Otakar Čížek: Porovnání verzí

Přidáno 1 140 bajtů ,  před 2 měsíci
Důvod, uveřejnění zdroje - citace, pak struktura článku.
(nesmyslná záplava šablon)
(Důvod, uveřejnění zdroje - citace, pak struktura článku.)
{{Významnost|20191109002019}}
[[Soubor:Pomník Kobyliská střelnice.jpg|náhled|Jmenný seznam popravených na Kobyliské střelnici v Praze]]
'''Otakar Čížek''' ( [[23. srpna]] [[1883]] [[Broumov]] – [[13. června]] [[1942]] [[Kobylisy|Praha - Kobylisy]]) byl vysoce postavený státní úředník, předválečný čestný radní v Liberci, hájil zájmy českého národa, prosazoval český jazyk, před tehdy používaným jazykem německým, nejen na úřadech.
Otakar Čížek pocházel z Broumovska, z rodu berních úředníků. Narodil se 23. srpna 1883. Po studiích na gymnáziu nastoupil do státní služby finančního odboru. Třetím jeho služebním působištěm byl berní úřad v Libereci, jehož se stal ředitelem. Otakar Čížek se účastnil nejen veřejného a společenského českého života v Liberci, ale ujal se odpovědného úkolu hájit v tehdejší liberecké radnici práva a požadavky českého člověka. Před vypuknutím druhé světové války, byla čeština v radničních jednáních slyšet jen velmi sporadicky. Byla to práce odpovědná a vyčerpávající, vedl usilovný boj o prosazování všeho českého. Po okupaci Liberce byl ředitelem berního úřadu v Praze - Holešovicích. Nacisté jej vedli v patrnost. Dne 10. června 1942 byl ve svém pražském bytě zatčen a tři dny, nato dne 13. června 1942, popraven na pražské Kobyliské střelnici, v rámci stanného práva odvety za atentát na Reinharda Heydricha. V seznamu libereckých ulic je po Otakaru Čížkovi pojmenována nenápadná ulice - Čížkova, Liberec I. Měl dvě děti, syna plk. Otakara a dceru Marii, která až do své smrti žila v Liberci.
 
Pocházel z rodu berních úředníků. Po studiích na gymnáziu nastoupil do státní služby finančního odboru. Působil v úřadech po celé České republice. Třetím jeho služebním působištěm byl berní úřad v Libereci, jehož se stal ředitelem. Otakar Čížek se účastnil nejen veřejného a společenského českého života v Liberci, ale ujal se odpovědného úkolu hájit v tehdejší liberecké radnici práva a požadavky českého člověka.
 
Otakar Čížek pocházel z Broumovska, z rodu berních úředníků. Narodil se 23. srpna 1883. Po studiích na gymnáziu nastoupil do státní služby finančního odboru. Třetím jeho služebním působištěm byl berní úřad v Libereci, jehož se stal ředitelem. Otakar Čížek se účastnil nejen veřejného a společenského českého života v Liberci, ale ujal se odpovědného úkolu hájit v tehdejší liberecké radnici práva a požadavky českého člověka. Před vypuknutím druhé světové války, byla čeština v radničních jednáních slyšet jen velmi sporadicky. Byla to práce odpovědná a vyčerpávající, vedl usilovný boj o prosazování všeho českého. Po okupaci Liberce byl ředitelem berního úřadu v Praze - Holešovicích. Nacisté jej vedli v patrnost. Dne 10. června 1942 byl ve svém pražském bytě zatčen a tři dny, nato dne 13. června 1942, popraven na pražské [[Kobyliská střelnice|Kobyliské střelnici]], v rámci stanného práva odvety za [[Atentát na Heydricha|atentát na Reinharda Heydricha]]. VJeho seznamujméno libereckýchse ulicnachází jena po[[Seznam Otakarupopravených Čížkovina pojmenovánaKobyliské nenápadnástřelnici|seznamu ulicepopravených -na Čížkova,památníku Liberecna střelnici I. Měl dvě děti, synav plkKobylisích.]] OtakaraPamátník aje dceruvěnovaný Marii, která až do své smrti žila vobětem Liberciheydrichiády.
 
V [[Liberec|Liberci]] je po Otakaru Čížkovi pojmenována nenápadná ulice - Čížkova, Liberec I. Měl dvě děti, syna plk. Otakara a dceru Marii, která až do své smrti žila v Liberci.
 
 
<ref>{{Citace monografie
| příjmení =
| jméno = Sborník krajského sdružení rodáků a přátel liberecka
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Liberečtí občané v názvech ulic města Liberce
| vydání = 1
| vydavatel = Česká beseda v Liberci, sdružení přátel Liberecka
| místo = Liberec
| rok vydání = 1993
| počet stran = 14
| strany = 14
| isbn = 908.437.1-17
}}</ref>Zprávy české besedy, sborník'': Liberečtí občané v názvech ulic města Liberce''. 1. vyd. č.74, Liberec: Sdružení rodáků a přátel Liberecka, 1993. 14 s.
 
<br />