Vincenzo Bellini: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Úpravy; Bellini s "ll" atd.
Norma a Casta diva. Další úpravy.
Řádek 3:
 
== Život ==
Vincenzo Bellini se narodil ve městě Catania na [[Sicílie|Sicílii]]. Vyrůstal v hudební rodině a byl tzv. zázračné dítě. Traduje se, že v 18 měsících věku zpíval jednu z árií [[Valentino Fioravanti|Valentina Fioravantiho]]. Prvotní hudební vzdělání mu poskytl jeho dědeček. Hudební [[Teorie|teorii]] se začal učit ve dvou letech, hře na [[klavír]] ve třech, takže již v pěti letech hrál i  náročné klavírní skladby. Jeho první [[Hudební skladba|kompozice]] pochází z doby, kdy mu bylo šest let.{{Fakt/dne|20171115135819|}}
 
V roce 1819 opustil Bellini své rodné město a začal studovat na konservatoři v [[Neapol]]i s finanční podporou města Catanie. Do roku 1822 byl žákem [[Niccolò Antonio Zingarelli|Niccola Antonia Zingarelliho]] a studoval díla mistrů [[Neapolská operní škola|neapolské operní školy]], ale také skladby [[Joseph Haydn|Josepha Haydna]] a [[Wolfgang Amadeus Mozart|Wofganga Amadea Mozarta]]. Zde prožil i velký milostný román s Maddalenou Fumaroli, kdy oba milenci bojovali s nepřízní Maddalenina otce, magistrátního úředníka, který pouhého [[Cembalo|cembalistu]] nepovažoval za vhodného ženicha.
 
Jeho první opera, ''[[Adelson e Salvini]]'', byla provedena na školním představení v  divadle konzervatoře. Další opera, ''Bianca e  Gernando'', byla hrána s velkým úspěchem již v neapolském divadle [[Teatro San Carlo]]. Titulní roli tu zpíval tenor [[Giovanni Battista Rubini]], kterému Bellini svěřoval role i v dalších letech. Úspěch této opery byl tak velký, že i král, panovník [[Království obojí Sicílie]], porušil dvorní [[Etiketa|etiketu]] a tleskal ve stoje. Bellini získal vzápětí objednávku na novou operu pro [[Teatro alla Scala]] v [[Milán]]ě. Výsledkem byla opera ''[[Il Pirato]]'' (Pirát), která se stala trvalou součástí světového repertoáru. Při práci na této opeře si Bellini získal i přátelství básníka a operního libretisty [[Felice Romani]]ho.
 
[[Soubor:Catania BW 2012-10-06 11-55-16.jpg|náhled|vlevo|Hrobka Vincenza Belliniho v [[Catania|Catanii]]. Foto G. Dall´Orto.]]
 
Následující roky strávil Bellini v Miláně. Neměl nouzi o další objednávky. Seznámil se zde s hudebním vydavatelem [[Giovanni Ricordi|Giovannim Ricordim]], který ho uvedl do salónů vysoké šlechty. Okamžitě byl vyzván, aby zkomponoval operu pro otevření divadla
[[Teatro Carlo Felice]] v [[Janov (Itálie)|Janově]]. Bellini však nenapsal novou operu, ale pro tuto příležitost přepracoval svou starší práci ''Bianca e  Gernando'' a uvedl ji pod lehce pozměněným názvem ''[[Bianca e  Fernando]]'' ([[1828]]). V lóži tohoto divadla potkal Giudittu Turinu, se kterou pak udržoval dlouhodobý vztah za vstřícné tolerance jejího manžela.
 
Další opera ''[[La straniera]]'' ([[1828]]) byla u obecenstva ještě úspěšnější než ''Il Pirato'', ale vyvolala polemiku v tisku pro svůj nezvyklý styl i [[harmonieHarmonie|harmonii]]. Neustálé modulace do vzdálených tónin vyvolávaly nelibost u konzervativněji zaměřených kritiků a ani sociální podtext [[Libreto|libret]] nebyl jednoznačně přijímán. Opera ''[[Zaira]]'', kterou komponoval pro otevření divadla [[TetroTeatro Ducale]] v(Vévodského divadla) v [[Parma|Parmě]], nebyla příliš úspěšná,. zatoZato publikum v  [[Benátky|Benátkách]] bylo nadšeno dílem ''[[I Capuleti e i Montecchi]]'' (Kapuleti a Montekové), napsaným podle [[drama]]tu [[William Shakespeare|Williama Shakespeara]] ''[[Romeo a Julie|Romea a Julie]]''.
 
Roky [[1831]] až [[1835]] byly pro Belliniho plné mimořádných úspěchů. V této době zkomponoval svá vrcholná díla,. operuNejprve to byla opera ''[[La sonnambula]]'' (''[[Náměsíčná]]''). aPo především jednupřišlo jedno ze stěžejních operděl světového [[repertoár]]u, ''[[Norma (opera)|NormuNorma]]'', kterétragický příběh [[Druidové|druidské]] [[Kněžka|kněžky]] s velkolepou [[Árie|árií]] [[Casta diva]]. Obě tyto opery zahájily vítěznou pouť všemipo všech významných evropskýmievropských scénamiscénách. Opera ''[[Beatrice di Tenda]]'' v roce [[1833]] v Benátkách propadla a skladatel, navíc zklamaný rozchodem s Giudittou Turino, odešel do [[Londýn]]a. Po úspěchu oper ''La sonnambula'' a ''Norma'' v divadle [[Drury Lane]] sklízel další vavříny v [[Paříž]]i. Byl jmenován [[Rytíř čestné legie|Rytířem čestné legie]]. Pro divadlo [[Théâtre -Italien]] zkomponoval operu ''[[I  Puritani]]'' (Puritáni), která se pak stala jednou z jeho nejoblíbenějších. NemohlBellini nemohl tušit, že to bude jeho poslední opera.
 
Vincenzo Bellini zemřel velmi předčasně [[23.  září]] [[1835]] v  [[Puteaux]] u [[Paříž]]e ve věku 33  let. Příčinou smrti byl, podle lékařské zprávy, akutní zánět [[Tlusté střevo|tlustého střeva]] zkomplikovaný [[absces]]em na játrech. V  pařížské [[Invalidovna (Paříž)|Invalidovně]] se s ním rozloučil 250členný sbor. Byl pohřben nejprve v  Paříži na hřbitově [[Père Lachaise]], později byly jeho ostatky převezeny na Sicílii a uloženy v  katedrále vjeho Cataniirodného města [[Catania]]. Jeho [[Partitura|partitury]] a  [[Memorabilium|memorabilia]] jsou uchovány v tamějším Museu''Museo Belliniano''.
 
== Dílo ==