Běleč (Švihovská vrchovina): Porovnání verzí

Před [[Druhá světová válka|druhou světovou válkou]] budoval [[Československo|československý stát]] rozsáhlý systém opevnění před pravděpodobnou agresí ze západu. Na Plzeňsku byla budována tzv. [[Plzeňská čára]], která vytvářela půloblouk ve vzdálenosti 30–50 km okolo města [[Plzeň|Plzně]] táhnoucí se od [[Manětín|Manětína]] až na [[Švihov|Švihovsko]].<ref>https://www.hauner.cz/GC1VKQX/</ref> V roce 1936 byl připraven projekt soustavy [[Lehké opevnění vzor 36|lehkých objektů vzor 36]] pro obranu [[Plzeň|Plzně]] proti postupu od [[Domažlice|Domažlic]] či [[Klatovy|Klatov]]. Projekt označený VIII. b Staňkov-jih se táhl od vesnice [[Poděvousy]] okolo [[Újezdec (Mochtín)|Újezdce]] a [[Křenice (okres Klatovy)|Křenice]], procházel přes [[Ježovy]] a končil za [[Červené Poříčí|Červeným Poříčím]]. Za okupace byly tyto bunkry vyhozeny do vzduchu. Rok 1937 přinesl inovovaný [[Lehké opevnění vzor 37|vzor 37]], známý jako řopík. Tato výstavba se také dostala na Běleč. Nový úsek tvořený 21 bunkry byl označený [[E-25 Merklín]]. Jeho levé křídlo se táhlo v dvojité linii od Ježov po úpatí Bělče, konkrétně šlo o pevnosti s čísly 14–16 a 19–21. Na jižním svahu Bělče probíhala v téže době výstavba dalšího úseku [[Lehké opevnění vzor 37|řopíků]] pod označením [[E-26 Klatovy]]. V roce 1938 opevňování Bělče pokračovalo a to především spojením dosud vybudovaných linií. Pás [[Lehké opevnění vzor 37|řopíků]] označovaný [[Úsek 175 – Ježovy]] se táhl od vrcholu Bělče po západních a severních svazích směrem k Ježovům, aby se napojil na úsek E-25, který měl ve směru na [[Újezdec (Mochtín)|Újezdec]] dále posílit. <ref>https://www.hauner.cz/GC1VKQX/ (upraveno, kráceno) </ref>