Wikipedista:Khamul1/Pískoviště/8: Porovnání verzí

Původně byl zřejmě připravován na církevní dráhu. Po smrti po smrti staršího bratra [[Vladislav Český|Vladislava]] v roce 1249 však od otce v roce 1247 získal [[Moravské markrabství]]. RokuTéhož 1247roku se stal vůdčí osobností revolty proti svému otcovi Václavovi I. a předáky zemského panstva byl zvolen za mladšího českého krále. Roku 1249 Václav I. vzbouřence porazil a Přemyslovi ponechal jenpouze titul moravského markraběte. V roce 1251 se Přemysl zmocnil uprázdněného rakouského stolce a stal se [[Rakouské vévodství|rakouským vévodou]]. Pozici si v Rakousku upevnil sňatkem s [[Markéta Babenberská|Markétou Babenberskou]]. Usiloval rovněž o [[štýrské vévodství]], ale narazil na odpor uherského krále [[Béla IV.|Bély IV.]] Spor o Rakousy a Štýrsko vyvrcholil první česko-uherskou válkou v roce 1253, jejímž důsledkem byl takzvaný budínský mír z roku 1254 − Přemysl získal Rakousy a Béla Štýrsko. Roku 1253 rovněž zemřel Václav I. a Přemysl se stal českým králem. Mezi lety 1254 a 1255 se zúčastnil křížové výpravy do Pruska, při které založil město [[Kaliningrad|Královec]] (dnešní Kaliningrad). V roce 1257 byl Přemysl po neúspěšném vpádu do Bavorska donucen kapitulovat před [[Jindřich XIII. Bavorský|Jindřichem Bavorským]]. Poté co roku 1260 drtivě porazil Bélu Uherského v [[Bitva u Kressenbrunnu|bitvě u Kresenbrunnu]] definitivně získal Štýrsko a titul štýrského vévody.

Roku 1273 byl římskoněmeckým králem zvolen [[Rudolf I. Habsburský]], který Přemyslovy upřel právo na Rakousy, Štýrsko, Chebsko, Kraňsko, Korutany i Furlánsko, abych se jich mohl sám zmocnit. Roku 1276 zaútočila Rudolfova vojska na Přemyslovy alpské země. Od českého krále se v těchto zemích vzápětí odvrátila většina panstva a Přemysl se svýchjich alpských zemítak musel vzdát. Následně musel v Čechách čelitčelil odboji [[Vítkovci|Vítkovců]] a [[Boreš z Rýzmburka|Boreše z Rýzmburka]]. Poté co tento odboj v roce 1278 zdolal, zahájil tažení proti Rudolfovy se záměrem znovu ovládnout alpské země. Byl však 28. srpna 1278 poražen v [[Bitva na Moravském poli|bitvě na Moravském poli]], ve které sám padl. Nyní je pohřbený v [[Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha|katedrále svatého Víta]] na [[Pražský hrad|Pražském hradě]]. Za jeho vlády vyvrcholilo zakládání královských měst a hradů. Založil například [[České Budějovice]], [[Děčín]], [[Most (město)|Most]], [[Kolín]] nebo [[Písek (město)|Písek]], mezi jím založenými hrady je nejvýznamnější [[Bezděz (hrad)|Bezděz]] či [[Špilberk]]. Nechal vybudovat ale také řadu klášterů, z nichž je nejznámější klášter [[Klášter Zlatá Koruna|Zlatá Koruna]]. Je považován za jednoho z největších českých králů.

Přemysl Otakar II. se narodil jako druhorozený syn českého krále [[Václav I.|Václava I.]] a jeho manželky [[Kunhuta Štaufská|Kunhuty Štaufské]] zřejmě roku 1233, přesné datum však není známo.<ref name=POII88−89>{{Citace monografie | příjmení = Žemlička | jméno = Josef | odkaz na autora = Josef Žemlička | titul = Přemysl Otakar II., : král na rozhraní věků | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2011 | strany =s. 88−89 | počet stran = 721 | isbn = 978-80-7422-118-7 | poznámka = [dále jen Přemysl Otakar II.]}}</ref><ref name=ČDIII784−785>{{Citace monografie | příjmení = Novotný | jméno = Václav | odkaz na autora = Václav Novotný (historik) | titul = České dějiny I./III. Čechy královské za Přemysla I. a Václava I | url = http://kramerius5.nkp.cz/view/uuid:a2e77260-1008-11e8-8485-5ef3fc9ae867?page=uuid:9ebd9bb0-2efd-11e8-b257-005056825209 | vydavatel = Jan Laichter | místo = Praha | rok = 1928 | strany = 784−785 | počet stran = 1085 | isbn = | poznámka = [dále jen České dějiny I./III.]}}</ref> V monografii ''Přemyslovci. Budování českého státu'' autoři stanovili Přemyslovo narození na 1. srpna 1233.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Sommer | jméno = Petr | odkaz na autora = Petr Sommer | příjmení2 = Třeštík | jméno2 = Dušan | odkaz na autora2 = Dušan Třeštík | příjmení3 = Žemlička | jméno3 = Josef | odkaz na autora3 = Josef Žemlička | spoluautoři = a kol. | titul = Přemyslovci. Budování českého státu | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2009 | strany = 567 | počet stran = 779 | isbn = 978-80-7106-352-0}}</ref> [[Václav Novotný (historik)|Václav Novotný]] se domníval, že Přemyslovo narození spadá buď do konce roku 1232, či do roku 1233.<ref name=ČDIII784−785 /> [[Josef Pekař]] jako datum Přemyslova narození uvedl rok 1230.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Pekař | jméno = Josef | odkaz na autora = Josef Pekař | titul = O povstání kralevice Přemysla proti králi Václavovi I | url = http://kramerius4.nkp.cz/search/i.jsp?pid=uuid:c5affb20-db53-11e3-b110-005056827e51 | vydavatel = Katolický Literární Klub | místo = Praha | rok = 1941 | vydání = | strany = 7−8 | počet stran = 25 | poznámka = [dále jen O povstání kralevice Přemysla]}}</ref> Podle pověsti, jak ji uvádí [[Jan František Beckovský|Beckovský]] v ''Poselkyni starých příběhův českých'', se Přemysl narodil v [[Městec Králové|Městci Králové]]:

Dne 22. září 1253 náhle zemřel Václav I.<ref>České dějiny II./III., s. 851−852</ref><ref name=VdzKč53>Velké dějiny III., s. 53</ref> Přemysla tato zpráva zastihla v Rakousích a do Čech se dostavil až za měsíc.<ref name=VdzKč53 /><ref>Století posledních Přemyslovců, s. 79</ref> Jeho nástup na český trůn proběhl hladce bez problémů.<ref name=POII91>Přemysl Otakar II., s. 91</ref><ref>{{Citace monografie | příjmení = Novotný | jméno = Václav | odkaz na autora = | titul = České dějiny I./IV., Rozmach české moci za Přemysla IIs. Otakara (1253-1271) | url = http://kramerius5.nkp.cz/view/uuid:4d2eba00-100c-11e8-8485-5ef3fc9ae867?page=uuid:1ea04380-37e8-11e8-a7aa-005056825209 | vydavatel = Jan Laichter | místo = Praha | rok = 1937 | počet stran = 499 | strany = 12 | poznámka = [dále jen České dějiny I./IV.]}}</ref> Až do korunovace roku 1261 se Přemysl nenazýval králem, nýbrž pánem nebo dědicem českého království.<ref name=POII91 /><ref>České dějinyname=ČdIV20 I./IV., s. 20</ref> Dne 8. listopadu 1253 Přemysl obnovil do rukou legáta Velasca svůj slib věrnosti církvi a králi Vilémovi.<ref name=POII95>Přemysl Otakar II., 95</ref><ref>Velké dějiny III., s. 54</ref>{{#tag:ref|Dne 16. března 1254 získal od papeže Inocence IV. výsadu, že jej nikdo bez papežova svolení nemůže uvrhnout do klatby nebo exkomunikovat.<ref name=POII95 /><ref>České dějiny I./IV., s. 17</ref> Tuto výsadu zanedlouho obnovil [[Alexandr IV.]]<ref name=POII95 /><ref>Velké dějiny III., s. 73</ref> Inocenc do Čech souběžně vyslal legáta Bernarda, zvoleného neapolského biskupa, který měl odstranit překážky bránící Přemyslovi v korunovaci (tradiční koronátor českých králů mohučský arcibiskup byl tou dobou v klatbě). Z korunovace roku 1254 ale nakonec stejně sešlo.<ref name=POII95 /><ref>České dějiny I./IV., s. 17−19</ref>|group="pozn."}} V Přemyslově okolí se na počátku jeho vlády nacházeli především bývalí stoupenci Václava I., kteří si podrželi úřady, jež do této doby zastávali.<ref name="POII91" /><ref name="ČdIV14">České dějiny I./IV., s. 14</ref> V lednu 1254 byl uvězněn a záhy propuštěn Boreš z Rýzmburka.<ref>Přemysl Otakar II., 91−92</ref><ref>Velké dějiny III., s. 55−58</ref> Podle [[Vratislav Vaníček|Vratislava Vaníčka]] takto Přemysl vyslal varovný signál šlechtě.<ref>Velké dějiny III., s. 58</ref>