Paul Klee: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m + kategorie |
m Robot: standardizace parametrů infoboxu; kosmetické úpravy |
||
Řádek 24:
| vliv na = [[Jean Dubuffet]], [[Joseph Beuys]], [[abstraktní expresionismus|abstraktní expresionisté]]
| ocenění =
| podpis =
| citát = Příroda si může dovolit být ve všem marnotratná, umělec musí být střídmý až do posledního detailu.
| web = http://paulklee.com/
}}
'''Paul Klee''' ([[18. prosinec|18. prosince]] [[1879]], Münchenbuchsee u [[Bern]]u – [[29. červen|29. června]] [[1940]], Muralto) byl [[Švýcarsko|švýcarský]] [[malíř]], [[Grafika|grafik]] a [[ilustrátor]]. Ovlivnil vývoj výtvarného umění ve 2. polovině 20. století.
== Život ==
Řádek 42:
| strany = 8
| isbn = 3-8228-0427-4
}} (Dále jen Partsch 1993).</ref>
V roce [[1880]] se rodina natrvalo usadila v Bernu, kde Klee chodil do základní školy a [[maturita|maturoval]] na tamní Městské literární škole. Po maturitě, v roce [[1898]], se rozhodl, že se stane malířem a odjel studovat do [[Mnichov]]a.<ref>{{Citace monografie
Řádek 64:
}}</ref> V prvních letech manželství se Klee staral o domácnost i o syna, zatímco Lily živila rodinu hodinami klavíru.
[[
| příjmení = Johannsen
| jméno = Rolf H
Řádek 94:
| strany = 751
| isbn = 978-80-7391-572-8
}}</ref> Zároveň znovu navštívil Paříž. Tato cesta byla pro jeho výtvarný vývoj důležitá. Viděl obrazy [[Pablo Picasso|Pabla Picassa]] a [[Henri Matisse]]. Osobně se poznal s [[Robert Delaunay|Robertem Delaunayem]], jehož používání barev na něj zapůsobilo.[[
Ve společnosti malířů [[Louis Moilliet|Louise Moillieta]] a [[August Macke|Augusta Macka]] navštívil v dubnu [[1914]] [[Tunisko]], které ho okouzlilo barevností: ''„Barva se mne zmocnila; už se za ní nemusím honit, vím, že mě drží navždycky. To je smysl šťastného okamžiku: Barva a já jsme jedno. Jsem malíř.“''<ref>Partsch 1993, s. 20.</ref> Přátelé postupně navštívili [[Tunis]] a [[Kairouan]], kde všichni tři společně malovali. Pro Kleea měl pobyt v Tunisu zásadní význam, pro Macka byly obrazy zde vytvořené jedny z posledních, protože několik měsíců nato padl na frontě.
[[Povolávací rozkaz]] dostal Klee v březnu [[1916]], ve stejný den, kdy se dozvěděl o úmrtí svého přítele z řad malířů, Franze Marca. Přičiněním svého otce a vlivných přátel ale nebyl poslán na frontu, nýbrž k rezervní jednotce do Schleißheimu u Mnichova, kde maloval na letadla maskování. Od ledna [[1917]] byl přeložen do letecké školy v Gersthofenu, kde byl zařazen jako pokladníkův písař. Na obou působištích mohl malovat. Krátce před [[Vánoce|Vánoci]] [[1918]] byl Klee demobilizován a vrátil se do Mnichova.
Po [[První světová válka|první světové válce]] se Klee sblížil se [[surrealismus|surrealisty]]. V roce [[1919]] se prostřednictvím [[Max Ernst|Maxe Ernsta]] seznámil s tvorbou [[Giorgio de Chirico|de Chirica]]. Roku [[1924]] ho v ''Prvním manifestu surrealismu'' uvedl [[André Breton]] jako jednoho z výtvarníků, kteří mají k surrealismu blízko.<ref>{{Citace monografie
Řádek 120:
| isbn = 3-8228-0061-9
}}</ref> Klee ovšem, podobně jako např. Picasso, který byl na výstavě rovněž zastoupený, se za surrealistu nikdy nepovažoval.
[[
Rok [[1920]] byl pro Kleea významný. V květnu proběhla v mnichovské galerii Hanse Goltze jeho první retrospektiva, na níž představil 362 svých prací. Doprovázena byla obsáhlým katalogem. Zároveň o něm vyšla první monografie z pera jeho obdivovatele Leopolda Zahna.<ref>Zahn, Leopold, ''Paul Klee: Leben, Werk, Geist'', Kiepenheuer, Potsdam 1920.</ref> A konečně v říjnu obdržel dopis od [[Walter Gropius|Waltera Gropiuse]], v němž ho tento architekt žádal, aby nastoupil jako pedagog do jím založené školy s názvem [[Bauhaus (výtvarná škola)|Bauhaus]]. Klee dorazil do [[Výmar]]u v lednu [[1921]]. Jeho syn Felix se stal nejmladším žákem školy.
Řádek 135:
| isbn = 978-80-7209-881-1
}}</ref> Zpočátku se Klee s ideovými cíli Bauhausu zcela identifikoval a přesídlil s ním do [[Dessau]], kam byla škola nucena se přestěhovat. V ediční řadě Bauhausu také publikoval některé teoretické práce, zejména ''Pedagogický skicář''. Společně s [[Alexej von Jawlensky|Jawlenským]] a kolegy z Bauhausu Kandinským a [[Lyonel Feininger|Lyonelem Feiningerem]] založil roku [[1924]] [[Modrá čtyřka|Modrou čtyřku]], s níž vystavoval v USA. Časem ale začal cítit, že mu vytíženost v Bauhausu brání ve vlastní tvůrčí činnosti. Postupně výuku omezoval, až v květnu [[1930]] podal výpověď.
[[
Jeho novým profesním působištěm se od podzimu [[1931]] stala akademie v [[Düsseldorf]]u. Klee zde neměl tak velký úvazek jako v Dessau, ale také zde působil – nikoliv vlastní vinou – jen mnohem kratší dobu. Roku [[1933]] byl [[nacismus|nacisty]] označen za zvrhlého umělce a v květnu téhož roku na hodinu z akademie propuštěn. Jeho obrazy se nesměly vystavovat. Klee tušil, že by mohl být pro své levicové názory uvězněn. Ještě v listopadu proto i s manželkou a synem odjeli do [[Švýcarsko|Švýcarska]] a opět se usadili v Bernu. Zde mu roku [[1935]] místní Kunsthalle uspořádala velkou výstavu. V roce [[1936]] Kleeovi diagnostikovali progresivní [[sklerodermie|sklerodermii]], poměrně vzácnou a životu nebezpečnou nemoc. Jedná se o
Když Klee zjistil, jakou trpí nemocí, jeho produktivita prudce poklesla. V posledních dvou letech života však, v tušení blízkého konce, pracoval s velkou intenzitou. Seznam jeho prací z roku [[1939]] čítá 1254 položek.<ref>Partsch 1993, s. 76.</ref> Na jaře [[1940]] se Kleeův zdravotní stav zhoršil a malíř musel být hospitalizován. Zemřel [[29. červen|29. června]] [[1940]] na klinice sv. Anežky v [[Muralto|Muraltu]] poblíž [[Locarno|Locarna]]. Až po smrti manželky Lily byl v roce [[1946]] pohřben na Schlosshaldenském hřbitově v Bernu, kde je dnes jeho muzeum. Ještě v roce jeho úmrtí mu galerie v Bernu, [[Curych]]u a New Yorku uspořádaly velké vzpomínkové výstavy.
== Dílo ==
[[
V roce [[1911]], kdy rovněž začal přepisovat svoje deníky z mládí, se Klee rozhodl zavést podrobnou evidenci svých prací. Všechny začal číslovat, přičemž každý rok měl svou samostatnou číselnou řadu. Soupis pořídil také zpětně, když do něj zařadil i některé kresby z dětství, které považoval za důležité. Uvnitř jednotlivých ročních číselných řad pak díla označoval ještě písmeny, označujícími tematiku obrázku nebo význam, který mu Klee přikládal. Velmi tím usnadnil práci budoucím autorům kompletního soupisu jeho prací.<ref>Partsch 1993, s. 19–20.</ref><br />
Kleeovo dílo nelze jednoznačně zařadit do žádného výtvarného slohu. Odráží se v něm vývoj malířství první poloviny 20. století ([[expresionismus]], [[kubismus]], [[surrealismus]], [[konstruktivismus]], [[abstraktní umění]]) a ve 30. letech dokonce experimentoval s [[pointilismus|pointilismem]]. Zpočátku se cítil být více kreslířem než malířem, vytvářel [[lept]]y a [[Podmalba na skle|podmalby na skle]]. Jak rozmanité jsou jeho obrazy, tak různé jsou i techniky, které používal, velmi často je kombinoval na jednom obraze. I podklady používal různé. Jednou to byl obyčejný papír, jindy lepenka, někdy juta, jindy zase plátno. Někdy lepil papír na lepenku. Na jednom obraze kombinoval např. [[tempera|temperu]] a olej, [[akvarel]] a [[kvaš]], akvarel a čínskou [[tuš]], [[dekalk]] a akvarel, jeho invence a vynalézavost byla veliká.[[
Jeho nejranější dochované práce jsou tužkou nakreslené studie krajin, na kterých je možné vycítit vliv [[impresionismus|impresionismu]]. Do roku [[1912]] vytvořil množství černobílých [[lept]]ů. Nádech fantazie a [[satira|satiry]] těchto obrázků naznačuje vliv jak soudobého [[expresionismus|expresionismu]], tak takových mistrů [[grafika|grafiky]], jakými byli [[Francisco Goya]] a [[William Blake]]. Opravdový zlom v jeho díle znamenala cesta do [[Tunis]]u v roce [[1914]]. Tamní světelné poměry ho značně ovlivnily při nakládání s barvou. Tuniská cesta znamená začátek zralé fáze Kleeovy tvorby, v níž byl podle svých vlastních slov "''posedlý barvou''". Jeho malby a akvarely v příštích 20 letech se vyznačují mistrovským zvládnutím jemných, zasněných barevných [[harmonie|harmonií]], které používal k vytváření plochých, poloabstraktních kompozic. Některé z nich dokonce připomínají [[mozaika|mozaiku]]. Klee byl také mistrovským kreslířem. Mnohé z jeho prací jsou složitými kresebnými liniemi, jejichž předmět postupně vyrůstal z malířovy fantazie nebo [[sen|snění]]. O této své technice říkával, že si čáry bere na procházku.
Řádek 152:
== Klee a Čechy ==
[[
Kleeovo dílo se do Čech dostalo prostřednictvím několika výstav a reprodukcí v časopisech. Poprvé měla česká veřejnost možnost vidět Kleeovy obrazy na třetí výstavě [[Tvrdošíjní|Tvrdošíjných]], konané v lednu [[1921]] v Praze. Klee zde vystupoval v rámci umělecké skupiny [[Drážďanská secese]], jejímž členem sice nebyl, ale s níž příležitostně vystavoval.<ref>{{Citace monografie
| titul = Dějiny českého výtvarného umění 1890/1938, sv. IV/I
Řádek 174:
| isbn = 80-200-0623-0
}} Dále jen Akademické dějiny IV/2.</ref> Jinou možnost spatřit Kleeovy práce v originálu představovala velká výstava ''Poesie 1932'', pořádaná [[Spolek výtvarných umělců Mánes|Spolkem výtvarných umělců Mánes]]. Byla sice orientovaná na domácí a zahraniční [[surrealismus]], tolerantní koncepce výstavy však umožnila vystavit i taková díla, která se surrealismem souvisela jen okrajově.<ref>Akademické dějiny IV/2, s. 241–242.</ref> Kleeovy obrazy byly reprodukovány i v [[Revue Devětsilu]], kterou začal [[Svaz moderní kultury Devětsil|Devětsil]] vydávat v roce [[1927]].
[[
Někteří čeští malíři v Kleeovi nacházeli inspiraci nebo jim byl blízký jeho výtvarný pohled na svět. Tak například některé obrazy [[Josef Čapek|Josefa Čapka]] z 20. let se Kleeově tvorbě blíží, totéž lze říci o raných obrazech [[František Hudeček|Františka Hudečka]] z počátku 30. let. Malíř [[Václav Chad]] dokonce jeden ze svých obrazů z roku [[1943]], uložený nyní ve [[Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně|zlínské galerii]], nazval ''Autoportrét, volně podle Kleea''.
Kleem byli více či méně ovlivněni i soudobí čeští umělci. Četba Kleeova ''Pedagogického skicáře'' počátkem 60. měla podle vlastních slov [[Zdeněk Sýkora|Zdeňka Sýkory]] značný vliv na jeho uvažování o dělitelnosti výtvarné struktury.<ref>{{Citace monografie
Řádek 207:
* 1929 Kronprinzenpalais (Palác korunního prince) v Berlíně – velká výstava při příležitosti 50. narozenin.
: Galerie Alfred Flechtheim Berlín – 150 obrazů.
* 1935 Kunsthalle Bern.
== Citáty ==
[[Soubor:Zentrum Paul Klee Bern 10.JPG|
:„Zdůrazňovat jen to krásné mi připadá, jako kdyby si matematika všímala jen kladných čísel.“<ref> ''Deník'', 759, březen 1906. </ref>
Řádek 225:
* Klee, Paul, ''Deníky'', Obelisk, Praha 1969.
* Klee, Paul, ''Pedagogický náčrtník'', Triáda, Praha 2013, ISBN 978-80-87256-83-1.
* Klee, Paul, ''Vzpomínky, deníky, esej'', Arbor vitae, Praha 2000, ISBN
* Regel, Günther (ed.), ''Paul Klee. Kunst-Lehre. Aufsätze, Vorträge, Rezensionen und Beiträge zur bildnerischen Formlehre'', Reclam Verlag Leipzig, Leipzig 1991, ISBN 978-33-79002-17-2.
==== Monografie, sborníky a výstavní katalogy ====
* Dennison, Lisa, ''Paul Klee at the Guggenheim Museum'', Guggenheim Museum, New York 1993, ISBN 978-08-92071-07-4.
* Geelhaar, Christian, (ed.), ''Paul Klee: Das Werk der Jahre 1919-1933, Gemälde, Handzeichnungen, Druckgraphik'', Museen der Stadt Köln, Köln 1979 (výstavní katalog).
* Glaesemer, Jürgen (ed.), ''Paul Klee: Leben und Werk'', Verlag Gerd Hatje, Stuttgart 1987, ISBN 3775702415.
* Grohmann, Will, ''Paul Klee'', DuMont-Literatur-und-Kunst-Verlag, Köln 2003, ISBN
* Huggler, Max, ''Paul Klee: Die Malerei als Blick in den Kosmos'', Huber Verlag, Frauenfeld 1969.
* Kruszynski, Anette (ed.), ''Paul Klee – im Zeichen der Teilung: Die Geschichte zerschnittener Kunst Paul Klees 1883–1940'', Verlag Gerd Hatje, Stuttgart 1995, ISBN 978-37-75705-48-6 (výstavní katalog).
* Schulz-Hoffmann, Carla (ed.), ''Paul Klee: Wachstum der Nachtpflanzen, Vogelarten'', Staatsgalerie Moderner Kunst München, München 1992 (výstavní katalog).
* ''Paul Klee: Catalogue Raisonné''. Úplný soupis Kleeova díla vydávala od roku 1998 Nadace Paula Klee v Bernu. Závěrečný 9. díl vyšel v roce 2014.
| |||