Pernštejnové: Porovnání verzí

{{Infobox - dynastie

| jméno = Pernštejnové<!-- používali především počeštěný predikát a mluvili česky -->

| motto = Kdo vytrvá, vítězí

}}

 

== Dějiny ==

=== První zmínky (13. století) ===

Přestože byli Pernštejnové v době [[renesance]] takřka nejbohatší [[rod (genealogie)|rod]] v českých zemích, o jejich počátcích mnoho informací chybí. Původně se nazývali '''[[páni z Medlova]]'''. Prapředkem pernštejnského rodu byl syn Gotharda z Medlova [[Štěpán I. z Medlova|Štěpán]] (†1235), [[purkrabí]] hradu [[Děvičky]] na jižní Moravě a správce [[hrad Veveří|hradu Veveří]], poprvé se píšící i po hradě [[Pernštejn (hrad)|Pernštejně]]. Za počátek písemné [[historie]] rodu je považován rok [[1208]], ze kterého pochází listina, jejím předmětem byla výměna pozemků mezi Štěpánem a olomouckým [[biskup]]em [[Robert (biskup olomoucký)|Robertem Angličanem]]. Štěpán nechal za svého působení vystavět [[Klášter v Doubravníku|rodinný klášter]] při [[kostel]]e Povýšení sv. Kříže v [[Doubravník]]u jako místo rodových pohřbů, či jako útočiště pro neprovdané Pernštejnky. Jeho prapotomek [[Štěpán z Pernštejna a Medlova]] je prvním doloženým vlastníkem hradu [[Pernštejn (hrad)|Pernštejna]]. Štěpánův bratranec [[Filip z Pernštejna]], další spoluzakladatel rozrodu, je v letech 1292–93 a [[1308]] uváděn ve funkci nejvyššího zemského komorníka a také purkrabího městského hradu v [[Hodonín]]ě.

== Významné osobnosti rodu (raný novověk) ==

=== Vilém II. z Pernštejna ===

Snad nejvýraznějším z Pernštejnů je označován druhorozený syn Jana z Pernštejna – [[Vilém II. z Pernštejna|Vilém]] (1438–1521). Již od mládí se účastnil mnoha turnajů, což svědčí o jeho dobré fyzické kondici a zdatnosti. Jako čtrnáctiletý byl společníkem [[Ladislav Pohrobek|Ladislava Pohrobka]] (†1457). Nebýt Ladislavovy náhlé smrti, rýsovala se mu po králově boku slibná politická kariéra. Vilém se dostal do okruhu [[Jiří z Poděbrad|Jiříka z Poděbrad]] a to i se svým starším bratrem Zikmundem, za své služby byli odměněni např. majetky kláštera [[Tišnov]] či [[Oslavany]]. Proti králově straně ovšem stála [[Zelenohorská jednota]] v čele se [[Zdeněk Konopišťský ze Šternberka|Zdeňkem ze Šternberka]]. Po smrti Jiřího z Poděbrad ([[1471]]) se Vilém dostal do zapeklité situace. Bratr Zikmund byl unesen a vězněn přívrženci (proti)krále [[Matyáš Korvín|Matyáše Korvína]], jenž za jeho svobodu požadoval vojenské služby Pernštejnů. Vilém dlouho neváhal, dal se na Matyášovu stranu a z kališníka se stal katolík. I v tomto činu se odráží Vilémova tolerantnost, resp. vlažnost ve věcech víry.

 

 

==== Vratislavovy děti ====

 

Nejvýraznější z nich byla [[Polyxena z Pernštejna|Polyxena]] (†[[1642]]), po otci nadaná schopná politička a hospodářka, mimořádná žena nejen ve své době, ale i v celých českých dějinách. Nejprve se provdala za [[Vilém z Rožmberka|Viléma z Rožmberka]], manželství však zůstalo bezdětné (i to byl jeden z důvodů vymření Rožmberků). Po Vilémově smrti ([[1592]]) zůstala nějakou dobou vdovou; žila na zámku v [[Roudnice nad Labem|Roudnici nad Labem]], kterou se jí povedlo získat od nemocného manžela. Když získala do poručenství sirotky po bratru Janovi, využila jejich statků k zlepšení své finanční situace. Roku [[1603]] se provdala za [[Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic|Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic]], nejvyššího kancléře království a Koruny, oddaného katolíka. (Spolu měli jednoho syna, [[Václav Eusebius Popel z Lobkovic|Václava Eusebia]].) Polyxena se Zdeňkem se stali hlavami místní španělské/habsburské strany, početně sice malé (katolíci tvořili asi desetinu obyvatel Koruny), ale velmi semknuté a mocné. Oba měli rozhodující podíl na intrikách vedoucích nakonec k výbuchu [[Třicetiletá válka|třicetileté války]], porážce [[Česká konfederace|České konfederace]] a následné [[Rekatolizace|rekatolizaci]] českých zemí. Polyxena, která i v manželství s Lobkovicem své statky nadále spravovala sama, využila pobělohorských konfiskací a záměrně vyvolaného finančního krachu ([[kaláda|kalády]]) k velkému rozmnožení svých majetků. V průběhu dalších let aktivně prosazovala na svých panstvích nucené pokatoličtění, potlačila povstání poddaných a povolala proti nim [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuity]]. Významnými památkami na Polyxenu jsou mj. [[Klášter kapucínů v Roudnici nad Labem|kapucínský klášter v Roudnici]] a světoznámá soška [[Pražské Jezulátko|Pražského Jezulátka]].

[[Jan V. z Pernštejna|Jan]] se oženil ([[1587]]) s příbuznou, Annou Marií Manrique mladší z Pernštejna. Jan se však potýkal s problémy, díky dluhům byl nucen prodat svá panství. Nakonec mu zůstal jen [[Prostějov]], [[Plumlov (hrad)|Plumlov]] a [[Litomyšl]]. Dal se na vojenskou kariéru, což se mu stalo osudným, i když dosáhl až na post císařského [[generál]]a – zemřel roku [[1597]] při obléhání pevnosti [[Ráb]]u v Uhrách, kde mu dělová koule z tureckého děla utrhla hlavu a levou ruku i s ramenem.

 

== Rodové pověsti ==

=== O původu rodu a erbu ===

Kdysi žil v jednom moravském hvozdu uhlíř Věňava (Vaněk). Jednou se vracel večer hladový z lesa, ale když dorazil ke svému obydlí, spatřil vylomené dveře a uvnitř jen drobky chleba na stole a na zemi. To se opakovalo i druhý den, a tak se Věňava rozhodl, že ráno do lesa nepůjde, ale skryje se za chalupou a na zloděje si počíhá. Netrvalo dlouho a po chvíli zaslechl dupání a funění – k chalupě přišel z lesa zubr! Než se uhlíř nadál, zubr rohy vylomil dveře. Mezitím, co si zubr pochutnával v chýši na uhlířově chlebu, ten se přiblížil potichu k chalupě a zastoupil zubrovi cestu. V chalupě bylo málo místa a zubr se tak nemohl bránit. Toho Věnava využil, lapil ho za hlavu, vytrhl ze dveří houžev a rychle mu ji protáhl nozdrami. Poté ho napadlo, že mohutné zvíře dovede ke králi na jeho hrad. Když před králem vytáhl z opasku sekeru a jednou ranou uťal zubrovi hlavu, byl panovník udatným činem tak ohromen, že mu nabídl splnit přání. Věňava si za svůj silácký kousek vyžádal svobodu a kus země. A tak se z poddaného uhlíře stal svobodný pán a král mu udělil i právo užívat v erbu zubří hlavu s houžví v nozdrách.

 

* {{Citace monografie| příjmení = Halada| jméno = Jan| odkaz na autora = Jan Halada | titul = Lexikon české šlechty| vydavatel = AKROPOLIS| místo = Praha| rok = 1992| kapitola = z Pernštejna| strany = 112-114| isbn = 80-901020-3-4}}

* {{Citace monografie | příjmení1 = Marek | jméno1 = Pavel | odkaz_na_autora1 = Pavel Marek | titul = Pernštejnské ženy. Marie Manrique de Lara a její dcery ve službách habsburské dynastie | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2018 | počet_stran = 500 | isbn = 978-80-7422-641-0}}

 

=== Související články ===