Wikipedista:Khamul1/Pískoviště/8: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
opr, ref značka: přepnuto z Vizuálního editoru |
m opr |
||
Řádek 261:
{{P-citát|right|Když poznal, že mu štěstí přeje,<br />rozpoutal mnohé zlobné děje<br /> proti všem, kteří v dané chvíli<br />též vládčí práva uplatnili<br />v Rakousku, ve Štýrsku, a tak<br />z nejinakého popudu<br /> ctnou vévodkyni Gertrudu<br />dal sehnat ze zděděných statků|[[Štýrská rýmovaná kronika]]|<ref>{{Citace monografie | příjmení = | jméno = | odkaz na autora = | titul = Moravo, Čechy, radujte se! | vydavatel = Nakladatelství Aula | místo = Praha | rok = 1998 | isbn = 80-901626-9-X | kapitola = | strany = 58}}</ref>|200}}
V říjnu roku 1268 pobýval Přemysl opět ve slezské [[Trzebnica|Třebnici]] a pozval sem předáky štýrského panstva. Vzápětí je zajal, obvinil ze zrady a požadoval vydání nebo zboření některých hradů. Štýrští šlechtici, mezi něž patřili například [[Bernhard z Pfannberka|Bernhard]] a Jindřich z Pfannberka, [[Fridrich z Ptuje]], Oldřich z Lichtenštejna, [[Heran z Wildonu]] či [[Wulfing ze Stubenberka]], obvinění odmítli a následně byli uvězněni na hradech [[Křivoklát]]ě, [[Zvíkov (hrad)|Zvíkově]], [[Veveří (hrad)|Veveří]] a [[Vranov (hrad)|Vranově]]. Současně byla ze Štýrska brněnským proboštem Konrádem vyhoštěna Gertruda, která se následně uchýlila do kláštera v Míšeňsku. Zajaté šlechtice Přemysl propustil až 17. března 1269 poté, co dali souhlas k tomu, aby byli některé jejich hrady obsazeny nebo zbořeny. Plněním tohoto rozkazu Přemysl pověřil štýrského hejtmana Bruna Olomouckého.<ref>České dějiny I./IV., s. 167−168 a 197</ref><ref>Velké dějiny III., s. 120−121</ref> Ten se však ještě toho roku vzdal hodnosti štýrského hejtmana a spolu s ním ze Štýrska odešel i jeho osobní zástupce [[Herbord z Fulštejna]]. Důvod odstoupení těchto dvou velkých opor Přemyslovy vlády ve Štýrsku je neznámý, snad byla příčinou nechuť štýrské šlechty s Brunem nadále spolupracovat. Do země byl vzápětí vyslán rakouský sudí Ota z Haslova a později i Oldřich z Lichtenštejna. Oba Rakušané místní situaci opět uklidnili.<ref>Velké dějiny III., s. 123−124</ref><ref>Přemysl
=== Získání Korutan a Kraňska ===
| |||