Vincenzo Bellini: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Život + dílo do nadpisu kapitoly.
→‎Život a dílo: Giuditta Pasta.
Řádek 4:
== Život a dílo ==
=== Mládí ===
Vincenzo Bellini se narodil 3. listopadu 1801 ve městě Catania na [[Sicílie|Sicílii]]. Vyrůstal v hudební rodině a byl tzv. zázračné dítě. Traduje se, že v 18 měsících věku zpíval jednu z árií [[Valentino Fioravanti|Valentina Fioravantiho]]. Prvotní hudební vzdělání mu poskytl jeho dědeček. Hudební [[Teorie|teorii]] se začal učit ve dvou letech, hře na [[klavír]] ve třech, takže již v pěti letech hrál i náročné klavírní skladby. Jeho první [[Hudební skladba|kompozice]] pochází z doby, kdy mu bylo šest let.{{Fakt/dne|20171115135819|}}
 
V roce 1819 opustil Bellini své rodné město a začal studovat na konservatoři v [[Neapol]]i s finanční podporou města Catanie. Do roku 1822 byl žákem [[Niccolò Antonio Zingarelli|Niccola Antonia Zingarelliho]] a studoval díla mistrů [[Neapolská operní škola|neapolské operní školy]], ale také skladby [[Joseph Haydn|Josepha Haydna]] a [[Wolfgang Amadeus Mozart|Wofganga Amadea Mozarta]]. Zde prožil i velký milostný román s Maddalenou Fumaroli, kdy oba milenci bojovali s nepřízní Maddalenina otce, magistrátního úředníka, který pouhého [[Cembalo|cembalistu]] nepovažoval za vhodného ženicha.
Řádek 14:
 
Následující roky strávil Bellini v Miláně. Neměl nouzi o další objednávky. Seznámil se zde s hudebním vydavatelem [[Giovanni Ricordi|Giovannim Ricordim]], který ho uvedl do salónů vysoké šlechty. Okamžitě byl vyzván, aby zkomponoval operu pro otevření divadla
[[Teatro Carlo Felice]] v [[Janov (Itálie)|Janově]]. Bellini však nenapsal novou operu, ale pro tuto příležitost přepracoval svou starší práci ''Bianca e Gernando'' a uvedl ji pod lehce pozměněným názvem ''[[Bianca e Fernando]]'' ([[1828]]). V lóži tohoto divadla potkal Giudittumladou Turinuprovdanou Janovanku jménem Giuditta Turina, se kterou pak udržoval dlouhodobý vztah za vstřícné tolerancetrvající jejíhopět manželalet.
 
=== Vrcholné období ===
Další opera ''[[La straniera]]'' ([[1828]]) byla u obecenstva ještě úspěšnější než ''Il Pirato'', ale vyvolala polemiku v tisku pro svůj nezvyklý styl i [[Harmonie|harmonii]]. Neustálé modulace do vzdálených tónin vyvolávaly nelibost u konzervativněji zaměřených kritiků a ani sociální podtext [[Libreto|libret]] nebyl jednoznačně přijímán. Opera ''[[Zaira]]'', kterou komponoval pro otevření divadla [[Teatro Ducale]] (Vévodského divadla) v [[Parma|Parmě]], nebyla příliš úspěšná. Zato publikum v [[Benátky|Benátkách]] bylo nadšeno dílem ''[[I Capuleti e i Montecchi]]'' (Kapuleti a Montekové), napsaným podle [[drama]]tu [[William Shakespeare|Williama Shakespeara]] ''[[Romeo a Julie|Romea a Julie]]''.
 
Roky [[1831]] až [[1835]] byly pro Belliniho plné mimořádných úspěchů. V této době zkomponoval svá vrcholná díla. Nejprve to byla opera ''[[La sonnambula]]'' (''[[Náměsíčná]]''). Po ní přišlo jedno ze stěžejních děl světového [[repertoár]]u, ''[[Norma (opera)|Norma]]'', tragický příběh [[Druidové|druidské]] [[Kněžka|kněžky]] s velkolepou [[Árie|árií]] „[[Casta Diva (árie)|Casta Diva]]“. OběPostavu tytoNormy operyvytvořila při milánské premiéře slavná [[Soprán|sopranistka]] [[Giuditta Pasta]], pro jejíž hlas Bellini tento part napsal, avšak první představení skončilo [[Fiasko|fiaskem]]. Pěvkyně byla indisponovaná a Belliniho nepřátelé v hledišti spustili pokřik. Přesto jak ''Náměsíčná'' tak ''Norma'' velmi brzy zahájily vítěznou pouť po všech významných evropských scénách. Opera ''[[Beatrice di Tenda]]'' však v roce [[1833]] v Benátkách propadla a skladatel, navíc zklamaný rozchodem se svou milenkou Giudittou (i když vztah ukončil sám), odešel do [[Londýn]]a. Po úspěchu oper ''La sonnambula'' a ''Norma'' v divadle [[Drury Lane]] sklízel další vavříny v [[Paříž]]i. Byl jmenován [[Rytíř čestné legie|Rytířem čestné legie]]. Pro divadlo [[Théâtre-Italien]] zkomponoval operu ''[[I Puritani]]'' (Puritáni), která se pak stala jednou z jeho nejoblíbenějších. Bellini nemohl tušit, že to bude jeho poslední opera.
 
=== Úmrtí a jeho příčina ===