Xerografie: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m →‎Externí odkazy: + {{TDKIV}} za použití AWB
→‎Technika: pravopis, typo
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu pokročilá editace z mobilního zařízení
Řádek 10:
== Technika ==
[[Soubor:Elektrofotografie-Prozess cs.svg|náhled|''Оbr. 1: Schéma tiskové jednotky elektrofotografického tisku'']]
Používá se [[fotomateriál]], tj. materiál, který se ve tmě chová jako nevodič, ale po absorpci záření při osvitu se stává vodivým. Fotovodivý povrch obrazového válce je nejprve nabit (pomocí [[Koróna (elektrotechnika)|koronového]] výboje) v nabíjecí jednotce (kladně nebo záporně), osvitem jsou vybita určitá místa, čímž dojde k vytvoření latentního obrazu, který je následně vyvolán pomocí elektricky nabitého [[toner]]u ''(viz Obrobr. 1)''.
 
Z vyvolaných míst je toner přenesen na potiskovaný materiál, kde je zafixován pomocí vysoké teploty. Latentní obraz je z povrchu obrazového válce odstraněn mazací jednotkou a zbytky toneru mechanicky odstraněny v čistícíčisticí jednotce. Posledním krokem je odstranění zbytkového náboje z povrchu válce expozicí [[světlo|světlem]] ve vybíjecí jednotce.
 
Nabíjecí jednotka je tvořena [[elektroda|elektrodou]], tou je tenké pozlacené [[wolfram]]ové vlákno. Tato elektroda je umístěná v uzemněném krytu. Na elektrodu je přiváděno [[napětí]], jakmile napětí překročí kritickou hodnotu, dojde k [[výboj]]i, tj. [[ionizace|ionizaci]] okolního vzduchu a přenosu náboje povrchu válce, který je pokrytý fotovodivou vrstvou. Ten slouží jako [[protielektroda]]. Nabíjecí jednotka může být pozitivní, tedy povrch obrazového válce je nabíjen kladným nábojem, nebo negativní, kdy je nabíjen záporným nábojem. V některých elektrofotografických tiskárnách může být použita nabíjecí jednotka s více elektrodami v sérii, to zvyšuje homogenitu rozložení náboje. Také lze pro účinnější a rovnoměrnější nabíjení povrchu použít wolframové vlákno pokryté vrstvou [[sklo|skla]].
Řádek 20:
Světelné paprsky, které jsou exponovány na povrch obrazového válce, jsou generovány zobrazovací jednotkou na základě digitálních tiskových podkladů. V dnešní době se pro osvit používají [[LED dioda|LED diody]], které jsou uspořádány v jedné řadě tak, že každá dioda odpovídá jednomu tiskovému bodu. Po nabití dochází na povrchu tiskového válce k pozvolnému vybíjení bez působení světla. Po expozici dojde k vybití.
 
Latentní obraz je ve vyvolávací jednotce zviditelněn pomocí vyvolávací směsi, ta je složena z velmi jemných elektrostaticky nabitých částic. Existují dva způsoby vyvolání latentního obrazu: DAD a CAD. Způsob vyvolání DAD probíhá tak, že jsou vyvolána místa osvitem vybitá. U způsobu CAD je tomu obráceně: toner je přenesen na nabitá neosvícená místa. K vyvolání se používá dvousložkový toner: nosič náboje a samotný toner. Nosič jsou zpravidla částice z [[Feromagnetismus|feromagnetického]] materiálu o velikosti 100-300100–300 [[μm]]. Dochází k míchání toneru s nosičem, a tím ke vzniku [[triboelektrický náboj|triboelektrického náboje]]. Částice toneru mají velikost průměrně 10 μm a nabalují se na částice nosiče. Nabité tonerové částice jsou přitahovány k latentnímu obrazu, který se takto zviditelní. Velikost náboje musí být udržována v patřičném rozmezí, aby nedocházelo ke špinění netisknoucích míst.
 
Při tisku opakujícího se motivu by mohlo docházet k poklesu koncentrace toneru ve vyvolávací směsi, proto se vyvolávací směs intenzivně míchá v míchací jednotce. Zbývající vyvolávací směs, která nebyla zachycena na latentním obrazu, je odstraněna ze spodního vyvolávacího válce pomocí stěrače a vrácena zpět do vyvolávacího cyklu. Tonerový prach bývá kontinuálně odsáván.
Řádek 26:
Viditelný obraz je potom přenášen z fotovodivého povrchu na potiskovaný materiál, nejčastěji [[papír]], pomocí elektrostatického pole. Rubová strana papíru je v přenosové jednotce nabita opačným nábojem, než jakým jsou nabity částice toneru. Pro přenos celé vrstvy vyvolaného obrazu je nutný přímý kontakt potiskovaného materiálu, toneru a obrazového válce, aby byly překonány všechny [[molekula|molekulové]] síly, které přitahují nejspodnější vrstvu toneru k obrazovému válci.
 
Pak dochází k fixaci toneru k papíru, nejčastěji působením vyšší [[teplota|teploty]], která bývá realizována výbojkou nebo [[Infračervené záření|IR]] zářením. Při vyšších teplotách dochází k tavení [[polymer]]ů, které tvoří až 90% toneru, ty ztuhnou a vytvoří kompaktní tenkou vrstvu pevně fixovanou k povrchu, případně do struktury papíru. Toner lze fixovat rovněž kontaktním způsobem při současném působení vyšší teploty i tlaku. <ref>{{Citace monografie|příjmení = Kaplanová|jméno = Marie|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Moderní polygrafie|vydání = 1.|vydavatel = Svaz polygrafických podnikatelů|místo = Praha|rok = 2009|počet stran = |strany = |isbn = 978-80-254-4230-2}}</ref>
 
== Odkazy ==
=== Reference ===