Otevřít hlavní menu

Změny

Odebráno 44 bajtů ,  před 1 měsícem
m
nadpisy
V roce [[1271]] napadl zbytky dynastie Sung mongolský vůdce [[Kublaj]]chán a po vítězství založil v roce [[1279]] dynastii [[Dynastie Jüan|Jüan]]. [[Mongolové]] vydrželi na čínském trůně téměř sto let, až v roce [[1368]] dynastii svrhl rolník [[Ču Jüan-čang]] a založil novou čínskou dynastii [[Dynastie Ming|Ming]], která vládla Číně až do roku [[1644]]. Tehdy [[Mandžuové]] ze severu napadli oslabenou říši a vlády se ujímá mandžuská dynastie [[Dynastie Čching|Čching]]. Její moc nad Čínou přetrvala až do počátku [[20. století]], kdy byl sesazen poslední císař monarchie, nezletilý [[Pchu-i]], a byla založena [[republika]].
 
=== Prehistorie ===
==== Paleolit, neolit ====
Předchůdci moderních lidí, [[Homo erectus]], tzv. [[Pekingský člověk]], žili na území Číny pravděpodobně již v době před 1 milionem až 254 tisíci let. Nejstarší důkazy o plně moderních lidech ([[Homo sapiens sapiens]]) na území [[Čína|Číny]] pocházejí z jeskyní [[Fu-jüan]], kde byly nalezeny lidské zuby staré nejméně 80 000 let.
 
Na území Číny jsou nejstarší doklady zemědělství staré 7000 let př. n. l. Hospodaření tehdejších zemědělců [[Kultura Pchej-li-kang|kultury Pchej-li-kang]] (7000–5000 př. n. l.) v povodí řeky [[Luo-che (přítok Žluté řeky)|Luo]] v provincii [[Che-nan]] bylo založeno na pěstování [[Proso|prosa]] a [[Bér italský|béru italského]] a chovu [[Prase domácí|prasat]], pchejlikangští rolníci již znali i keramiku. V pozdním neolitu se v údolí Žluté řeky rozšířila [[kultura Jang-šao]] (5000–3000 př. n. l.), později nahrazená sídlišti [[Kultura Lung-šan|kultury Lung-šan]] (3000–2000 př. n. l.). Nejstarší důkazy o kultivaci rýže, nalezené u řeky [[Jang-c’-ťiang]], byly datovány do doby před 8000 lety. S rozvojem zemědělství vyrostla populace, schopnost ukládat a přerozdělovat vypěstované plodiny a možnost podporovat řemeslníky, specialisty a administrátory.
 
==== Sia ====
{{Podrobně|Sia}}
Nejstarším státem objevujícím se ve starověkých čínských kronikách [[Dynastie Čou|čouského]] a následujících období, příkladně v [[Bambusové anály|Bambusových análech]], [[Šu-ťing|Knize historie]] a [[Zápisky historika|Zápiscích historika]] byl stát dynastie [[Sia]]. Byla podle nich ustaven mýtickým [[Jü Velký|Velkým Jü]], který nastoupil vládu po [[Šun (vládce)|Šunovi]], posledním z [[Tři vznešení a pět vladařů|pěti vladařů]], a následován [[Šang|státem Šang]]. Podle tradiční chronologie vládli panovníci dynastie Sia v letech 2205–1766 př. n. l.; podle [[Chronologický projekt Sia-Šang-Čou|chronologického projektu Sia-Šang-Čou]] v období 2070–1600 př. n. l.
Z archeologických nálezů není existence dynastie Sia prokázána. Čínští archeologové ji spojují s [[Kultura Er-li-tchou|kulturou Er-li-tchou]] doby bronzové, rozšířenou zprvu v provinciích [[Che-nan]] a [[Šan-si]], později i v [[Chu-pej]]i a [[Šen-si]] a doloženou v letech 1900–1500 př. n. l.
 
=== Historické čínské státy a období ===
==== Šang/Jin (17. – 11. století př. n. l.) ====
{{Podrobně|Šang}}
Stát [[Šang]] (jmenovaný též Jin) vznikl koncem 17. století př. n. l. na středním toku řeky [[Chuang-che]]. Je prvním státním útvarem bronzové doby na čínském území, jehož existence je doložena nejen čínskou písemnou historickou tradicí, ale i archeologickými nálezy. Šangové byli výrazně vojensky silnější než okolní národy – měli profesionální vojsko disponující bronzovými zbraněmi, luky, kopími a válečnými vozy. V důsledku úspěšných válek se sousedními etniky se jejich vliv k 11. století př. n. l. rozšířil na území moderních provincií Che-nan a Šan-si a do částí Šen-si a Che-peje. Šangové používali lunární kalendář a písmo – ranou formu [[Čínské znaky |čínského znakového písma]]. Praktikovali lidské oběti, nejčastěji k nim využívali zajatce.
V 11. století př. n. l. byl stát Šang dobyt koalicí národů v čele s [[Wu-wang]]em, vládcem státu [[Dynastie Čou|Čou]].
 
==== Čou, Jara a podzimy, Válčící státy (11. – 3. století př. n. l.) ====
{{Podrobně|Dynastie Čou|Období Jar a podzimů|Období Válčících států}}
Čouové byli původně potulnými pastevci, kteří se usadili v úrodném údolí [[Wej-che (přítok Žluté řeky)|řeky Wej]] v západní Číně. Svrhli posledního vládce dynastie Šang. Svůj nárok na trůn si obhájili tzv. [[Mandát nebes|mandátem nebes]], tvrdili, že předchozí dynastie vládla špatně, a tak bohové seslali jejich dynastii. Území Čou netvořilo jedno království, ale několik držav, jejichž vládci se zavazovali věrností panovníkovi, panovník měl také povinnost vybírat si manželku z jiného než svého klanu. V této době je prolomen monopol krále na obcování s bohy, přenáší se na bohaté elity, tudíž se tato doba stává dobou zakládání svatyní, které jsou zasvěceny bohům nebo předkům. Společnost se dělila na bohatou šlechtu, obyčejné lidi a nevolníky, kromě toho existovala i třída kupců. Významnými památkami z této doby jsou bronzové nádoby ze svatyní, které sloužily jako jímky obětin, na nich zachované [[nápisy na bronzu|nápisy na bronzech]] jsou významným zdrojem poznání tehdejší společnosti. Od 5. století př. n. l. v Číně začalo zpracovávat železo, které se používalo na výrobu zbraní, předmětů pro domácnost a zemědělských nástrojů, např. pluh. V období Východních Čouů se zformovaly základní filozofické školy starověké Číny – [[konfucianismus]], [[taoismus]], [[legismus]] a [[mohismus]].
V období Východní Čou moc čouského krále postupně zeslábla a rozhodující politickou roli začali hrát vládci nejsilnějších údělných států, kteří si v [[období Jar a podzimů]] (či Letopisů, 8. – 5. století př. n. l.) rozdělili zemi, v následujícím [[období Válčících států]] několik nejsilnějších států svedlo souboj o vládu nad Čínou, z něhož vyšel vítězně [[Dynastie Čchin|stát Čchin]], který ovládal region kolem původní čouské metropole.
 
==== Čchin (221—206 př. n. l.) ====
{{Podrobně|Dynastie Čchin}}
Po sjednocení starověkých čínských království roku 221 př. n. l. císař [[Čchin Š’-chuang-ti]] nechal obyvatelstvu zabavit všechny zbraně, přesídlil desetitisíce šlechtických rodin z různých království do nového hlavního města – [[Sien-jang]]u a rozdělil říši na 36 [[Komandérie|komandérií]] v čele s jmenovanými guvernéry.
Čchin Š’-chuang-ti založil své reformy na ideologii legismu s přísnou disciplínou a potíráním všech nesouhlasných názorů. Po jeho smrti se říše zhroutila v povstáních a občanské válce.
 
==== Chan (202 př. n. l. – 220 n. l.) ====
{{Podrobně|Říše Chan}}
Ze zmatků následujících po pádu říše Čchin se zrodila [[říše Chan]], když [[Liou Pang]], jeden z vůdců protičchinských povstalců, opětovně sjednotil Čínu a roku [[202 př. n. l.]] se prohlásil císařem. S krátkým přerušením v letech 9–23, kdy chanský ministr [[Wang Mang]] vyhlásil svou [[Dynastie Sin|dynastii Sin]], říše Chan přetrvala čtyři století, dokud se počátkem 3. století v občanské válce nerozpadla na panství soupeřících generálů. Posledního chanského císaře roku 220 sesadil [[Cchao Pchi]], který již pouze v severní Číně založil vlastní [[Cchao Wej|říši Wej]]. Na jihu země se totiž osamostatnil [[Sun Čchüan]] jako král a později císař [[Východní Wu|říše Wu]] a v S’-čchuanu vládl [[Liou Pej]] z chanského císařského rodu.
Chanská éra je pokládána za zlatý věk čínské historie. Do současnosti si největší národ Číny, vlastní Číňané, říká [[Chanové]].
 
==== Tři říše (220–280) ====
{{Podrobně|Období tří říší}}
Tradičně je [[období tří říší]] vymezeno rokem 220, kdy oficiálně vznikl stát [[Cchao Wej|Wej]], a rokem 280, kdy [[Ťin (265–420)|říše Ťin]] dobyla [[Východní Wu|Wu]]. Hlavní část období v letech 220–263 byla charakteristická relativně stabilním rozdělením Číny na tři soupeřící státy Wej, [[Šu Chan|Šu]] a Wu. V pozdějších letech se prosazovala tendence ke znovusjednocení Číny, roku 263 stát Wej dobyl Šu, roku 265 rod [[S’-ma]] v říši Wej svrhl dynastii [[Dynastie Cchao|Cchao]] a vyhlásil říši Ťin a roku 280 Ťinové dobyli Wu.
Ačkoli relativně krátké, bylo a je toto historické období výrazně romantizované nejen v kultuře Číny, ale i Japonska, Koreje a Vietnamu. Je oslavované a propagované v operách, lidových příbězích, románech a odnedávna i filmech, televizi a videohrách. Nejznámější z literárních děl věnujících se období Tří říší nich je román ''[[Příběhy Tří říší]]'' z mingské doby. Autoritativním historickým záznamem éry jsou ''[[Zápisky o Třech říších]]'' [[Čchen Šou]]a, žijícího ve 3. století, s komentáři [[Pchej Sung-č’]]a z 5. století.
 
==== Ťin (265–420) ====
{{Podrobně|Ťin (265–420)}}
[[Ťin (265–420)|Říše Ťin]] byl [[Čína|čínský]] stát existující v letech [[265]]–[[420]]. Založil ho [[S’-ma Jen]], vysoce postavený hodnostář říše [[Cchao Wej|Wej]], který ovládl wejský dvůr, svrhl wejského císaře a sám nastoupil na trůn jako [[Seznam ťinských císařů|císař říše Ťin]]. O patnáct let později – roku 280 – dobyl říši [[Východní Wu]] v jižní polovině Číny, čímž skončilo [[Období tří říší|období Tří říší]] a Čína byla po desetiletích rozdělení nakrátko sjednocena.
Po odchodu na jih ztratil císařský rod hodně ze své moci na úkor vlivných dvorských rodin. Nakonec jedna z nich, rodina Liou, ovládla císařský dvůr a roku 420 [[Liou Jü]] nastoupil na trůn jako první císař nového státu Sung (pro odlišení od [[říše Sung]] z let 960–1279 označované jako [[Liou Sung]]).
 
==== Šestnáct států (304–439) ====
{{Podrobně|Šestnáct států}}
 
Mezi Šestnáct států jsou tradičně počítány [[Severní Chan (304–318)|Severní Chan]]/[[Rané Čao]], [[Pozdní Čao]], [[Čcheng-Chan]], [[Raná Jen]], [[Pozdní Jen]], [[Jižní Jen]], [[Severní Jen]], [[Raná Liang]], [[Pozdní Liang (Šestnáct států)|Pozdní Liang]], [[Jižní Liang]], [[Severní Liang]], [[Západní Liang]], [[Raná Čchin]], [[Pozdní Čchin]], [[Západní Čchin]] a [[Sia (Šestnáct států)|Sia]].
 
==== Jižní a severní dynastie (420–589) ====
{{Podrobně|Jižní a severní dynastie}}
V období Jižních a severních dynastií v letech 420–589 byla Čína politicky rozdělena na jižní a severní část. Po pádu [[Ťin (265–420)|Ťinů]] v roce 420 vládu nad jižní Čínou postupně držely čínské státy [[Liou Sung|Sung]] (420–479), [[Jižní Čchi]] (479–502), [[Liang (Jižní dynastie)|Liang]] (502–557) a [[Čchen (Jižní dynastie)|Čchen]] (557–589). Na severu zprvu panovala říše Severní Wej, poté se sever rozdělil na severovýchodní říše [[Východní Wej]] (534–550) a [[Severní Čchi]] (550–577) a severozápadní říše [[Západní Wej]] (535–557) a [[Severní Čou]] (557–581). Severní Čouové roku 577 opět sjednotili severní Čínu, ale už roku 581 je nahradila nová [[říše Suej]], která do roku 589 dobyla i jižní Čínu.
 
==== Suej (581–618) ====
{{Podrobně|Říše Suej}}
Předchůdci [[říše Suej]] byly státy [[Severní Čou]] (557–581) na severu Číny a [[Čchen (Jižní dynastie)|Čchen]] (557–589) na jihu země. Suejští panovníci po staletích rozdělení sjednotili Čínu pod jednou vládou, provedli řadu sociálních a hospodářských reforem a upravili strukturu státní administrativy. Po necelých čtyřech desetiletích trvání se však, v důsledku nákladných státních staveb a neúspěšné války s korejským [[Kogurjo|Kogurjem]], země propadla do povstání a anarchie, v níž se říše Suej rozpadla a zanikla. Čínu po několikaleté občanské válce opět sjednotili panovníci nové [[říše Tchang]] (618–907).
 
==== Tchang (618–907) ====
{{Podrobně|Říše Tchang}}
[[Říše Tchang]] se zrodila ze vzpoury generála [[Li Jüan]]a proti říši Suej, během několika let sjednotila Čínu rozbitou občanskou válkou a, s krátkým přerušením v letech [[690]]–[[705]], kdy [[Wu Ce-tchien|císařovna Wu]] vyhlásila dynastii Čou, přetrvala téměř tři století, dokud se v poslední třetině 9. století nerozpadla na panství soupeřících generálů. Posledního tchangského císaře roku 907 sesadil generál [[Ču Wen (císař)|Ču Wen]], který již pouze v severní Číně založil vlastní říši [[Pozdní Liang]].
Čínská kultura v 7.–9. století vzkvétala a dále zrála. Tchangská éra je považována za vrcholné období [[Čínská poezie|čínské poezie]]. Tchangské éře náleží dva z nejznámějších básníků Číny, [[Li Po]] a [[Tu Fu]], stejně jako mnoho slavných malířů, například [[Chan Kan]], [[Čang Süan]] a [[Čou Fang]]. Učenci sestavovali množství encyklopedií, geografických prací i historických děl. V říši Tchang vznikla i řada technologických inovací, včetně [[knihtisk]]u. Velký vliv na čínskou kulturu měl [[buddhismus]], přičemž se do popředí dostaly domácí čínské směry. Později však byl omezován státem a jeho vliv klesl. Umění a kultura vzkvétaly i dobách oslabení centrální moci v 9. století. Oslabená ústřední vláda se tehdy do značné míry stáhla z řízení ekonomiky, obchod však zůstal nenarušen a i nadále prospíval.
 
==== Pět dynastií a deset říší (907–960) ====
{{Podrobně|Pět dynastií a deset říší}}
[[Pět dynastií a deset říší]] je tradiční označení pro éru politické nestability v Číně v letech 907–960, počínající zánikem [[říše Tchang]] a končící ustavením [[říše Sung]]. Po roce 907 se v severní Číně vystřídalo pět dynastií, zatímco jih byl rozdělen mezi několik států.
Pěti dynastiemi severu byly [[Pozdní Liang]] (907–923), [[Pozdní Tchang]] (923–936), [[Pozdní Ťin (Pět dynastií)|Pozdní Ťin]] (936–947), [[Pozdní Chan (Pět dynastií)|Pozdní Chan]] (947–951) a [[Pozdní Čou]] (951–960). K deseti říším jsou počítány [[Wu (Deset říší)|Wu]] (907–937), [[Wu-jüe]] (907–978), [[Čchu (Deset říší)|Čchu]] (907–951), [[Rané Šu]] (907–925), [[Min (Deset říší)|Min]] (909–945), [[Jižní Chan]] (917–971), [[Ťing-nan]] (924–963), [[Pozdní Šu]] (934–965), [[Jižní Tchang]] (937–975) v jižní Číně a [[Severní Chan]] (951–979) na severu.
 
==== Sung (960–1279) ====
{{Podrobně|Říše Sung}}
[[Říše Sung]] byl čínský stát existující v letech 960–1279. Předcházelo mu období pěti dynastií a deseti říší, následována byla na severu Číny džürčenskou říší Ťin, na jihu mongolskou říší Jüan. Byla prvním státem světa, který tiskl papírové peníze a prvním čínským státem, který vybudoval stálé námořnictvo. Její armáda používala střelné zbraně a námořníci se orientovali podle kompasu.
V bojích s Džürčeny a později Mongoly sungští Číňané revolučním způsobem rozvinuli nové vojenské technologie, zdokonalili především zbraně využívající [[střelný prach]]. Roku 1234 byla říše Ťin dobyta Mongoly, kteří tak získali kontrolu nad severní Čínou, což přineslo zhoršení vztahů s Jižními Sungy. [[Möngke]], čtvrtý veliký chán Mongolské říše, zemřel roku 1259 při dobývání Che-čou (dnes v Čchung-čchingu). Novým chánem byl prohlášen jeho mladší bratr [[Kublaj]], který se roku 1271 prohlásil i císařem [[říše Jüan]]. O osm let později Kublaj definitivně porazil sungská vojska, dobyl celou říši Sung a opětovně sjednotil Čínu.
 
==== Jüan (1271–1368) ====
{{Podrobně|Říše Jüan}}
[[Říše Jüan]] byla mongolská říše zahrnující Mongolsko a Čínu, existující v letech 1271–1368. Založil ji [[Čingischán]]ův vnuk chán [[Kublaj]], který do roku 1279 dokončil dobytí Číny. Oslabení jüanské moci v Číně a nespokojenost obyvatelstva vyústila roku 1351 v [[povstání rudých turbanů]], které skončilo vznikem čínské [[říše Ming]], jejíž armády roku 1368 vytlačily jüanská vojska z většiny Číny včetně hlavního města – [[Peking]]u. Říše a dynastie Jüan, následně omezená na Mongolsko, je pak nazývána [[Severní Jüan]].
 
==== Ming (1368–1644/1662) ====
{{Podrobně|Říše Ming}}
[[Soubor:Along the River During the Qingming Festival (Suzhou Imitation) 13.jpg|náhled|Čínské město z období dynastie Ming]]
Slabost říše využil nedlouho předtím zkonsolidovaný stát [[Mandžuové|Mandžuů]] – [[říše Čching]] – k útoku na Čínu. Mingské hlavní město Peking roku 1644 padlo s celou severní Čínou do rukou Mandžuů, postupně se zmenšující jižní část země zůstala do roku 1661 pod kontrolou Číňanů pod označením [[Jižní Ming]]. Jeden z mingských vojevůdců [[Čeng Čcheng-kung]] pochopil bezperspektivnost boje s Mandžuy na pevnině a v letech 1661–1662 vyhnal [[Nizozemí|Nizozemce]] z [[Tchaj-wan (ostrov)|Tchaj-wanu]]. Na ostrově vládli jeho potomci až do roku 1683, kdy i Tchaj-wan dobyli Mandžuové.
 
==== Čching (1636–1912) ====
{{Podrobně|Říše Čching}}
[[Soubor:Qing Empire circa 1820 EN.svg|thumb|Expanze Číny do roku 1800 za vlády dynastie Čching]]
Čchingská vláda reagovala novým kolem reforem, nicméně po smrti Cch’-si se v odporu proti konzervativné vládě spojili reformátoři i místní elity a roku 1911 začaly nepokoje, které přerostly v [[Sinchajská revoluce|sinchajskou revoluci]], jejímž výsledkem byla roku 1912 rezignace posledního čchingského císaře [[Pchu I]]ho a vyhlášení [[Čínská republika|Čínské republiky]].
 
=== Moderní Čína ===
==== Čínská republika (od 1912) ====
{{Podrobně|Čínská republika|Dějiny Čínské republiky}}
[[1. leden|1. ledna]] [[1912]] byla v [[Nanking]]u slavnostně vyhlášena [[Čínská republika]]. Jejím prvním [[prezident]]em se stal [[Sunjatsen]] z tehdy jednotného hnutí [[Kuomintang]], ale brzy byl bývalým generálem dynastie Čching [[Jüan Š'-kchaj]]em donucen k odstoupení. Generál se sám stal prezidentem a později se dokonce pokusil obnovit císařství, čímž vyvolal velký odpor mezi veřejností, která stále měla v živé paměti mandžuskou nadvládu. Jeho pokus skončil neúspěšně a nedlouho poté zemřel přirozenou smrtí. Po jeho smrti byla Čína politicky rozdělena. [[Peking]]ská vláda byla sice mezinárodně uznaná, ale prakticky bezmocná, což vedlo k tomu, že vojenští vůdci získávali ve svých oblastech prakticky neomezenou moc.
[[Druhá světová válka]] donutila [[Komunistická strana Číny|komunisty]] a nacionalisty ke spolupráci. Čína byla sice vítěznou mocností druhé světové války, ale také byla finančně vyčerpaná. Další komunisticko-nacionalistické rozepře měly za následek obnovení válkou přerušené [[Čínská občanská válka|občanské války]]. Z té vyšli vítězně komunisté a kontrolujíce většinu území Číny [[1. říjen|1. října]] [[1949]] vyhlásili v [[Peking]]u [[Čínská lidová republika|Čínskou lidovou republiku]], přičemž vláda původní Čínské republiky se stáhla na ostrov [[Tchaj-wan (ostrov)|Tchaj-wan]].
 
==== Čínská lidová republika (od 1949) ====
{{Podrobně|Čínská lidová republika|Dějiny Čínské lidové republiky}}