Bedřich Smetana: Porovnání verzí

Pocházel z poměrně zámožné, do určité míry [[Němci|poněmčené]] [[Sládek|sládkovské]] rodiny, ale. odOd raného mládí se věnoval hudbě, zejména hře na klavír a&nbsp;kompozici. Po studiu u [[Josef Proksch|Josefa Proksche]] působil od roku 1847 v Praze jako koncertní [[klavírista]] a hudební [[Učitel|pedagog]]. V&nbsp;letech 1856–1861 pobýval jako [[dirigent]] a učitel hudby ve švédském [[Göteborg]]u. Po návratu do Prahy se mnohostranně zapojil do českého společenského a kulturního života, a to i jako hudební [[Kritika|kritik]], jako první kapelník [[Prozatímní divadlo|Prozatímního divadla]] v letech 1866–1874, avšak zejména jako [[Opera|operní]] skladatel. V&nbsp;padesáti letech věku zcela ohluchl, ale i po ztrátě sluchu dokázal složit řadu vrcholných děl. <!-- Jeho choroba se postupně zhoršovala, až přešla v šílenství; zemřel v&nbsp;pražském ústavu pro choromyslné v Kateřinské ulici v Praze. -->

VPo svém rozhodném příklonu k [[Češi|češství]] usiloval Smetana celým svým dílem v&nbsp;duchu pozdního [[České národní obrození|českého národního obrození]] usiloval celým svým dílem o &nbsp;vytvoření svébytného českého hudebního stylu na základě domácích i soudobých světových podnětů. Hlavním hudebním vzorem mu byl hudební skladatel a&nbsp;klavírista [[Ferenc Liszt|Franz Liszt]]. Svými osmi dokončenými [[opera]]mi různých žánrů položil základ českého [[repertoár]]u; největší popularity, a&nbsp;to i v&nbsp;[[Německo|Německu]] a&nbsp;jinde ve světě, dosáhla komická opera z&nbsp;venkovského prostředí ''[[Prodaná nevěsta]]'', která je považována za prototyp české národní opery. Z&nbsp;dalších skladeb jsou nejznámější cyklus [[symfonická báseň|symfonických básní]] ''[[Má vlast]]'' a [[Smyčcový kvartet e moll „Z mého života“|smyčcový kvartet č. &nbsp;1 e &nbsp;moll „Z&nbsp;mého života“]], jež jsou zásadními příspěvky do vývoje těchto žánrů. Vedle toho napsal Smetana také četné klavírní skladby a&nbsp;[[Vokální hudba|vokální díla]] pro [[Pěvecký sbor|pěvecké sbory]].

Ačkoli jeho působení i&nbsp;tvorba vyvolávaly bouřlivé polemiky, stal se Bedřich Smetana ještě za svého života předním reprezentantem české hudby a národní kultury vůbec. Je tradičně označován za zakladatele moderní české národní hudby a výrazně ovlivnil následující generace českých skladatelů. Jeho dílo i osobnost jsou v českém prostředí předmětem soustavné pozornosti odborníků i interpretů, těší se značné oblibě u &nbsp;posluchačů a pronikly i do všeobecného povědomí. Ve světovém měřítku se však zájem o Smetanu zcela nerovná proslulosti [[Antonín Dvořák|Antonína Dvořáka]] nebo [[Leoš Janáček|Leoše Janáčka]].

Bedřich (pokřtěn jako ''Fridrich'', resp. v česky vedené matrice psáno jako Frydrych) Smetana se narodil dne 2.&nbsp;března [[1824]] [[Rodný byt Bedřicha Smetany|v&nbsp;přízemí pivovaru]] v&nbsp;Litomyšli[[Litomyšl]]i do poměrně zámožné rodiny.<ref>{{Citace monografie

Jeho otec František (Franz) Smetana (26.&nbsp;října 1777 [[Sadová (okres Hradec Králové)|Sadová]]&nbsp;– 12.&nbsp;června 1857 [[Nové Město nad Metují]]) se vyučil sládkem. Po praxi si pronajal postupně pivovary ve slezské [[Nysa|Nise]], [[Chvalkovice (okres Náchod)|Chvalkovicích]], Novém Městě nad Metují a &nbsp;od konce roku 1823 pak měl v&nbsp;nájmu panský ([[Valdštejnové|valdštejnský]]) pivovar ve východočeské [[Litomyšl]]iLitomyšli.<ref>Holzknecht, s. 5–7, 71.</ref><ref name="Teige">{{Citace monografie

}}</ref> otec nebyl přímo z&nbsp;muzikantské rodiny, avšak nadšeně amatérsky pěstoval [[Komorní hudba|komorní hudbu]].<ref name="H11">Holzknecht, s. 11.</ref> Svého syna od útlého věku zasvěcoval do hry na [[housle]] a v&nbsp;pěti letech nechal Bedřichovi dávat hodiny hry na [[klavír]] od místního učitele a hudebního organizátora Jana Chmelíka.<ref name="H11"/> Již tehdy hrál chlapec při domácím provedení [[Joseph Haydn|Haydnova]] smyčcového kvartetu part prvních houslí a 4.&nbsp;října 1830 vystoupil poprvé veřejně na hudební akademii litomyšlských filosofů s&nbsp;předehrou k&nbsp;opeře [[Daniel Auber|AuberověDaniela Aubera]] opeře ''[[Němá z &nbsp;Portici]]''.<ref>Holzknecht, s. 11–12.</ref> Ještě v&nbsp;Litomyšli začal Bedřich Smetana komponovat i jednoduché kousky, první dochovaná skladba&nbsp;– nedokončený [[kvapík]] D &nbsp;dur&nbsp;– však vznikla až v&nbsp;[[Jindřichův Hradec|Jindřichově Hradci]].<ref>Holzknecht, s. 12, 19.</ref>

Tam se rodina přestěhovala roku 1831, když otec získal výhodnější čtyřletý nájem pivovaru hraběte [[Černínové z Chudenic|Černína z&nbsp;Chudenic]].<ref>Holzknecht, s. 13–14.</ref> Jindřichův Hradec neměl tak bohatý kulturní život jako Litomyšl, Smetana však zde vedle pravidelné školní docházky (hlavní školy a prvního ročníku gymnázia) získával své první pravidelné vyučování hře na housle, violu a klavír od místního regenschoriho[[regenschori]]ho Františka Ikavce (1800–1860). Ten jej vyučoval i zpěvu a; hoch zpíval [[soprán]]ová sóla v&nbsp;[[Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Jindřichův Hradec)|proboštském kostele]].<ref>Holzknecht, s. 18–20.</ref> V&nbsp;Jindřichově Hradci se Smetanova rodina úzce stýkala s&nbsp;rodinou Kolářovou, z&nbsp;níž pocházela jeho pozdější první manželka.<ref>Holzknecht, s. 15–17.</ref>

V deseti letech Bedřich utrpěl zranění, které zanechalo trvalé následky. Při klukovské hře s &nbsp;vrstevníky jim explodovala láhev se střelným prachem a Bedřicha zasáhly střepiny do pravé tváře. Malý Bedřich se snažil si zranění ošetřit omytím v &nbsp;rybníce, zřejmě i proto, aby se vyhnul potrestání za klukovinu. Následoval však bolestivý zánět postihující horní a dolní čelist a spánkovou kost. Důsledkem byla deformita tváře a přetrvávající bolestivost. Ve vyšším věku maskoval Smetana důsledky zranění plnovousem, který nosil z &nbsp;tohoto důvodu poněkud nesymetrický. Oproti některým spekulacím se však toto zranění na Smetanově postižení hluchotou nepodílelo.{{doplňte zdroj}}

}}</ref>&nbsp;– samé nedostatečné a školu opustil.<ref>Holzknecht, s. 20.</ref> Ve školním roce 1835/36 nastoupil do gymnázia v&nbsp;[[Jihlava|Jihlavě]], ale i zde se mu nedařilo a navíc propadal depresím; nakonec uprosil otce, aby jej odtud ještě před koncem školního roku odvedl.<ref>Holzknecht, s. 21–23.</ref> Následujícího roku nastoupil na doporučení svého o&nbsp;23 let staršího bratrance, [[Řád premonstrátských řeholních kanovníků|premonstráta]] dr.&nbsp;[[Josef František Smetana|Josefa Františka Smetany]] (1801–1861), na řádové gymnázium v&nbsp;(tehdejším) [[Havlíčkův Brod|Německém Brodě]], kde se mu líbilo více a kde se seznámil mj. s&nbsp;[[Karel Havlíček Borovský|Karlem Havlíčkem Borovským]].<ref>Holzknecht, s. 23–27.</ref> HudebníDalší hudební vzdělávání omezoval na hru na klavír u&nbsp;profesora P.&nbsp;Šindeláře a&nbsp;na prázdninové lekce u&nbsp;čechtického učitele Jana Syrového.<ref name="Teige"/><ref>Holzknecht, s. 25–26, 34–35.</ref>

Od podzimního semestru 1839 přecházela řada Smetanových přátel z&nbsp;Německého Brodu na [[Akademické gymnázium Štěpánská|akademické gymnázium]] v&nbsp;Praze a hoch přemluvil otce, aby mu rovněž zařídil přestup.<ref name="Teige"/><ref>Holzknecht, s. 35–36.</ref> V&nbsp;Praze, plné kulturních podnětů&nbsp;– z nichž velký význam měla pro Smetanu zejména série koncertů [[Ferenc Liszt|Franze Liszta]] v&nbsp;březnu 1840&nbsp;– se však začal brzy zabývat více hudbou než studiem.<ref>Holzknecht, s. 38–39.</ref> Oznámil tehdejšímu řediteli [[Josef Jungmann|Josefu Jungmannovi]], že z&nbsp;gymnázia vystupuje a hodlá se věnovat hudbě.<ref>Holzknecht, s. 39.</ref> Smetanův otec, který s&nbsp;tím přirozeně nesouhlasil, jej odvezl z&nbsp;Prahy a od následujícího školního roku hojej zapsal na premonstrátské gymnázium v&nbsp;Plzni, na němž působil jako profesor [[jeho bratranec Josef František Smetana]].<ref name="Teige"/><ref>Holzknecht, s. 39–42.</ref> Pod ochranou a dohledem svého o&nbsp;23&nbsp;letmnohem staršího bratrance tam Bedřich studia přece jen dokončil a&nbsp;složil [[Maturita|maturitu]] (6.&nbsp;srpna 1843), byť s&nbsp;nevalným prospěchem.<ref>Holzknecht, s. 60.</ref>

}}</ref> Od května 1842 se však datuje dlouhodobý vztah ke Kateřině Kolářové, dceři otcova přítele a &nbsp;talentované pianistce.<ref>Holzknecht, s. 49–52.</ref> V&nbsp;Plzni Smetana složil řadu dalších drobných klavírních skladeb, většinou tanečních ([[polkaPolka|polky]], [[kvapík]]y, [[čtverylka|čtverylky]]), z&nbsp;nichž zejména ''Louisina polka'', ''[[Jiřinková polka]]'' (podle jiřinkových slavností v&nbsp;[[Česká Skalice|České Skalici]]) a &nbsp;polka ''[[Ze studentského života]]'' dosáhly již ve své době značné popularity.<ref>Holzknecht, s. 55–56.</ref> Pokoušel se však i &nbsp;o&nbsp;první orchestrální skladby (''Menuet B &nbsp;dur'' a &nbsp;''Galop bajadérek'' z&nbsp;roku 1842) a &nbsp;o&nbsp;náročnější klavírní kusy (tři [[impromptu]]s z&nbsp;1841–42let 1841–1842). Po dokončení studií se vzepřel přání otce, aby se stal úředníkem či pokračoval ve studiích na univerzitě, a &nbsp;odešel do Prahy s&nbsp;úmyslem věnovat se výhradně hudbě.<ref name="Teige"/><ref>Holzknecht, s. 61–62.</ref> Do deníku si tehdy zapsal: „S&nbsp;pomocí Boží budu jednou v&nbsp;technice Lisztem, v&nbsp;komponování Mozartem.“<ref name="Habánová82">{{Citace sborníku

V&nbsp;Praze bydlel Smetana u&nbsp;své příbuzné a první tři měsíce žil nuzně.<ref>Holzknecht, s. 63–64.</ref> Otec jej peněžně nepodporoval, nacházel se v&nbsp;té době sám ve vážných finančních potížích a&nbsp;roku 1844 byl nucen prodat statek v&nbsp;[[Růžkovy Lhotice|Růžkových Lhoticích]] a&nbsp;přijmout opět nájem pivovaru v&nbsp;[[Obříství]].<ref>Holzknecht, s. 70.</ref> Mladík se však zapojil do umělecké společnosti Concordia, kde se seznámil mimo jiné s&nbsp;ředitelem [[pražskáPražská konzervatoř|pražské konzervatoře]] [[Jan Bedřich Kittl|Janem Bedřichem Kittlem]], na jehož přímluvu se od 18.&nbsp;ledna 1844 stal domácím učitelem pěti dětí hraběte[[hrabě]]te [[Leopold Felix Thun-Hohenstein|Leopolda Thuna]] (1797–1877), hudebně vesměs málo nadaných.<ref name="Teige"/><ref>Holzknecht, s. 66.</ref> V&nbsp;této funkci navázal mnoho užitečných kontaktů mezi aristokracií i &nbsp;hudebníky a &nbsp;rodina Thunových zůstala po celý život jeho podporovatelkou.<ref name="Habánová82"/> S&nbsp;hraběcí rodinou bydlel v&nbsp;jejich pražské [[Rezidence|rezidenci]] a doprovázel je i &nbsp;na venkovská sídla (zámek [[Bon Repos]] u&nbsp;u [[Benátky nad Jizerou|Nových Benátek nad Jizerou]], zámek [[Poběžovice (zámek)|RonšperkPoběžovice]], tehdy Ronsperg).<ref>Holzknecht, s. 66, 72.</ref> Současně naNa přímluvu Anny Kolářové, Kateřininy matky, zahájil tehdy soustavné studium [[Kompozice (hudba)|kompozice]] u&nbsp;[[Josef Proksch|Josefa Proksche]].<ref name="Habánová82"/><ref>Holzknecht, s. 65–69.</ref> Proksch se opíral o&nbsp;tehdy nejmodernější učebnici Adolfa Bernarda Marxe a o&nbsp;díla [[Ludwig van Beethoven|Beethovena]], [[Hector Berlioz|Berlioze]], [[Fryderyk Chopin|Chopina]] a&nbsp;tzv. [[Lipsko|lipského]] okruhu.<ref name="Grove1"/><ref>Holzknecht, s. 67.</ref> Smetana v&nbsp;té době vyprodukoval velké množství cvičných skladeb, včetně své jediné klavírní [[sonáta|sonáty]] g &nbsp;moll.<ref>Holzknecht, s. 69.</ref><ref name="Habánová84">Habánová, s. 84.</ref> Když v&nbsp;lednu 1847 v&nbsp;Praze koncertovali [[Robert Schumann|Robert]] a [[Clara Schumannová|Clara Schumannovi]], ukázal jim Smetana sonátu k&nbsp;posouzení, jež však dopadlo nepříznivě: shledávalislavní manželé ji shledávali příliš berliozovskou.<ref name="Grove1"/> U&nbsp;Proksche získal v&nbsp;poměrně krátkém čase důkladnou teoretickou průpravu, již později postrádal u&nbsp;řady svých současníků, s&nbsp;výjimkou [[Antonín Dvořák|Antonína Dvořáka]].<ref>{{Citace monografie

}}</ref> Vedle studijních prací psal drobné příležitostné klavírní skladby ve stylu [[Fryderyk Chopin|Fryderyka Chopina]], [[RobertRoberta Schumann|Schumanna]] nebo [[Adolf Henselt|Adolfa Henselta]], zejména cyklus ''Bagately a impromptus'' (1844) a postupně vznikající ''Lístky do památníku''.<ref name="Grove1"/><ref name="Habánová84"/><ref>Holzknecht, s. 72.</ref>

Vedle studia kompozice pokračoval Smetana ve cvičení hryhře na klavír a &nbsp;po třech letech se rozhodl pokusit se o&nbsp;kariéru koncertního pianisty; ta mu měla sloužit především k&nbsp;získání peněz a &nbsp;proslulosti k&nbsp;tomu, aby se mohl stát kapelníkem, dirigentem[[dirigent]]em nebo učitelem, nebo dokonce sestavit vlastní orchestr.<ref name="Teige"/><ref name="Grove1"/> 1.&nbsp;června 1847 ukončil vyučování u&nbsp;Thunů, které po něm převzala Kateřina Kolářová, i studium u&nbsp;Proksche.<ref>Holzknecht, s. 73–74.</ref> Jeho plánovaná koncertní cesta po západočeských lázních však skončila fiaskem: plzeňský koncert byl slušně navštíven, ale v&nbsp;[[Cheb]]u se sešli jen čtyři diváci a vystoupení v&nbsp;[[Mariánské Lázně|Mariánských Lázních]], [[Františkovy Lázně|Františkových Lázních]] a [[Karlovy Vary|Karlových Varech]] musel Smetana odvolat.<ref name="H74">Holzknecht, s. 74.</ref> Rozhodl se tedy založit v&nbsp;Praze hudební ústav (klavírní školu) a 24.&nbsp;ledna 1848 podal zemskému guberniu žádost o&nbsp;její povolení.<ref name="H74"/>

Při pražských [[Pražské červnové povstání|nepokojíchpražském povstání]] v&nbsp;červnu 1848 se Smetana, jenž udržoval styky s&nbsp;radikálními demokraty, nechal strhnout k&nbsp;účasti na [[Barikáda|barikádovém]] boji.<ref name="H80">Holzknecht, s. 80.</ref> Napsal také dva příležitostné [[pochodPochod (hudba)|pochody]], ''Pochod Národní gardy'' a ''Pochod studentské legie'', které se staly jeho prvními skladbami vydanými tiskem,<ref name="Grove2">OTTLOVÁ, Marta. Smetana, Bedřich [Friedrich]. Grove …, Kapitola 2 At the beginnings of a musical career, 1848–56</ref><ref>{{Citace sborníku

}}</ref> jakož i revoluční ''Píseň svobody'' („Válka, válka! Prapor vlaje“) na slova [[Josef Jiří Kolár|J.Josefa J.Jiřího Kolára]].<ref name="H80"/> Po porážce povstání nakrátko uprchl k&nbsp;rodičům do [[Obříství]], kde jej zastihlo příznivé vyřízení žádosti, a &nbsp;s&nbsp;finanční podporou rodičů a &nbsp;známých mohl od 8.&nbsp;srpna 1848 otevřít hudební ústav (klavírní školu) na [[Staroměstské náměstí|Staroměstském náměstí]] v&nbsp;Praze.<ref name="Teige"/><ref>Holzknecht, s. 81.</ref>

V&nbsp;době příprav na otevření hudebního ústavu Smetana poprvé navázal kontakt se svým vzorem Franzem Lisztem. Zaslal mu s&nbsp;věnováním své ''Six morceaux caractéristiques'' se žádostí a zařízení jejich publikace a o&nbsp;půjčku 400 &nbsp;zlatých. Liszt věnování přijal, půjčku však odmítl a &nbsp;po osobním seznámení se Smetanou zařídil i &nbsp;vydání skladeb v&nbsp;[[Lipsko|Lipsku]] u&nbsp;Friedricha Kistnera jako Smetanův Opus [[opus]]&nbsp;1.<ref>Holzknecht, s. 74–78.</ref>