Šestidenní válka: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
doplnění + ref. |
meziuložení |
||
Řádek 73:
}}</ref> a izraelské stíhací letouny provedly demonstrativní přelet nad syrským hlavním městem [[Damašek|Damaškem]]. Tento incident vyvolal napětí mezi Sýrií a Egyptem, neboť Sýrie obvinila Egypt z nedodržení smlouvy o vzájemné vojenské pomoci. Egypt nařčení odmítl a odvolal se na znění smlouvy, kde bylo výslovně řečeno, že smluvní země musí být cílem generálního útoku.<ref name="rfr1" /> V tomto případě ale útočníkem byla Sýrie.
Dne 8. května předala Sýrie Egyptu informace o hromadění izraelských jednotek na syrsko-izraelské hranici. Dne 13. května byla sovětskou rozvědkou Sýrii předána informace toto hromadění potvrzující, přičemž byla zároveň rezidenturou KGB předána i Egyptu. Izrael tuto informaci vzápětí popřel (dokonce pozval sovětského velvyslance [[Sergej Čuvachin|Sergeje Čuvachina]] na prohlídku izraelského pohraničí, nabídka však byla odmítnuta). 14. května byl na egyptský popud vyslán nad syrsko-izraelskou hranici syrský průzkumný letoun. Fotografie, které pořídil žádnou koncentraci izraelských jednotek nezaznamenaly. Následně náčelník egyptského generálního štábu generál [[Mohammed Fawzi]] osobně navštívil syrsko-izraelsko hranici a zvýšenou koncentraci izraelských jednotek také nezaznamenal, což potvrdil i americký vojenský atašé v Tel Avivu, který hranici navštívil z izraelské strany. Kolem vzniku dezinformace kolují různé dohady; někteří historici se domnívají, že ji vypustil samotný Izrael, aby eskaloval napětí, podle jiných byli autory Sověti, kteří se snažili do počínajícího konfliktu hlouběji zapojit Egypt z obav, že by pod izraelským tlakem mohlo dojít k zhroucení prosovětského [[baas]]istického režimu v Sýrii.<ref name="rfr1" /><ref>{{Citace elektronické monografie
| url = http://www.washingtonpost.com/wp-dyn/content/article/2007/05/17/AR2007051701976.html
| datum přístupu = 2008-06-28
Řádek 79:
| titul = Prelude to the Six Days
| příjmení = washingtonpost.com
}}</ref> Získáním zprávy o koncentraci izraelských jednotek (o síle 10 - 12 brigád) prezident Násir zdůvodňoval vyslání egyptských jednotek na Sinajský poloostrov. Při pozdějším vyšetřování bylo zjištěno, že KGB skutečně Egyptu zprávu předala, aniž o tom informovala sovětské politické vedení (což nebylo v rozporu s předpisy). Sama KGB ale zprávu (i zdroj) z [[Libanon]]u či Sýrie považovala za nedůvěryhodný (připouštěla i možnost izraelského podvrhu). Pro Násira ale získala
| příjmení = Rybas
| jméno =Svjatoslav Jurjevič
Řádek 88:
| isbn =978-80-905274-1-6
|počet stran =512
|strany = 332-333}} </ref> Přestože 15. května Egypt bezpečně věděl, že zpráva o koncentrování izraelských jednotek na syrsko-izraelské hranici je chybná, 16. května obdržel od sovětských zpravodajců informaci o zvýšené koncentraci izraelských jednotek na zmíněných hranicích.<ref>{{Citace webu
|strany = 332-333}} </ref>▼
| url =http://alerozin.narod.ru/1967/1967-2.htm
| datum přístupu = 2019-11-12
| jazyk = rusky
| titul =Советский ВМФ в сдерживании и прекращении «шестидневной войны» в 1967 г.
| vydavatel =alerozin.narod}}</ref>
12. května citovala agentura UPI nejmenovaného izraelského představitele, který řekl, že ''pokud budou syrští teroristé pokračovat v nájezdech a sabotážích proti izraelskému území, Izrael podnikne omezenou vojenskou operaci vedoucí ke svržení damašského vojenského režimu''. 13. a 14. května izraelští představitelé znovu varovali Sýrii, že na provokace na hranicích odpoví [[Izraelské obranné síly]] (IOS) tvrdě. Tato prohlášení jsou považována za důvod, proč se Násir [[14. květen|14. května]] rozhodl vyzvat jednotky [[Organizace spojených národů|OSN]] (UNEF) k částečnému stažení ze Sinaje. [[16. květen|16. května]] byl v Egyptě vyhlášen mimořádný stav a egyptským jednotkám byl vydán rozkaz k překročení [[Suezský průplav|Suezu]] a obsazení Sinaje, 17. května byla vyhlášena mobilizace v Jordánsku. Tehdejší generální tajemník OSN [[U Thant]] odpověděl, že částečné stažení není možné. Násir proto [[18. květen|18. května]] vyzval k úplnému stažení jednotek OSN ze Sinaje, aniž to předem konzultoval se SSSR. Pozice jednotek UNEF zároveň začali obsazovat příslušníci egyptské armády. [[20. květen|20. května]] byla v Izraeli vyhlášena částečná mobilizace. [[21. květen|21. května]] egyptská armáda obsadila [[Šarm aš Šajch]] a den na to Egypt uzavřel [[Tiranská úžina|Tiranskou úžinu]] pro izraelské lodě (a zároveň pro neizraelské dopravující do Izraele strategický materiál) a tím i vstup do [[Akabský záliv|Akabského]] zálivu. Izrael tak byl odříznut od hlavních obchodních tras. Odříznutím přístavu [[Ejlat]] byl Izrael zároveň připraven o přísun ropy. Uzavření Tiranské úžiny bylo aktem [[agrese]] z hlediska [[Mezinárodní právo|mezinárodního práva]] a [[Spojené státy americké|USA]] v poselství zaslaném do SSSR upozornily, že Izrael má právo na vojenskou odpověď.<ref name="rfr1" />
[[Soubor:PikiWiki Israel 16401 Israel Defense Forces.jpg|náhled|Izraelské ženy s dětmi v protileteckém krytu (osada [[Kfar Majmon]])]]
Obecně se soudí, že ani v tomto okamžiku si žádná ze stran nepřála otevřenou válku (Egypt Izraeli nabídl obnovení gentlemanské dohody, podle které by izraelským lodím, které by při plavbě Tiranskou úžinou stáhly izraelskou vlajku a vyvěsily vlajku neutrálního státu, umožnil proplout, to však Izrael odmítl).<ref name="rfr1" /> Nepřál si ji Násir, neboť třetina jeho armády byla umístěna v [[Jemen]]u (kde podporovala republikány v občanské válce), Izrael (politické vedení státu v čele s [[Levi Eškol|L. Eškolem]] preferovalo, na rozdíl od velení armády zdrženlivost)<ref>{{Citace elektronické monografie
Řádek 100 ⟶ 105:
}}</ref> ani SSSR, který ačkoliv chtěl zatáhnout Egypt do izraelsko-syrských problémů, obával se přímé konfrontace s USA a ztráty vojenského a politického vlivu v regionu v případě pádu spřátelených režimů v arabských zemích, zejména v Sýrii.
Uzavření Tiranské úžiny Izrael použil jako [[casus belli]] pro pozdější vojenské akce (Egypt byl tímto aktem klasifikován jako agresor). Egypt jednal v rozporu s rezolucí OSN z roku 1957, v níž bylo zakotveno právo Izraele na používání úžiny, jakož i v rozporu s ''Úmluvou o pobřežních vodách a pobřežních oblastech'', která byla přijata na konferenci o mořském právu 27. dubna 1958. Egypt se navíc řídil podmínkou, kterou dostal [[22. květen|22. května]] od SSSR; totiž že podpora Sovětského svazu arabským zemím je možná pouze za předpokladu, že Egypt nezaútočí první, neboť podpora agresora odporuje zahraniční politice Sovětského svazu. Podle jiných výkladů je ale uzavření Tiranské úžiny jako válečného aktu sporné, neboť Egypt se nikdy nestal signatářem ''Úmluvy o pobřežních vodách a pobřežních oblastech'', navíc přes přístav Ejlat šlo pouze 5% izraelského zahraničního obchodu a během let 1966 - 67 neprošla Akabským zálivem ani jedna loď pod izraelskou vlajkou.
30. května navštívila syrská delegace [[Moskva|Moskvu]] a požadovala záruky ochrany, ale nedosáhla ničeho. Ve vedení SSSR panoval názor, že Arabové jsou v případném konfliktu bez perspektivy, navíc si bylo sovětské vedení vědomo faktu, že USA své spojence, Izrael, nenechá padnout a zasáhne i vojensky. Sovětský svaz by byl nucen také zasáhnout, čím by se konflikt rozrostl do celosvětové války. Tento názor byl oficiálně předán i egyptské delegaci v čele s ministrem obrany Šamsem Badránem. V rozporu s oficiálním stanoviskem politického vedení SSSR, sovětští vojenští představitelé, včetně ministra obrany maršála Grečka ubezpečili egyptskou delegaci o případné vojenské podpoře SSSR.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Rybas
| jméno =Svjatoslav Jurjevič
Řádek 172 ⟶ 179:
=== Následné vojenské akce ===
* 12. června obsadil izraelský výsadek opuštěnou syrskou pevnost na [[Hermon|hoře Hermon]].
== Velmoci během války ==
V okamžiku zahájení bojů měly obě velmoci, tedy SSSR a USA v prostoru Středozemního moře přítomny své námořní síly. Sovětský svaz vyslal do Středomoří eskadru ze sestavy Severní a Černomořské flotily čítající 40 lodí včetně 10 ponorek a doprovodných plavidel včetně tankerů. Spojené státy vyslaly eskadru ze sestavy 6. flotily čítající 2 letadlové lodi (America a Saratoga), 2 křižníky, 4 fregaty, 10 torpédoborců a ponorky.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Rybas
| jméno =Svjatoslav Jurjevič
| rok = 2015
| titul = Diplomat války po válce
| vydavatel =Rockwood and Partner
| místo =Praha
| isbn =978-80-905274-1-6
|počet stran =512
Sovětský svaz se postavil na stranu Egypta a Sýrie jako obětí agrese a 10. června přerušil s Izraelem veškeré diplomatické styky. Následně tento krok učinily další země sovětského bloku s výjimkou Rumunska, což sovětský velvyslanec v USA Alexej Dobrynin hodnotil jako vážnou chybu, neboť se tím Sovětský svaz vyloučil z procesu blízkovýchodního urovnání.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Rybas
| jméno =Svjatoslav Jurjevič
| rok = 2015
| titul = Diplomat války po válce
| vydavatel =Rockwood and Partner
| místo =Praha
| isbn =978-80-905274-1-6
|počet stran =512
|strany = 337}} </ref>
== Po válce ==
| |||