodobé velmi prestižní [[Zakázka|zakázky]], která by pouze zvyšovala umělcův věhlas a jeho tvůrčí vyhledávanost. Šebkovi bylo vstřícně přislíbeno, že se o věci vytvoření velmi náročného díla bude úředně jednat na poradě Kulturní komise tehdejšího Městského [[Národní výbor (1945-1990)|národního výboru]] v Domažlicích. Tak se však již nestalo pro převratné změny po [[Únor 1948|únoru 1948]]. To je asi poslední doložitelný pokus tvůrce svoje husitské panoráma vymalovat. Zřejmě vůbec naposledy ve [[20. století]] se o zhotovení výpravného Šebkova husitského panoramatu a potažmo i dokončení velikého [[Národní památník Domažlice|národního památníku]] na vrchu [[Baldov]] bezvýsledně pokusili v osobní rovině domažličtí komunisté při opakovaných jednáních s [[Seznam prezidentů Československa|prezidentem]] [[Antonín Zápotocký|Antonínem Zápotockým]] v roce 1956 a znovu v roce 1957. Mistr Jan Šebek zemřel v roce 1966 a tím byla zmařena poslední možnost jeho zásadního autorského zásahu a předání rozhodujících podstatných intrukcí, ale tvůrce hrdé Chodské stráže nebo zdařilé a velmi živé bojové scény Srážky [[Chodové|Chodů]] u [[Pocinovice|Pocinovic]], znamenitý [[Figurální kresba|figuralista]] a nadaný, velmi [[Talent (schopnost)|talentovaný]] žák [[Max Švabinský|Švabinského]] a [[Alfons Mucha|Muchy]] po sobě zanechal obdivuhodné [[Výtvarné umění|výtvarné]] [[věno]] [[Chodsko|Chodska]] ( prof. Čadík ), které by nemělo být nikdy právě tam, kde je doma, již nikdy ukrýváno, či dokonce ztraceno!
Akademický malíř Jan Šebek se zatím své samostatné [[monografie]] stále ještě nedočkal, ale do [[Galerie umění|galerie]] [[národ]]ní [[Elita|elity]] vstoupil po obdržení cen [[Československá akademie věd|České akademie věd a umění]] za rok 1938 a 1941 a Národní rady české za rok 1940 a 1941.