Výše uvedené proudy – kondukční a konvekční – se společně označují jako '''proudy volné''', neboť nositele náboje mohou vykonávat makroskopické pohyby. V mnoha případech je však náboj vázán na částice vázané v mikroskopickémikroskopickné struktuřea látky –zavádějící. jehoPro pohybmakroskopickou seelektrodynamiku označujeje zavšak '''vázanýtento elektrickýmodel proud'''vyhovující.)
Vázané elektrické proudy se tradičně dělí na proudy polarizační a proudy magnetizační.
'''Polarizační proud''' vzniká při proměnné [[elektrická polarizace|polarizaci]] <math> \mathbf{P}\,</math> dielektrika mikroskopickými posuny nabitých částic. [[elektrický proud#Objemový elektrický proud|Hustotu]] polarizačních proudů lze vyjádřit vztahem:
'''Magnetizační proudy''' jsou mikroskopické uzavřené proudy, které jsou původcem magnetických dipólových momentů částic ve struktuře látky. (Magnetizačními proudy se tradičně popisuje i dipólový moment elementárních částic daný jejich nábojem a spinem, přestože ztotožnění kvantově mechanického spinu s „rotací“ částice je nesprávné a zavádějící. Pro makroskopickou elektrodynamiku je však tento model vyhovující.)
Vzhledem k uzavřenosti lze [[elektrický proud#Objemový elektrický proud|hustotu]] magnetizačních proudů vyjádřit jako rotaci vektorové veličiny, tradičně zvané [[Magnetizace (veličina)|magnetizace]] a značené <math> \mathbf{M}\,</math>:
